Svobodná diskuse zajisté patřila ke kultuře samizdatu, to má paní senátorka pravdu. Ale právě proto se 92 velmi různých vydavatelů samizdatu zastalo 12. 10. 1988 Ivana Polanského, který v tehdy vyhrocené atmosféře nenávistných a dezinformačních článků v komunistickém tisku proti věřícím si dovolil vytisknout sborník o slovenské historii. Pokusil se tím vést právě onu diskusi. Navíc tak, že pouze uspořádal citace, svědectví a dokumenty o historických osobách a skutečnostech. Ty byly samozřejmě jiné, než co tvrdila tehdejší oficiální historiografie.
Samizdat v komunistickém Československu si zaslouží připomínku. V jejím zájmu ale neodmítejme svobodnou diskusi |
Z tohoto navýsost svobodného a záslužného aktu se paradoxně staly dvě neslučitelné věci: tehdy to byl ojedinělý, dost možná i unikátní postoj. Tentýž čin se ovšem pro některé dnes stává kamenem úrazu. Ve smyslu žalmu, jen v opačném pořadí: Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním.
Senát opilý rohlíkem
Miroslav Svoboda
|
Na půdě Senátu ovšem žádná diskuse neproběhla, to lze snadno ověřit přehráním či přečtením příspěvků. K tématu mimo formalit zazněly tři příspěvky (Růžička, Kordová Marvanová, Oberfalzer), všechny od zastánců změny data. Hana Kordová Marvanová dala návrh na jednání ústavně právního výboru, jehož je členem, „na stůl“ coby překvápko, ale s jeho členy byla na podpoře evidentně domluvena.
Na jednání výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se mohli předkladatelé již lépe připravit a po jejich argumentaci výbor pozměňovací návrh zamítl.
Jak oba zpravodajové, tak předseda kulturního výboru Růžička ve svých vystoupeních před plénem „cudně“ smlčeli, že právě tento výbor, který byl navíc výborem garančním, pozměňovací návrh zamítl. Smlčeli, zřejmě v zájmu svobodnější diskuse.
V článku se opakuje vyvrácená lež, že nebylo známo, o jaký samizdat šlo, smlčuje se 96 procent produkce Ivana Polanského a tváří se, že IP vydal jen tento jeden sborník, bezpochyby opět v zájmu svobodnější diskuse.
Smlčuje se také část skandálního odůvodnění, které bylo původně uvedeno pro změněný datum, totiž úspěšnou akci StB na zabavení exilové literatury. Uvádí už jen vznik VONS, který, jak již bylo rovněž řečeno, neměl se samizdatem společného vůbec nic.
To, že plénum Senátu bylo opito rohlíkem, lze snadno doložit na hlasování členů kulturního výboru – poté, co byli na výboru seznámeni s argumenty, byl pozměňující návrh výraznou většinou zamítnut. Titíž senátoři pak stejně hlasovali i na plénu. Pokud by tedy svobodná diskuse proběhla i na plénu Senátu, hlasování by nejspíš dopadlo jinak.
Dnem samizdatu by měl zůstat 12. říjen. Proč se senátorka Marvanová pokusila znemožnit poslance? |
Pokud u některých náš článek vzbuzuje asociace na komunistickou propagandu, reakce na něj ji ovšem dokonce překonává. Ta komunistická označila Polanského pouze za antikomunistu a klerofašistu. Reakce na náš článek přidala ještě antisemitu. I sami komunističtí vyšetřovatelé změnili obvinění z podpory a propagace fašismu na podvracení republiky, ne tak autorka pozměňovacího návrhu.
Oslavovat Dnem samizdatu StB?!
Mnoho tvrzení v reakci je též založeno na prostém nepochopení. Např. sbírka českého a slovenského samizdatu ve Fondech Libri prohibiti je skutečně největší na světě. Polská Karta má samozřejmě větší sbírky, ovšem samizdatu polského. Stejně jako nám bylo vsunuto do úst, že pozdější uvěznění řady členů Výboru solidarity bylo právě za podpis solidarity s IP, a pak je toto vymyšlené tvrzení vyvraceno.
Správně poznamenali někteří senátoři, že je příliš málo času na zevrubnou diskusi. Navrhovatelé ovšem tuto diskusi mají už za sebou, nejpozději od roku 2016 jsme o tom mluvili, hledali souvislosti i hlubší významy a nakonec se (mj. Češi i Slováci) shodli, že symbolika 12. října je zdaleka nejsilnější ze všech.
Jsem rád, že nemusím svým dětem a vnukům vysvětlovat, proč Dnem samizdatu oslavujeme úspěšnou akci StB proti exilové literatuře, jak zněl pozměňovací návrh Hany Kordové Marvanové a Senátu.
Humorné je, že nebýt ANO, platil by 27. duben. Z 60 přítomných poslanců ANO jich 45 bylo pro. Vládní poslanci to zřejmě nepovažovali za důležité a v době hlasování o senátním protinávrhu, kdy jich bylo potřeba 101, jich v sále bylo jen 90. Martina Ochodnická z TOP 09 se navíc zdržela, ostatně stejně jako celé SPD.
Benda se přel s Marvanovou, kdo se vždy mýlí. Poslanci kývli na Den samizdatu |
Nešlo vůbec jen o Ivana Polanského, šlo o to zabít jednou ranou mimořádné množství much:
1. manipulace by se stala akceptovaným způsobem práce,
2. překvapení na poslední chvíli by se stalo normou, řešení by stačilo vymyslet až večer před jednáním, aby nikdo neměl čas na diskusi, natož skutečné zkoumání problému
3. znemožnili by se tím čeští poslanci, kteří nepřišli na to, že 12. říjen je „problematický“,
4. znemožnili by se nejen slovenští poslanci, kteří 12. říjen před čtyřmi lety schválili, ale Slováci jako takoví,
5. degraduje se étos a památka 12. října 1988, čímž byli Slováci tenkrát doslova ohromeni
6. dehonestují se tím katolíci, zejména konzervativní (zřejmé z výběru vytržených citátů)
7. prohloubí se zmatek v hlavách lidí, zejména mladých, kteří se zeptají, proč se Dnem samizdatu oslavuje StB.
Jsem rád, že se všechny tyto věci nestaly. A rád o tom poreferuji na letošním Dni samizdatu v Bratislavě.
Podrobnosti ke Dni samizdatu, jakož i množství dokumentů (samizdatové i exilové články, dokumenty komunistické justice, Charty 77 i VONS) k odsouzení Ivana Polanského jsou na scriptum.cz/cs/stranky/den-samizdatu.
PS: Kdyby si třeba nějaký student dal tu práci a nalezl v archivu Kanceláře prezidenta originál dopisu z 12. 10. 1988 s podpisy a, řekněme, pořádně ho barevně oskenoval, udělal by dobře. Existují totiž jen černobílé kopie.
