Jídlo se většinou snažím vyřídit co nejrychleji. Připadá mi, že člověk může dělat hromady zajímavějších věcí. I tak jsem ale už zaznamenal rady ohledně správného žvýkání. Stačí letmý dotaz Googlu, aby člověk narazil na články s výmluvnými titulky. Uvedu zde nějaké příklady. „Zapomeňte na fastfoody a bufety! Každé sousto je třeba 20krát přežvýknout“, „Správné žvýkání a kousání jídla: je 32 opravdu magické číslo?“ „Jak správně žvýkat potravu, abyste začali hubnout?“ „Umíte správně jíst? Návyky, které zlepšují zažívání.“
Sami jste určitě už někdy v životě něco podobného četli. Z hodin přírodopisu si pamatuji také jednoduchý experiment. Někomu by ovšem mohl připadat poněkud nechutný. Tehdejší učitelka požádala dobrovolnici, ať si kousne rohlíku a začne sousto přežvykovat. Po n kousnutích jí rohlík začal připadat sladký. Míním teď spolužačce, nikoliv zapálené pedagožce.
Přerostlé příbuzenstvo
Vysvětlení bylo prosté. Enzym ptyalin obsažený ve slinách rozštěpil složené sacharidy z rohlíku na jednodušší cukry. Dodnes mám před očima onu třídu v přízemí a svědomitě kousající žákyni vedle katedry. Vzpomněl jsem si na ni i při čtení článku skupiny vědců vedené Stephene F. Poropatem z Curtinovy univerzity na předměstí australského Perthu.
Řečení badatelé v něm shrnuli závěry svého průzkumu dinosauří fosilie přezdívané Judy. Navzdory přezdívce se zřejmě nedá říct, zda šlo o samce či samici. Zvíře patřilo mezi sauropody.
Dingové se stávají samostatným druhem. Jejich voříšci se psy jsou vzácní |
Byli to notoricky známí tvorové s dlouhými krky a ocasy, robustními těly a sloupovitýma nohama. Prosluli značným sklonem k přerůstání. Největší rozumně dochovaný sauropodí druh se jmenuje Argentinosaurus huinculensis.
Měřil od špičky čumáku ke konci ocasu okolo třiceti až pětatřiceti metrů. Na výšku mohl mít okolo jednadvaceti. Jeho hmotnost se odhaduje okolo 65 až 80 tun.
Judy zas tak obří nebyla. Patřila k druhu Diamantinasaurus matildae. Na délku mohla mít okolo jedenácti metrů. Její krk měřil asi čtyři metry a ocas 3,3.
Poslední večeře
Judy byla v době svého odchodu do fosilního záznamu asi ještě mladá. Kdyby žila déle, zřejmě by vyrostla o trochu víc. Stáří fosilie odhadují vědci mezi 91 a 101 miliony roky. Našla se v pánvi Eromanga, hluboko v australském vnitrozemí. Kromě vlastních kostí k ní patřil i zkamenělý obsah střeva. Výzkumníci v něm identifikovali jehličnaté blahočety a sekvoje, nebo listy kvetoucích rostlin.
„Ségro, nežer mě,“ pavouci mají podivné skrupule vůči pojídání sourozenců |
Nález potvrzuje, že sauropodi byli býložravci. Paleontologové si to samozřejmě mysleli už dlouho. Soudili tak však jen z tvarů zubů, lebek, svalových úponů a celkové konstituce těchto zvířat. Teprve seznámení s Judy vědce o choutkách těchto potvor definitivně ujistilo.
Možná ještě zajímavější je, že Judy svá sousta zřejmě dost hltala. Polykala rostlinný materiál vcelku, bez žvýkání. Zdá se mi to pochopitelné.
Ve svrchní křídě se určitě ještě netiskly magazíny o zdravé výživě. I internet vznikl až o sto milionů let později. Judy si neměla kde přečíst, že jíst příliš rychle je zdraví škodlivé. Mohlo by to znamenat, že na těch radách o žvýkání něco je. Přece jen, Judy i její příbuzenstvo vymřeli.
