Bohužel pro nás přinesla také další zaostávání evropských ekonomik. To se samozřejmě projevuje i v relativním propadu příjmů evropských občanů včetně řady občanů i těch nejbohatších ekonomik.
Návrat z izolace
Nejprve ovšem k celkovému kontextu zkoumání rozložení světových příjmů. Svým způsobem otcem stávající debaty o nerovnosti příjmů v kontextu srovnávání příjmů všech obyvatel Země je profesor Branko Milanović. Ten je mj. autorem pionýrské studie o vývoji reálných příjmů na této planetě mezi lety 1988 a 2008, tedy v období začleňování se postkomunistických plánovaných ekonomik zpět do světové tržní soustavy. Jeho grafy, v nichž mapuje růst reálných příjmů v závislosti na bohatství obyvatel planety, tedy od nejchudšího k nejbohatšímu, vešly nejen do mnoha zásadních ekonomických textů, ale i do obecné debaty o vývoji světa a nerovnostech mezi lidmi.
Česko chudne nejrychleji z OECD. Životní úroveň se vrací do roku 2018 |
Ukázal, že v tomto období příjmy těch nejchudších obyvatel Země de facto stagnovaly. Naopak v případě ekonomik, které se vrátily zpět z izolace či prošly transformací z plánovaného hospodářství, dramaticky, až o 80 procent, u většiny jejich obyvatel přinejmenším o hodně více než o polovinu vzrostly reálné příjmy jejich obyvatel. Jejich konkurence na světovém trhu práce ale naopak způsobila, že stagnovaly, či dokonce klesly příjmy střední třídy v těch nejbohatších rozvinutých ekonomikách (např. v USA, či u „starých“ členů EU).
A nakonec příjmy těch nejbohatších obyvatel světa, chceme-li „Maradonů“, „Kardašianů“ a „Bilgejtsů“, také za ty dvě desetiletí raketově vzrostly o více než 50 procent. Obzvláště postřeh profesora Milanoviče o stagnaci, či dokonce setrvalém propadu příjmů střední třídy ve vyspělých zemích za oněch zmíněných 20 let je stále často zmiňován v debatách o nástupu nové vlny populismu v mnoha vyspělých demokraciích.
Trendy se obrátily
Jenže dnes jsou již k dispozici data za další dekádu, 2008–2018, a jejich analýza opět vedená primárně profesorem Milanovičem ukazuje, že v tomto desetiletí se řada trendů zmíněných v předchozím odstavci obrátila. Především v tomto období konečně dramaticky vzrostly, za dekádu až skoro na dvojnásobek, reálné příjmy těch nejchudších. Tempo růstu příjmů, jež je řazeno opět podle výše příjmů, postupně zpomalovalo. Bohatším a ještě více bohatým tedy reálné příjmy rostly pomaleji a ještě více pomalu.
Nicméně i tak reálné příjmy rostly většině obyvatel planety velmi solidním tempem. Za onu zmiňovanou dekádu se tedy například zvýšily takřka o polovinu většině obyvatel evropských posttransformačních ekonomik, ke kterým se řadí i ta naše. Ovšem nejbohatším obyvatelům světa naopak reálné příjmy v poslední pozorované dekádě v podstatě stagnovaly. V období let 2008–2018 tedy došlo, dosti nepozorovaně, k významnému snížení příjmových nerovností ve světě. Současně se o slovo ve světovém vývoji hlásí čím dál tím zřetelněji nová světová střední třída, kterou primárně představují bohatnoucí občané velkých asijských ekonomik.
Ztráta evropských pozic
To je jistě dobře. Jenže tato situace také znamená další ztrátu pozic bohatých evropských ekonomik a jejich obyvatel. Týká se to zvláště jejich nejchudších občanů, u kterých se profesor Milanović soustřeďuje mj. na srovnání reálných příjmů té příjmy nejméně obdařené desetiny obyvatel těchto bohatých evropských zemí s reálnými příjmy ostatních obyvatel země.
Česko má nejvyšší výdělky ze zemí Visegrádu, Němci berou skoro třikrát víc |
Jestliže v roce 2008 byly příjmy například i té desetiny nejméně vydělávajících Němců nad úrovní příjmů více než čtyř pětin obyvatel světa a desetiny nejméně vydělávajících Italů nad příjmy takřka tří čtvrtin obyvatel světa, dnes je tomu jinak. Nejchudší občané Německa vydělávají ve světovém kontextu stále hodně, jejich reálné příjmy ale již stojí „pouze“ nad reálnými příjmy necelých tří čtvrtin obyvatel zeměkoule. Reálné příjmy desetiny nejchudších Italů již ale stojí už pouze nad reálnými příjmy „trochu větší poloviny“ obyvatel světa. Stále to není tragédie, samozřejmě, ale také je to docela rychlý „sešup“. Asijské, ale dnes už i některé další ekonomiky prostě náskok Evropy stahují, a to se samozřejmě projevuje na celosvětovém rozložení reálných příjmů a pozici jejich obyvatel na pomyslném světovém žebříčku příjmů.
Snižování nerovností
Co si z toho vzít? V prvé řadě to, že nerovnosti mezi obyvateli zeměkoule se v posledním desetiletí snížily. Není třeba se tedy zdaleka tolik obávat, že tržní systém nerovnosti reálných příjmů nutně multiplikuje a vede ke stále větším tenzím mezi jednotlivými částmi světa. Ale současně i to, že obyvatelé zemí, které jsou schopny tržní systém využít a využívat, jsou na tom relativně postupně lépe a lépe v porovnání s obyvateli vyspělých ekonomik, které se spíše snaží tržní ekonomiku stále více a důkladněji regulovat a řídit. Snad si z toho vezmeme poučení.
