Primátor Kladna Milan Volf za servilního přikyvování jednatele Městského divadla Tomáše V. Hrona, pod něž Lampion patří, rozhodl, že minutová upoutávka, v níž herečka vystrkuje hlavu z růžové látky, pohoršila diváky, je obscénní a zastavil generálky i premiéru. Pak se to radnici a jednateli rozleželo a za dva dny chtěli, aby premiéra byla v plánovaném termínu, což soubor pochopitelně odmítl. Premiéra inscenace MáMě se nakonec odehrála 25. 2., ale toto opakované vměšování radnice do uměleckých záležitosti divadla nakonec vedlo k odchodu části souboru včetně uměleckého šéfa.
Spor je ale jen další fází dlouhodobého konfliktu, kladenská radnice podobné zásahy produkuje už řadu let. Problémy kulminovaly před deseti lety, kdy se stále odkládalo dokončení rekonstrukce budovy Městského divadla. Soubor během oprav hrál v náhradních prostorách tehdy loutkového Lampionu a vedení provozovalo dramaturgii, která se snažila vymanit ze svěrací kazajky potřeb scény ne sice regionální, ale v menším městě s Prahou za zády. V divadle režírovali mladí a nadějní režiséři – Daniel Špinar, Jan Frič, Martin Františák a další a vzniklo tu několik inscenací, které objížděly festivaly a sbíraly ceny.
Cesta do hlubin zapomínání. Ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo hru Floriana Zellera Otec |
Uměleckým šéfem byl Daniel Přibyl a na otevření divadla se chystala divadelní adaptace Tančírny. Pak se ovšem otevření znovu odložilo, a bylo oznámeno, že Přibyl končí a jím připravený dramaturgický plán se ruší. Šuškalo se, že Tančírna měla ironicky pojednat osazenstvo kladenské radnice. Zda tomu tak bylo, není důležité, jen by to více vysvětlilo trapný postoj zřizovatele, který vývoj posledních let s umělecky vzestupnou tendencí tímto shodil ze stolu. Přibyl (dnes ředitel Městských divadel pražských) kladenskou činohru výrazně umělecky pozvedl, ale radnici to nezajímalo, pro úspěšnost scény má jiná měřítka.
Rada města pak instalovala v divadle dohližitele, do té doby vedoucí oddělení právních subjektů, kultury, tiskových a administrativních agend města. Ředitelka divadla Blanka Bendlová, do divadla již předtím dosazená bez znalosti divadelního provozu, v záležitosti nejdřív lavírovala, ale soubor nepodržela. Nakonec i ona byla odejita.
Hlavně řachandy
Od té doby je v Kladně vztah zřizovatele k divadlu pokroucený, představitelé města nabyli dojmu, že mají právo mluvit do dramaturgie, ignorují názory odborníků a odmítají autonomii profesionálních tvůrců i jejich uměleckou zodpovědnost. Opakují, že divadlo platí a tudíž do něj mohou mluvit. Další jejich mantra je „divadlo pro většinového diváka“, což znamená uvádět hlavně řachandy. Znamená to také rezignaci na profilovou dramaturgii a degradaci divadla na kulturní dům. Je to fatální nepochopení smyslu městského divadla, které povyšuje místní kulturu především inteligentní tvorbou.
Nač chce tedy město Kladno udržovat repertoárovou scénu se stálým souborem, když jí chce do všeho mluvit, aniž by divadlu jeho představitelé rozuměli. Nejlepší řešení by při takovém přístupu bylo zrušit ji a povolat zdatného náboráře, který by lehké kusy objednával z hlavního města. Ovšem aby bylo jasno - Městské divadlo a jemu podřízená scéna Lampion jsou placené z veřejných peněz, nikoliv z osobních prostředků primátora a jeho radních. A veřejné peníze pocházejí z daní a ty platí všichni občané, stejně tak profesionální divadla vedou profesionálové s příslušným vzděláním a zřizovatelé si je najímají. Ovšem nikoliv jako své vazaly, kteří budou skákat podle toho, jak to vidí komunální politici.
Ale zpátky k poslední kauze, inscenace MáMě je kouzelná, něžná a hravá a je určená batolatům. Vypráví o zázraku zrození, o tom, jak bezpečně a krásně je u mámy v břiše a jaké zvuky, pocity možná miminko zažívá. Všechna batolata na odložené premiéře vystavila tvůrcům dobrozdání, v růžovém stanu s měkkou a pohyblivou podlážkou sledovala dění s velkým zaujetím.
Neodmítáme žádné zvíře. Doma jsme měli i ochočeného potkana z Národního divadla, říká herec Miroslav Hanuš |
To, co radnice proti této křehké inscenaci spustila, je nechutné a evidentně jde o zástupný problém. Přesto v mediálních diskusích nebylo málo debatérů, kteří vědí, že jde o nevhodné téma, kterému děti v tomto věku nerozumí. Jenže divadlo pro batolata je už řadu let velmi úspěšnou součástí divadelní tvorby, ovšem to by tito znalci museli občas do divadla zabloudit.
Stejnou znalost divadla vykazuje kladenský primátor Volf. Jeho kulturní rozhled končí u hokejového hrazení, ale suverenity má na rozdávání. Nezajímají ho názory odborníků, kašle na Asociaci profesionálních divadel, Asociaci nezávislých divadel, na UNIMA (Mezinárodní loutkářská unie), na Loutkářskou porotu Thálie, Hereckou asociaci a řadu dalších divadel od činohry Národního divadla až po Dejvické divadlo, kteří Lampionu vyjádřili podporu.
To ještě neviděli Monology vagíny
Vykládá, že měl obavy ohledně obsahu hry a dopadu na děti. Dále se pak pouští do směšného mudrování nad tvorbou pro děti. Podle něj město nese za divadlo zodpovědnost, a kdykoliv shledá něco v nepořádku, je jeho povinností zakročit. Zvlášť mu vadí, že růžová látka, z níž herečka vystrkuje hlavu, je klasifikovaná jako vagína a to on už prý opravdu nemůže mlčet, jak je pohoršen. Pana primátora zřejmě přinesl čáp a vagína je pro něj sprosté slovo. Co by dělal, kdyby se třeba v Městském divadle rozhodli hrát velmi populární a v Česku několikrát uvedenou hru Eve Ensler Monology vagíny? Oni by se jistě nerozhodli, protože ani dramaturga nemají, divadlo tam vedou dva herci, či spíše jeho poskoci.
Na závěr se ještě Volf nechal slyšet, že na celkový úpadek Lampionu má ohlasy delší dobu, neschopnost odcházejícího uměleckého vedení se prý nyní ukázala v plném světle. Čím zároveň vysvětlil své motivace stran zrušení inscenace, za něž viní soubor, který mu leží v žaludku, takže si vymyslel, jak mu to otrávit, a uspěl. Nedělám si iluze, že město za odcházející vedení a herce do Lampionu nikoho nesežene. Ale na jak dlouho, v Kladně to i ti nejloajálnější služebníci vždy po nějaké době vzdají a je třeba sehnat nové. Kolikrát se to asi tak ještě odehraje, než se z divadla stane kulturák?
