Chaotické změny celních tarifů vytvářejí prostředí extrémní nejistoty, důležitý je však jeden údaj – průměrná americká celní sazba skokově vzrostla na zhruba 15 procent, nejvyšší úroveň od třicátých let dvacátého století.
Mýtus obchodního deficitu
Co těmito manévry Donald Trump sleduje? Americkému prezidentovi zjevně leží v žaludku vysoký deficit obchodní bilance. Tedy fakt, že Spojené státy do většiny zemí vyvážejí méně, než samy dovážejí. Této logice odpovídá i magický vzoreček, na základě kterého Trumpova administrativa uvalila drakonická – aktuálně o devadesát dní odložená – cla. Nejde totiž o reciproční cla ve smyslu dorovnání sazebníku nebo potírání netarifních bariér, ale o absurdní snahu obchodní deficity zcela eliminovat.
Schodek obchodní bilance není žádným okrádáním Spojených států, jak rád tvrdí Donald Trump. Nejde ani o důsledek vysokých cel, ale primárně o výsledek mezinárodní dělby práce a výrobní specializace.
Místo růstu propad světového obchodu. Trumpova cla zcela otočila prognózu WTO |
To není objevná myšlenka, ale základní východisko mainstreamové ekonomie, která staví na teorii komparativní výhody, s níž přišel již v roce 1817 slavný ekonom David Ricardo. Rozumné nerovnováhy v obchodní bilanci, ať již jde o deficity či přebytky, jsou tak naprosto normálním stavem, který ve svém důsledku přispívá k růstu bohatství.
Příliš bohatá na levnou manufakturu
Trumpovi zastánci často argumentují tím, že cla nejsou o ekonomice, ale o politice. Americkému prezidentovi jde údajně o návrat ztracené slávy některých regionů, které globalizace výrazně zasáhla skrze pokles průmyslové výroby a zaměstnanosti. V tomto případě jde ale o otázku vnitřní redistribuce amerického bohatství. Fakt, že se v USA nevyrábí oblečení ani iPhony a jiné spotřební zboží, není rozhodně odrazem amerického neúspěchu. Ztracená místa v průmyslu totiž nahradila zejména ta lépe placená ve službách s vyšší přidanou hodnotou.
Návrat k původní výrobě se konat nebude. Amerika je jednoduše až příliš bohatá na to, aby se stala opět levnou manufakturou. Příkladem budiž Apple, který si v Kalifornii ponechává výzkum a vývoj, stejně jako design, tedy vysoce kvalifikovanou a dobře placenou pracovní sílu, zatímco samotnou výrobu přesunul do levnější Číny. Je to důkaz o americkém neúspěchu? Právě naopak.
Lesotho páky nemá, Čína ale ano
Americká cla dopadnou tvrdě zejména na nejchudší ekonomiky. Africké Lesotho vyváží do USA hlavně diamanty a oblečení, v obou případech pod taktovkou amerických firem Levi Strauss, respektive Wrangler. Podle výpočtu americké administrativy si Lesotho vysloužilo „reciproční“ clo ve výši 50 procent kvůli vysokému obchodnímu deficitu s USA.
Ten je přitom logickým důsledkem toho, že jde o velmi chudou ekonomiku. Tedy takovou, která si nemůže dovolit z USA příliš dovážet, ale je kriticky závislá na exportech komodit a textilu. Uvalení 50% cla by znamenalo tvrdý direkt domácí ekonomiky a vážnou hrozbu přesunu výroby do jiné země.
To Čína, na kterou USA aktuálně uvalují 145% clo, má vůči Spojeným státům daleko silnější páky. I proto byl Donald Trump donucen ustoupit a udělit celní výjimku na dovoz čínské elektroniky a čipů. Zpětná vazba od ředitelů velkých amerických korporací byla evidentně velmi přímočará s ohledem na možné negativní dopady, Donald Trump ale dostal přes prsty i ze strany trhů. Zejména toho dluhopisového, kde došlo k razantnímu zvýšení úrokových sazeb, což by citelně prodražilo financování amerického vládního dluhu.
Buď Peking, nebo my. Trump chce skrze cla globálně izolovat čínskou ekonomiku |
Právě trh s dluhopisy se vyplatí sledovat i dále, neboť na jeho pohyby je americký prezident velmi citlivý. A to zvláště v situaci, kdy Čína disponuje nemalou zásobou amerických státních dluhopisů, které může vrhnout na trh.
Zafungují korekční mechanismy?
Trumpovy další kroky se sice predikovat nedají, korekční mechanismus v podobě amerického byznysu i finančních trhů ale dává naději, že se budoucí vývoj ponese spíše ve znamení snižování celních tarifů. Jak výrazně, zůstává s velkým otazníkem, ale na návrat na předtrumpovskou úroveň to úplně nevypadá.
Z pohledu hospodářského vývoje, stejně jako toho tržního, je ale zásadní ještě jedna věc. Aby došlo k poklesu extrémně vysoké míry nejistoty, která snese srovnání snad jen se světovou finanční krizí a covidem-19. A to jsme zpátky u Donalda Trumpa, velmi stabilního génia, který nehraje žádné 4D šachy a svými chaotickými politikami páchá větší škody, než si většina z nás dokázala představit.
