Když vidíme na první pohled chaotické kroky Donalda Trumpa, mohlo by nás napadnout, že americký prezident je i ministrem švihlé chůze: nejdříve deset kroků dopředu, pak tři dozadu, potom pět doleva, následuje tři sta zase dopředu, najednou tisíc doprava a tak dále. Podobné pohyby jsme mohli zaznamenat i vůči Ukrajině a Rusku.
Nejdříve pohrozil, že už Ukrajině zbraně nedodá, pak otočil, ale s podmínkou, že za vojenskou pomoc za zhruba deset miliard dolarů zaplatí jiné členské státy NATO, hlavně ze západní Evropy. Nadšení progresivní experti jásali, že hloupému Trumpovi došlo, že i když se mu to nelíbí, nakonec bude muset razit silně proukrajinskou politiku svého předchůdce, protože s Vladimirem Putinem se dohoda o konci války nerýsuje.
Americké zbraně jsou už na cestě na Ukrajinu, NATO vše zaplatí, řekl Trump |
Vrátil se Trump opravdu na cestu, kterou vydláždil Joe Biden? Má americký prezident přestat spoléhat na svou geopolitickou intuici, kterou zbytek světa obvykle označuje za nevyzpytatelnou, nekompetentní či hloupou? Nebo platí přísloví, že cesta je moudřejší než člověk, který po ní kráčí? Že by Trumpovi došlo, že každá cesta má svoji logiku, nezáleží na tom, jak švihle po ní chodíme, směr je nakonec daný?
Už před zvolením mohl tušit, že pokud válka na Ukrajině rychle neskončí, bude nucen pokračovat v Bidenově politice, protože je to v souladu s objektivními geopolitickými zájmy USA, a vyhovuje nejen demokratům, ale i části republikánů. Ale podíváme-li se na Trumpův postoj k dodávkám zbraní, k NATO, členství Ukrajiny v této organizaci či vztahu k Volodymyru Zelenskému, nelze tvrdit, že by kráčel po Bidenových stezkách. Včas si uvědomil, že musí změnit strategii, jejímž cílem bylo rychlé ukončení války na Ukrajině.
Dodávky zbraní, zejména pro protivzdušnou obranu, musel obnovit, protože viděl, že v opačném případě se Ukrajina dříve či později zhroutí. Něco takového si nemůže vzít na svědomí žádný prezident USA. Ale vidíme, že za tyto zbraně zaplatí státy západní Evropy a možná i Kanada, takže za cizí peníze pozvedne produkci amerického zbrojního průmyslu a možná posílí i dolar.
Zvolil si komplexnější variantu staré strategie: podobně jako Biden i on chce udržet globální hegemonii USA, ale levněji – za méně peněz i krve. Trump už nespoléhá jen na vojenskou sílu, ale i na diplomacii – dal Putinovi 50 dnů na přemýšlení, přestože riskoval eskalační kroky ze strany Ruska (což se bohužel děje) – a na ekonomické sankce (hrozba uvalit clo ve výši až 500 procent na dovoz ze zemí, které kupují ruskou ropu).
Trump přitlačil na Putina. Chce dohodu o míru do 50 dnů, spojencům slíbil zbraně |
Je to cesta k míru přes sílu, ale bez toho, aby USA šly do války. Trump ji „outsourcoval“ evropským subdodavatelům, čímž vyjde vstříc EU a Velké Británii, jejichž politici často brečeli kvůli unilaterální politice Ameriky. Trump jim vzkázal, že Amerika už teď nechce dělat vše sama. Pokrokoví lídři Západu dostali skvělou příležitost přidat se hlavně ekonomicky a pokračovat ve válce i za cenu, že po příštích volbách vypadnou od moci.
