U amerického prezidenta Donalda Trumpa jsme si už zvykli, že mnohé z jeho návrhů v oblasti ekonomiky a financí dávají z hlediska americké – natož celosvětové – ekonomiky jen pramalý smysl. A že jejich nejjednodušší vysvětlení vychází z primitivního a na polopravdách založeného populismu (ne-li dokonce z osobního prospěchu samotného Trumpa a lidí v jeho okolí).
Do této smutné kategorie bohužel spadá i série jeho útoků, jejichž terčem je v posledních měsících Jerome Powell coby hlava americké centrální banky, zvané oficiálně Federal Reserve System, zkráceně Fed.
Suchá a věcná Powellova reakce
Powell je původním vzděláním právník, nikoliv ekonom. Nebylo by tedy úplným překvapením, kdyby se jeho jmenování do čela Fedu (v roce 2018 na návrh samotného Trumpa během jeho prvního prezidentského období) následně ukázalo být přehmatem – kdyby Fed svými kroky vnášel do fungování amerických finančních trhů zmatky a nervozitu.
Hledá se Trumpův sluha. Zůstane americká centrální banka nezávislá? |
Ve skutečnosti ale Powell, od letošního února 72letý, většinu své profesionální kariéry strávil ve finančním sektoru a jeho působení v čele Fedu je médii i finančními trhy všeobecně hodnoceno jako velmi solidní. Na tiskových konferencích i během mnohdy velmi nepříjemných „grilovacích“ slyšení v Kongresu působí velmi klidně a diplomaticky. Současně vyzařuje jistotu, že velmi dobře ví, o čem mluví, ať už je tématem finanční regulace, nebo měnová politika.
Právě kroky Fedu na poli měnové politiky jsou ale trnem v oku Donaldu Trumpovi. Fed v druhé polovině loňského roku ve světle slábnoucích rizik zvýšené budoucí inflace posunul cílový interval pro klíčovou, jednodenní úrokovou sazbu dolů celkově o rovný jeden procentní bod na úroveň 4,25 až 4,5 procenta. Od počátku letošního roku ale v posouvání úrokových sazeb dál dolů (k předpokládané konečné úrovni kolem tří procent) už nepokračuje.
Trump použil pro Powella postupně slova jako špatný, hloupý, hrozný, trouba, idiot a umíněný mezek. To vše proto, že Fed odmítá poslechnout jeho volání po snížení úrokových sazeb do blízkosti jednoho procenta. Podle Trumpových primitivních představ o fungování ekonomiky a finančního systému by to zredukovalo úrokové výdaje americké vlády. Ostatně, prezident výslovně upozorňuje, že chování Fedu „zbytečně“ zvyšuje tyto výdaje. Ve skutečnosti by takový dramatický expanzivní impulz vedl brzo k nutnosti úrokové sazby zase prudce zvednout, takže víceleté dluhopisové výnosy by mohly celkově třeba i narůst.
Evropa hledá recept na Trumpa. Zaměřit by se ale měla na něco jiného |
Powell na tyto útoky občas reaguje, byť vždy velmi suše a věcně. V rámci nedávné odborné konference výslovně sdělil, že Fed byl nucen pozastavit úvahy o dalším snižování úrokových sazeb poté, co Trumpova administrativa letos v dubnu zveřejnila výrazné zvýšení cel na dovozy do USA. Pokud by ke zvýšení cel nedošlo, Fed by podle Powella pravděpodobně už nastavil sazby na nižší úroveň.
Trhy stojí za centrální bankou
Trumpovy invektivy nedávají smysl hned na dvou úrovních. Za prvé, o nastavení cílového intervalu pro klíčovou úrokovou sazbu nerozhoduje šéf Fedu zdaleka sám. Jde o většinové rozhodnutí výboru známého pod zkratkou FOMC, který se skládá z 12 členů vedení Fedu a jeho regionálních poboček.
Názor šéfa Fedu má rozhodující váhu – podobně jako názor guvernéra v bankovní radě ČNB – pouze v případě rovnosti hlasů. Proto nedávají valný smysl Trumpovy občasné náznaky, že by rád ukončil Powellovo působení ve Fedu dřív než v polovině roku 2026, kdy jeho mandát oficiálně vyprší.
Když už chce Trump rozdávat urážky za chybnou měnovou politiku, měl by je správně rozprostřít rovnoměrně mezi všechny členy FOMC, kteří hlasovali pro stabilitu cílového intervalu. Jenomže personifikované útoky jsou politicky a mediálně vždy mnohem šťavnatější. Důležitější než tato institucionální rovina je ale rovina druhá, věcná.
Je možné diskutovat o tom, jestli aktuálnímu stavu a výhledu americké ekonomiky odpovídá nynější úroveň úrokových sazeb, nebo spíš úroveň mírně nižší (nebo dokonce mírně vyšší). Trumpem prosazovaný pád sazeb o několik procentních bodů je ale jednoznačně nežádoucí.
Pohrůžka, která se vyplatila. Trumpův krásný zákon udělal špinavou práci |
Dokládá to nejen jednotný názor samotného výboru FOMC (na jednání konaném v druhé půlce června hlasovalo pro neměnnost sazeb všech dvanáct členů výboru), ale i vyjadřování analytiků, z nichž nemá pro Trumpovy návrhy pochopení nikdo. A nepřímou podporu postupu Fedu vyjadřují i dlouhodobější úrokové sazby, které se objevují na finančních trzích. Jak tato podpora vypadá?
Kdyby trhy souhlasily s Trumpem, že měnová politika Fedu je dnes příliš přísná, očekávaly by do budoucna výrazné zhoršení kondice americké ekonomiky, a tudíž také, že americká centrální banka bude následně zoufale snižovat úrokové sazby (ještě výrazněji, než teď žádá Trump), aby co nejrychleji napravila důsledky své nynější chyby.
Jenomže ve skutečnosti dlouhodobější úrokové sazby žádné takové budoucí prudké snižování sazeb Fedem nenaznačují. V souboji Trump versus Powell (tedy Fed) jsou tak finanční trhy jednoznačně na straně centrální banky.
