Možná by někdo mohl namítnout, že předvedení komplikovaného porodu působilo pro leckoho drasticky. My ženy jsme ale stran těchto záležitostí dosti otrlé a tady navíc šlo o velmi působivou psychofyzickou kreaci jednoduchými prostředky vyvolávající silné emoce. A protagonistka kusu je opravdu mimořádně disponovaná herečka nadaná udivující proměnlivostí a energií.
Šlo tedy o ztvárnění složitého a pro rodičku psychicky i fyzicky náročného porodu, který nakonec dopadl dobře, takže vlastně ti zlí lékaři, kteří ji podle ní tak málo respektovali, vlastně odvedli svou práci na jedničku. Ale to si ona nemyslela, protože jedna z falešných představ dnešních matek totiž je, že porod má být zážitek, něco jako smyslová show, jenže to je hluboký omyl. Smysl porodu je přivést na svět zdravé dítě a sama si přitom zdraví uchovat.
Robotka Ai-Da taky maluje - a co má být? Další hit pro pracháče a snoby |
Generace dnešních matek je jiná
Celé představení jsem se snažila usebrat své myšlenky a pojmenovat si, proč se přece jenom cítím být na jiné lodi. Považuji se za plně emancipovanou, samostatnou, nepodvolující se. Dokáže mě rozzuřit nemálo jevů týkajících se žen, třeba to, že nejsou svobodné v rozhodování o svém těle. Šílím z toho, že jsou země, kde těhotné ženy kvůli stupidní ultrakonzervativní potratové politice, kterou v drtivé většině prosazují chlapi, nechají zemřít, protože nemohou vykonat příslušné zákroky k ochraně jejich života. Ale o tom berlínská inscenace není, ta je o tom, jak těžkou roli matka v dnešní společnosti má.
Tvůrkyně vyšly ze svých špatných zkušeností a rozjely to jako jedno velké spílání patriarchálnímu světu, kde vládnou muži a tak nějak za všechno mohou. Mají víc peněz a řídí svět, jsou vážně odporní a zřejmě by měli taky rodit, aby věděli, zač je toho loket. Mohou i za to, že vás dítko pozvrací ve chvíli, kdy máte napilno a musíte rychle dělat něco jiného. Nebo vás nakazí střevní chorobou, když máte premiéru, kde chcete dokázat, že jste plně zorganizovaná a po devíti měsících s břichem plně v provozu. A tak podobně.
Další sexuální štvanec v národním panteonu. Televizní Smetana je zajatcem svých emocí |
Jistě, mateřství není prosluněná cesta růžovým sadem s usměvavým miminkem v náručí. Na začátku je to i šokující zjištění, že ten malý tvor se bez vás neobejde a že to je zkrátka starost a vztah na celý život a že se o něj budete bát a fandit mu, i když mu bude třeba čtyřicet a vám šedesát. Generace dnešních matek je prostě jiná, chce se stále cítit komfortně. Požadují k dítěti veškerý servis a mají dojem, že dítě je překážkou v jejich rozvoji a plném uplatnění. Představa, že by si daly i kratší pauzu zvanou mateřství je sráží k zemi. A říkají, že to není spravedlivé, že ten chlap na všechno kašle.
Ne, asi to opravdu není fér, ale za to, že jste máma vám nikdo nezaplatí, být mámou a oporou dítěti, které jsme na svět přivedli, je celoživotní úvazek a zadarmo. Matka je navzdory všem teoriím pro začátek života nenahraditelná a miminko se bez ní neobjede. Nezastupitelný je i otec, každý dává něco jiného.
Jak naložit s mrtvým jezevcem aneb zajímavé objevy v nakladatelství Alice Flemrové |
Taky mě napadá, že když mateřství tyto dámy tak obtěžuje, tak proč se do něj tak nutí, vždyť v našich zeměpisných polohách je to zaplaťpánbu svobodná volba. Matka, která na dítěti uplatňuje studený odchov, páchá na něm hřích a zakládá mu na labilitu v dospělosti. A může to stokrát okecávat řečmi o seberealizaci, lepší by bylo, kdyby se matkou nestala.
Všechno, co je dnes pokrokové
Upřímně jsem se snažila vžít do názorů a pocitů matek o generaci a půl mladších, než jsem já, s vědomím, že svět je dnes zase jinak složitý a vyvolává jiná traumata než v době, kdy jsem chovala mimino já. Na inscenaci mi brzo začala vadit i její plakátovost a to, že do ní autorky spatlaly nakonec všechno, co je dnes pokrokové.
Daňa podle Olgy. Dokument, který vyvolává citová hnutí, přitom ale vůbec není sentimentální |
Muselo tam pochopitelně zaznít, že správná mateř má syna poučit o LGBT komunitě. A měla by ho vychovávat, aby se moc jako mužský neprosazoval, dělal hlavně to, co chtějí ženy, protože maskulinita je dnes přece hlavně toxická. Takže ho nepřímo vedou k tomu, aby rezignoval na svou mužskou funkci a nechal ženy, aby za něj rozhodovaly. Jenže pak naříkají, že je málo sebevědomých chlapů, o které se lze opřít. Vždycky je to kus od kusu a jak známo „nejhorší jsou chlapi a ženský“.
Po posledním monologu matky stěžující si, jak jí patriarchát odvádí syna ocitajícího se v pubertě, a jak se musí redefinovat maskulinita, mě táhlo hlavou, že za to, jací muži jsou a budou (v tom horším slova významu), nakonec můžeme hlavně my ženy.
