Trhy se smířily s realitou (ovšem hlavně díky příznivým hospodářským výsledkům za poslední čtvrtletí, kde se efekt tarifů ještě nestihl projevit), zatímco ekonomové zmírnili odhad pravděpodobnosti recese ze 60 na 30 procent.
Především ale prezident do značné míry ustoupil ze svých původně extrémních požadavků. Týká se to zejména dohody s Čínou ze dne 12. května, která snížila cla na čínské zboží ze 145 procent na 30 procent.
Celkově však — navzdory ústupkům — došlo od ledna do května 2025 ve Spojených státech k výraznému zvýšení celních sazeb ve srovnání s obdobím před inaugurací. Průměrná efektivní celní sazba vzrostla z přibližně 2,5 procenta na 17,8 procenta, což představuje nejvyšší úroveň od roku 1934, jak uvádí The Budget Lab při Yale University. (Maximální úrovně bylo dosaženo v dubnu, kdy průměrná efektivní celní sazba vrcholila kolem 22,8 procenta.)
Nabízí se otázka, zdali se Trumpovi podaří vybrat riskantní ostrou zatáčku, aniž by mohutný kamion americké ekonomiky havaroval. Finanční trhy se momentálně tváří bezstarostně, ale náladovost je již trvalá vlastnost finančních trhů: jeden týden končí svět, druhý týden se rozklene duha a jednorožci se popásají na šťavnaté travičce.
Jsou cla skutečně vždy a všude čisté zlo? Nemá Trump náhodou v něčem pravdu? |
Skutečnost bývá někde mezi oběma extrémy. Střízlivě vzato, vůz americké ekonomiky patrně zavadí o svodidla, neboť zvýšené náklady na dovoz se musí někde projevit. Cla vytvářejí alokační neefektivnosti, zvyšují náklady firem a domácností a narušují obchodní vztahy.
Podle Yale Budget Lab dojde v roce 2025 ke snížení reálného HDP o 0,7 procentního bodu a ke zvýšení spotřebitelských cen přibližně o 3 procenta, což představuje ztrátu kupní síly kolem 4900 dolarů na domácnost. Vedle toho roste riziko inflace, což se odrazí v napětí na dluhopisových trzích. Federální rezervní systém bude pomaleji snižovat úrokové sazby — pokud vůbec. Roste nejistota firem působících v globálních dodavatelských řetězcích.
Cla jako důvod vstupu do války
Jinými slovy, existují dobré důvody, proč teoretičtí ekonomové i praktičtí politikové pracovali především během druhé poloviny 20. století na postupném odbourávání celních bariér. V této souvislosti stojí za připomínku, že ochranná cla (i mimocelní bariéry) byly jedním z důvodů, proč Německo vstoupilo do první světové války. Západní fronta neměla nic společného s atentátem na arcivévodu Ferdinanda. Šlo hlavně o násilný pokus donutit Francii, aby otevřela svůj vlastní chráněný trh i trhy svých kolonií německému zboží.
Německo, jako pozdní účastník koloniálního dělení světa, se ocitlo v nevýhodné pozici. Většina lukrativních území byla již obsazena staršími koloniálními mocnostmi, především Velkou Británií a Francií. To vytvářelo zásadní problém pro německou ekonomiku, která se rychle industrializovala a potřebovala přístup na zahraniční trhy.
Teoreticky existoval princip „otevřených dveří“. V praxi však zejména francouzský koloniální systém byl výrazně protekcionistický a diskriminoval zahraniční, tedy i německé zboží pomocí preferenčních cel a jiných obchodních bariér. Historikové odhadují, že Francie uplatňovala na dovoz z Německa v průměru 15 až 25 procentní celní tarify, což řádově odpovídá Trumpovým clům.
V současné době je na světě jiná nově industrializovaná mocnost, která nutně potřebuje exportní trhy a která hodně investuje do moderní armády. Ano, zajisté, je to Čína. Můžeme pozorovat rostoucí asertivitu této mocnosti, která se projevuje zejména demonstracemi námořních a leteckých sil v oblasti Jihovýchodní Asie.
A když je řeč o bariérách, nelze nezmínit mimocelní bariéry uvnitř EU. Studie MMF odhaduje skryté náklady na obchodování se zbožím uvnitř EU na ekvivalent 45 procentního cla. U služeb se toto číslo šplhá až ke 110 procentům, což představuje téměř embargo, uvádí profesor Louis Garicano. Jde o efekt násobné regulace. Evropská firma musí uspokojit požadavky domácích regulátorů, unijní regulace a následně ještě nároky regulátorů v zemi, kam vyváží zboží nebo služby.
Mír USA s Čínou? Nenechte se mýlit, Trumpova celní válka pokračuje |
„Navzdory směrnicím EU, jejichž cílem je usnadnit volný pohyb odborníků, může specializovaná inženýrská společnost se sídlem například v Portugalsku, která získá zakázku na velký infrastrukturní projekt v Německu, zjistit, že německé orgány požadují, aby její inženýři prošli zdlouhavou kontrolou rovnocennosti, přestože mají kvalifikaci uznávanou v rámci EU. Pro menší firmy nebo jednotlivé odborníky mohou být tyto překážky neúnosné,“ uvádí Garicano.
To zřejmě vysvětluje, proč se EU dlouhodobě ekonomicky nedaří dokonce ani ve srovnání s předválečným obdobím celního ochranářství: členské země Unie vedou hospodářské války proti sobě navzájem. Jednotný trh je stále ještě utopie.
