Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

DOLEŽAL: Soudcokracie nebo autokracie?

Názory

  13:42
Ve svém projevu v PS napadl předevčírem prezident Klaus bezprecedentním způsobem Ústavní soud a výslovně naváděl poslance, aby mu přistřihli křidélka. Předseda ÚS Rychetský se proti výtce, že si soudní moc uzurpuje pravomoci, které z ústavy nemá, bránil poněkud defenzivně tím, že mají moc práce. Přitom jde o zcela zásadní věc.

Ústavní soud je lidský výtvor, a jako takový chybuje. V rozhodnutí ohledně zákona o předčasných volbách se kdysi nechal svést zásadou fiat justitia, pereat mundus, a na základě v této věci zcela nedokonalé ústavy prodloužil život Poslanecké sněmovně, která už nebyla ničím jiným než semeništěm nestydaté politické korupce. To ale není důvod ho změnit v kůlničku na dříví.

Události Bohumila Doležala

Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz

-


Prezident nyní vyčítá ÚS a soudům všeobecně, že si uzurpují víc moci, než kolik jim podle ústavy náleží, a navádí poslance jako představitele parlamentu, suveréna, primárního zdroje, z nějž jsou odvozeny všechny další moci ve státě, že by tomu měli udělat přítrž.

Nehledě na zjevnou chybnost tvrzení o parlamentu jako suverénu, z něhož jsou odvozeny všechny ostatní moci ve státě (právní odborníci upozornili, že tímto suverénem je podle ústavy lid), je přímo v jádru naší demokracie, a který jen třeba vysvětlit. V čl. 2, odst. 1 Ústavy ČR se praví: "Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní." Je otázka, zda tento systém může fungovat kolem dokola jako perpetuum mobile, zda není v té či oné situaci zapotřebí, aby někdo měl poslední slovo. Je pro mne těžké se zbavit podezření, že prezidentovi jde o to, aby to poslední slovo neměla soudní moc, ale aby ho měli poslanci (s tím, že se nebudou do tvorby zákonů příliš plést vládě), a premiér, který je už zase v harmonických vztazích s Hradem.

Přitom smyslem rozumného politického uspořádání společnosti je vyrovnávání zájmů z hlediska spravedlnosti. Rozhodování, které zájmy jsou legitimní, a které ne. A optimistická víra, že lid (jak zprofanovaný pojem! Říkejme raději lidé, občané) je ochoten nazřít, co je spravedlivé. Emanuel Rádl o tom kdysi s brutální přímostí napsal: "Tuto jest třeba vyložit důležitou věc o lidovládě, kterou dnešní malodušní obránci demokracie přehlížejí. Lid opravdu demokratický jest pod zákonem pravdy; posledním slovem demokracie není "lid" ani "většina", nýbrž jsou jen praktickou pomůckou dáti průchod pravdě. Pravda, spravedlnost, blaho lidí na tomto světě je cílem politiky; hlasování lidu jen prostředkem. Kdyby se našel lepší prostředek než volby, nahradíme je beze všeho tímto prostředkem. Z toho důvodu samy volby a sám hlas většiny nic nezabezpečují, jestliže před nimi nebyla provedena veřejná diskuse, v níž volič měl možnost, slyšet různé návrhy na úpravu politických nesnází, návrhy, které musí pocházet od odborníků. "Soud lidu" má jen tehdy cenu, bylo-li soudní řízení náležitě provedeno, a nikdy není posledním rozhodčím o spravedlnosti, neboť lid se mýlívá, jako se mýlí jednotlivci; proto musí mít i menšina svá práva a proto musí být vždycky možno odvolání od soudu lidu ke svědomí jednotlivcovu…"

Nezávislá soudní moc je jediný instrument, který zatím máme k dispozici, aby toto odvolání fungovalo. Pokud tu pravomoc vyčůraným způsobem zablokujeme, např. převodem přes "zástupce lidu" na hlavu exekutivy (jsou i jiné možnosti), dospějeme k autokracii. A pak bude sice možné přijímat zákony typu "X.Y. se zasloužil o stát", ale taky "X.Y. má být obrán o všechen majetek", a pokud nedej Bůh lid, jeho volení zástupci a jimi zvolená hlava exekutivy pocítí silné kručení v břiše, třeba "Lidožroutství se povoluje".

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha