Ze spousty polistopadových právních úprav vyčnívá Listina základních práv a svobod, schválená ještě federálním parlamentem. Podobnou listinu má i EU. Odkud se inspirovaly? V příštím roce si připomeneme 80. výročí konce zatím nejstrašnější války. Ovšem i 80. výročí nové, dnes už těžko představitelné naděje na lepší řízení světa: v San Francisku proběhla ustavující konference OSN.
Mezi prvními výbory zasedla Komise (dnes Rada) pro lidská práva OSN. Díky spolupráci řady právníků a entuziasmu Eleanor Rooseveltové se zrodila Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948. Uchovatelka odkazu prezidenta F. D. Roosevelta čerpala inspiraci z jeho slavného projevu, kterým se obrátil k ještě neutrální americké Unii v lednu 1941.
Haagský zatykač? Boj o izraelské politiky i o reputaci Mezinárodního trestního soudu |
Tehdy vytyčil čtyři svobody, za které bojují národy světa: za svobodu slova, svobodu vyznání, svobodu nežít v nouzi a svobodu nežít ve strachu (poslední bod specifikoval jako dosažení takového stupně odzbrojení, že se národy nebudou muset „kdekoli ve světě“ bát ozbrojené agrese).
Je působivé, že jak Deklaraci, tak naši Listinu uvádějí podobná slova. V Deklaraci zní: „U vědomí toho, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva…“. A naše Listina: „Pamětlivi trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány…“
Po roce 1945 proběhla i úprava tzv. mezinárodního humanitárního práva definujícího nenarušitelné zákony platné i v dobách války. Prakticky všechny státy světa postupně podepsaly jak Deklaraci a úmluvy OSN z ní plynoucí, tak revidované Ženevské konvence na ochranu obětí válek, včetně velmi zřetelných Dodatkových protokolů na ochranu civilního obyvatelstva v průběhu konfliktů, mezinárodních i vnitřních. Většina států podepsala i Úmluvu OSN proti mučení a nelidskému zacházení. A to vše ještě v dobách studené války!
Rostoucí mezinárodní chaos
Důraz na lidská práva přispěl ke svržení jihoamerických a evropských diktatur. Pro náležité trestání zločinů genocidy, agrese, zločinů proti lidskosti a válečných trestných činů byl zřízen Mezinárodní trestní soud v Haagu. Jak světlé vyhlídky počátku milénia!
Jak je tomu o necelé čtvrtstoletí později? Monitorující organizace uvádějí, že v posledních 15 letech dochází k plošnému obludnému úpadku občanských a lidských práv ve všech kritériích hodnocení.
Stačí se rozhlédnout – demokratické praktiky jsou nudné a složité i pro leckterou starou demokracii. Rostoucí mezinárodní chaos vede ke spřádání oportunistických aliancí, kdy se na práva nehledí. Jaképak deklarace či konvence? Války jsou masakry bez zákonů. Vyvrhelové se spolčili do smeček. Právo na život bez úzkosti a strachu se týká jen vyvolených.
Má být navždy odzvoněno lepším mravům, které se ani nestačily zažít? Kdo by se nadál tak brzkého soumraku! O to více bychom se měli upnout k evropskému ostrovu míru a svobody a blahořečit dobrodiní, kterého se nám tak privilegovaně dostává.
Autor je lékař, bývalý spolupracovník Mezinárodního výboru Červeného kříže
