Podle něj Trump vypouští silná slova, protože to rádi slyší jeho voliči a ti také požadují zastavení globalizace a návrat do starých dobrých časů, což je ovšem nemožné. Nicméně Trump se o to zřejmě pokusí.
Lidovky.cz: Budoucí americký prezident Donald Trump nedávno mluvil o tom, že by chtěl získat Grónsko a nevyloučil ani jeho získání silou. Mluvil také o možnosti získat panamský průplav či o připojení Kanady ke Spojeným státům. Myslí to vážně a signalizuje to změnu americké zahraničí politiky?
Nebyla by to změna, ale rovnou skok do absurdního světa. Je ukázkou naší postfaktické doby, že zvolený prezident Spojených států může něco takového říci a my se tím musíme zabývat.
Lidovky.cz: Není to také trošku v tom, že Trump neuvažuje jako politik, ale jako byznysmen nebo obchodník s nemovitostmi?
I obchodník s nemovitostmi chápe, že v každém úřadě, včetně Bílého domu, se člověk musí chovat i mluvit zodpovědně. Dánsko, Panama nebo Kanada jsou něco jiného než nemovitost na Manhattanu. Prezidentský úřad i jakákoliv vládní pozice vyžaduje míru sebekontroly.
Trump je králem populistů a tím pádem nemůže zvýšit daně. Možná proto tak často mluví o clech. Problém je v tom, že by na ně nakonec doplatili spotřebitelé.
Lidovky.cz: Máme se tedy bát Trumpa bez sebekontroly?
Nemyslím si, že by byl třeba schopen zaútočit na Dánsko. Amerika není jako Rusko, které měří svoji životaschopnost tím, že někomu ukradne pár tisíc kilometrů čtverečních území. To je přístup k mezinárodním vztahům, který mohl platit v minulosti. Neplatí ale v 21. století, protože často ty nejmenší země jsou ekonomicky nejúspěšnější. Snaha o získání dalšího území pro Spojené státy absolutně nedává smysl.
Lidovky.cz: Myslíte si, že je to jenom jako taková hrozba snaha donutit tyto země k jiným, třeba ekonomickým ústupkům?
Tohle nikdo neví přesně. Teoreticky by to mohla byt vyjednávací taktika. Spíš si myslím, že Trump své voličské základně signalizuje, že je deset stop vysoký, má v ruce velký klacek, nikoho se nebojí a půjde do války třeba s Kanadou nebo Grónskem. Voliči ho mají rádi právě proto, že je takový, jaký je, a že říká, co ho zrovna napadne. Ze všech možných interpretací Trumpových hrozeb bych si vybral, že je to úlitba jeho voličské základně.
Donald Trump složí v pondělí přísahu. Kde a kdy ho sledovat živě v televizi? |
Lidovky.cz: Trump také sliboval, že do 24 hodin zastaví válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Je to reálné, a co Trump podle vás plánuje?
Trump se snad už vzdal představy, že je to takhle rychle možné. Zároveň to ale není člověk, který by v čemkoliv chtěl prohrát. A to ani s Vladimirem Putinem, byť ho označil za svého přítele a nikdy o něm neřekl kritické slovo. Chtěl bych věřit, že snad nedojde k tomu —jak jsme se obávali — že po své inauguraci veškerou pomoc Ukrajině zastaví. Nejenom on, ale celá řada lidí okolo něj začíná pomalu chápat, že by to nebylo řešení a že příměří by nebylo příměřím. Rusové by ho jen využili k přezbrojení, k výcviku nových vojáků, načež by došlo k nové invazi—nemluvě o krutém politickém a ekonomickém vydírání. Byl by to Mnichov se vším všudy.
Ve Washingtonu začíná konečné převládat názor, že pro řešení rusko-ukrajinské války se musíme poučit z minulosti. Ruské dějiny jednoznačně ukazují, že vojenská porážka může být pro Rusko výhodná a pro jeho modernizaci dokonce nezbytná. Napadá mě například ruská prohra v Krymské válce z let 1853 – 1856. Ta vedla k zásadním reformám Alexandra II., včetně zrušení nevolnictví. Vztahy mezi Amerikou a Ruskem byly tehdy na nejlepší úrovni, protože Abraham Lincoln rušil otroctví a s Alexandrem se na sebe dívali jako na partnery. Pozitivní úlohu sehrála též porážka Ruska s Japonskem v roce 1905, která potom vedla ke vzniku Dumy a k dočasnému uvolnění samoděržaví. Jedinou cestou k míru na Ukrajině je porážka Ruska. Přinese svobodu nejen statečným Ukrajincům, od nichž se členské státy NATO mohou učit, co to znamená bojovat za přežití státu a národní kultury, ale též pro Rusy. Neříkám, ze Trump tenhle názor přijme, ale nebude ho moci ignorovat.
Starý řád skončil, přichází Trump a kult síly. Proč se politický svět obrátil vzhůru nohama? |
Naději mi dává nedávné prohlášeni Scotta Bessenta, Trumpova kandidáta na ministra financí. Vůbec nezněl jako běžní usmiřovači Putina. Naopak informoval kongresovou komisi, že nastupující prezident a on jsou připraveni zostřit sankce na Rusko.
Lidovky.cz: Co slib, že zvýší nebo zavede okamžitě po nástupu do funkce dovozní cla fakticky na vše odkudkoliv?
Trump je králem populistů a tím pádem nemůže zvýšit daně. Možná proto tak často mluví o clech. Problém je v tom, že by na ně nakonec doplatili spotřebitelé. Pokud Trump uvrhne cla řekněme na Čínu nebo na Kanadu a Mexiko, tak ty země samozřejmě navýší koncové ceny svých produktů. A to se odrazí i v amerických výrobcích. Například americký automobilový průmysl závisí na dílech z Kanady. A pokud na tyto produkty Trump uvalí 25% cla, zdraží to americká auta. Velká část ovoce a zeleniny prodávané v USA pochází z Mexika a i tam hrozí 25 % cla. Co tomu budou říkat američtí konzumenti, když se zdraží? Lidé, kteří ho volili, si stěžovali na cenu vajíček. Takže nevím, jak budou reagovat na dražší auta nebo mrkev či brokolici.
Grónsko? Kanada? Panama? Americkou politikou imperiální tendence dříve skutečně cloumaly |
Lidovky.cz: Takže cla nezavede a nechá vše při starém?
Je to složitější. Trump se svými voliči souzní v tom, že dnešní situace je nepřehledná a někdy stěží pochopitelná. Spolu se smějí nad různými typy záchodů pro rostoucí počet genderů a radují se, že oni jsou ti racionální, protože tyhle novoty odmítají. Trump svým fanouškům slibuje, že vrátí dějiny do první poloviny 60. let, kdy na silnicích vládla velká auta a lidstvo se dělilo na heterosexuální muže a ženy. Tehdejších 50 tisíc dolarů ročně by dnes představovalo přes půl milionu. Navzdory Studené válce byl život v Americe pohodlný.
Tohle se začalo měnit v 70. letech, když sem vtrhla auta z Japonska a americký průmysl, jak se ukázalo, nebyl schopen konkurovat. Totéž se stalo s americkým textilním průmyslem. Dřív tu byly obrovské textilní továrny, dnes je najdete stěží, protože díky globalizaci se téměř všechno šije v Číně, v Indii, v Bangladéši, Vietnamu nebo v Pákistánu atd. Zkratka všude, kde najdete levnou pracovní sílu. To platí pro elektronické zboží, lokomotivy, čipy do počítačů nebo tretry na běhání.
Připojení Kanady a Grónska k USA? Trumpovo myšlení připomíná 19. století |
Trump z toho viní globalizaci a slibuje, že tenhle proces zastaví. Možná by ho zastavit chtěl a jistě v tom není sám. Rozhodně jeho voličská základna by si to přála. Ale globalizace, to není nemovitost, kterou si koupíte nebo prodáte. Není to film, který zapnete nebo vypnete. Podobně osvícenectví nebo průmyslovou revoluci nikdo nemohl mávnutím proutku začít a ukončit.
Lidovky.cz: Jak velké mohou být úspory při ořezávání státu? Je opravdu reálné propustit těch padesát tisíc federálních zaměstnanců, jak říká Elon Musk?
Prý existuje jakýsi zákon z 19. století, který by šel použít pro propouštění zaměstnanců s definitivou. Myslím si ale, že pokud by se k takovému kroku Trump rozhodl, šel by na to z jiné strany. Velká část federálních zaměstnanců od covidu pracuje z domova a virtuálně. To by mohla nastupující vláda legálně zrušit. V tom případě by pak část zaměstnanců dala výpověď, protože už nechtějí pětkrát týdně jet třeba hodinu autem do práce a hodinu z práce. Našli by si něco blíže domovu nebo by si našli práci, kterou můžou vykonávat z domova. Týkalo by se to zejména těch lidí, kteří nemají zajištěnou péči o malé děti. Ti s radostí přijali za covidu možnost pracovat na dálku a střídat se v péči o děti. Pokud by to skončilo, někteří by odešli sami a bez propouštění.
Kreml by si chtěl rozdělit svět s USA. Ale Trump není Hitler |
Lidovky.cz: A kde jinde se dá ještě šetřit?
Základem republikánské ideologie je představa, že stát je třeba zeštíhlet a v ideálním případě rovnou vyhladovět. To se líbí zejména Trumpovým příznivcům z řad miliardářů. Touží po státě, kde se neplatí daně a nikdo jim do cesty nestaví regule nebo jiné překážky.
Zeštíhlení státu by ale chtěli nejen superbohatí. Byrokracii nemá rád nikdo, zejména když je neprůchodná jako v románech Franze Kafky. Problém je v tom, že státu ubírat peníze není jednoduché. Alespoň 60 % všech vládních výdajů patří do kategorie nezrušitelných výdajů. Jde o takzvané mandatorní výdaje a patři k nim například sociální pojištění na důchod, ze kterého se pak důchody vyplácí a žije z něj velké procento amerických občanů, včetně Trumpových starších voličů. Patří sem Medicare pro starší osoby a invalidy nebo Medicaid —státní zdravotní pojištění pro nemajetné. To nelze zredukovat, aniž by tím utrpěli Trumpovi lidé. Nebo si vezměte výdaje Pentagonu. Jde o téměř 850 miliard dolarů, ale Republikánská strana má silnou obranu jako své tradiční volební téma, takže tu něco škrtat je skoro nemožné.
Trump se chce stát největším Američanem. Jeho snaze může zabránit i Kongres |
Protože nemůže zvýšit daně ani zásadně snížit statní rozpočet, Trump možná věří, že právě pomocí cel na importované zboží by mohl získat nové finanční prostředky, které bude potřebovat—zejména pokud by chtěl koupit Grónsko nebo zvýšit výdaje na obranu, jak slíbil.
