Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Doležal: Odborářská veselice

Názory

  13:58
Pražská protestní demonstrace odborářů měla tentokrát celoevropskou dimenzi. Pořádala ji ČMKOS ve spolupráci s Evropskou odborovou konfederací v rámci série protestů proti dopadům hospodářské krize.

Odboráři protestují v Praze foto: ČTK

Počet účastníků demonstrace se mění, pozorujeme-li ji zprava nebo zleva. Odprava doleva roste. Lidové noviny citují policejní zdroje (23 tisíc účastníků, z toho 4 tisíce ze zahraničí), v Právu se mluví o „až třiceti tisících“, zjevně podle známé anekdoty: tóčnoje vrémja dvěnádcať časóv, maximálno trinádcať.



Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.



Protest směřoval proti Topolánkově vládě, která už neexistuje. Stalo se tak nejspíš proto, že demonstrace v celoevropském měřítku bylo třeba připravovat nějakou dobu předem, v době, kdy Topolánkova vláda ještě vládla, a český odborový moloch měl práci s tím, aby se reorientoval. Nakonec to vyznělo jako warning pro vlády příští: opovažte se dělat to, co provozovali ti asociálové! Varování je lehce nadbytečné, Fischerova vláda kvůli slabosti a krátkosti svého mandátu nemůže dělat nic, a pak nastoupí s největší pravděpodobností socialisté.

České odbory mají specifický charakter. Za prvé, jsou dost těsně spojeny s ČSSD (někteří jejich předáci sedí za sociální demokraty v parlamentu). Budiž, odbory mají vždycky blíž k levici. U nás je levice postkomunistická.

A za druhé, způsob transformace předlistopadového ROH v dnešní ČMKOS byl tak říkajíc specifický. Monopolní komunistické odbory, poté co v listopadu 1989 najely na hrbol sametové revoluce, se podobně jako vozítko s klauny v kreslené grotesce rozvolnily na prvočástice, ale hned se zase daly dohromady do konfederativního celku. Monopol zůstal, aby se neřeklo, tu a tam se něco odštěpilo (většinou radikální uskupení typu LOK a železničářů). Stejně jako v politické oblasti (Občanské fórum a jeho dědici) zůstaly zachovány mohutné prvky monopolu.

Situace připomíná tu z let 1945-7, ovšem v sametové podobě, prošli jsme sametovou revolucí. Místo KSČ tu dnes máme ČSSD.

Díky tomu je v odborových akcích namíchána spontánnost s politickou manipulací formou koňskoskřivánčí paštiky. Autokarové zájezdy do Prahy s programem hodinová povinná demonstrace a pak volno jsou toho důkazem. Je obtížné zbavit se podezření, že jediný, kdo demonstroval opravdu spontánně, bylo pár stovek učitelů. V organizovaném davu odborářských turistů se tak nějak ztratili.