Diplomacie hovořila o stabilizaci vztahů – protokol americké strany ale současně předpokládal, že každý čínský předmět je potenciálním nosičem odposlechu. Tato dvě sdělení vystihují celou Trumpovu cestu.
Ničemu nevěřit. Trumpova delegace před odletem z Číny vyhodila mobily i odznáčky |
Donald Trump odjížděl s vřelými slovy pro Si Ťin-pchinga, ale bez vítězství. Nejcitlivějším bodem se stal znovu Tchaj-wan. Trump o něm mluvil jazykem, který zněl bezmála jako kapitulace: „Číňané prostě nechtějí vidět, aby tohle místo – budeme tomu říkat místo, protože nikdo neví, jak to definovat – bylo nezávislé.“ Nelze neslyšet zřetelný chamberlainovský tón.
V jedné větě Trump pohřbívá americkou strategickou tradici i ohled na demokratickou vládu Tchaj-wanu. Trump nechce kvůli servilitě vůči čínskému hostiteli říci „země“ ani „stát“. Říká „místo“. Tchaj-wan se v jeho podání mění z partnera na geografický problém: malý ostrov vzdálený 59 mil od Číny. „Máme cestovat 9 500 mil, abychom vedli válku? O to nestojím,“ říká. V jeho úvahách není Tchaj-wan demokratickou společností pod tlakem autoritářské velmoci. Je to potenciální konflikt příliš daleko od Ameriky a průmyslový konkurent, který „ukradl náš čipový průmysl“.
Zde se Trumpova geopolitika spojuje s hospodářským nacionalismem. „Byl bych rád, aby všichni, kdo dnes vyrábějí čipy na Tchaj-wanu, přišli za námi do Ameriky,“ dodává. Dalo by se pochopit, že výroba kriticky důležitých polovodičů nemá být soustředěna na ostrově ohroženém válkou. Tuto legitimní obavu však Trump formuluje jako obžalobu ohroženého ostrova. Tchajwanská společnost TSMC není výsledkem nějaké krádeže, ale desetiletí investic, průmyslové politiky a americko-asijské dělby práce.
Velká Trumpova prohra. V Číně vyjednal jediný obchod, pak spílal Tchaj-wanu |
Největší riziko ovšem spočívá v tom, že Trump dal Pekingu na vědomí, že americký závazek je obchodovatelný. Agentura AP upozornila, že prodej zbraní Tchaj-wanu označil za „velmi dobrý vyjednávací žeton“ ve vztazích s Čínou. To je nebezpečná věta. Americká politika vůči Tchaj-wanu po desetiletí stála na strategické nejednoznačnosti. Washington neříkal přesně, co udělá při čínském útoku, ale udržoval ostrov dostatečně ozbrojený a Peking dostatečně nejistý. Když Trump nyní prakticky připustil, že Tchaj-wan nestojí za obranu, Peking se může cítit na koni.
Stojí za to připomenout, jak tutéž situaci řešil Ronald Reagan. V srpnu 1982 podepsal s Pekingem tzv. Třetí společné komuniké, v němž Spojené státy slíbily „postupně snižovat“ zbrojní dodávky Tchaj-wanu. Pro Peking to byl diplomatický úspěch. Reagan ovšem několik týdnů předtím přes prostředníka tajně předal tchajwanskému prezidentu Ťiang Ťing-kuovi tzv. Šest ujištění. Spojené státy přislíbily, že nestanoví datum ukončení prodeje zbraní, nebudou tyto dodávky s Pekingem konzultovat, nebudou provádět mediaci mezi Tchaj-pejí a Pekingem, nebudou revidovat Taiwan Relations Act, nezmění svůj postoj k otázce suverenity ostrova a nebudou Tchaj-pej tlačit k jednání s Pekingem.
Amerika už netáhne. Trumpovy Spojené státy jsou v Číně považovány za upadající velmoc |
Reagan navíc v utajeném memorandu nařídil, že kvantita a kvalita zbraní pro Tchaj-wan má být „výhradně podmíněna hrozbou ze strany ČLR“. Šest ujištění je dodnes pilířem americko-tchajwanských vztahů. Reaganova logika byla zřejmá: veřejnému kompromisu s Pekingem musí odpovídat tichá záruka spojenci. Trump v Pekingu udělal pravý opak. Z toho, co Reagan důsledně chránil před vyjednáváním, učinil vyjednávací položku.
A to ještě není vše. Soul, Tokio i Manila po desetiletí stavěly svou bezpečnost na předpokladu, že americký slib má povahu závazku. Trumpův pekingský jazyk tento předpoklad zpochybňuje. Ukazuje, že každá obranná dodávka, každé ujištění, každé diplomatické gesto mají svoji cenu. Není to ještě úplný konec spojeneckého systému, ale je to jeho degradace. Jakmile spojenci pochopí, že mohou být předmětem směny, začnou si pojišťovat svoji bezpečnost jinde a jinak. Výsledkem bude slabší Amerika.
V tomto světle získává scéna z pekingského letiště paradoxní logiku. Američtí představitelé podepisují dohody o dodávkách letadel Boeing a sójových bobů. Jejich vlastní kontrarozvědka je současně instruuje, aby z Číny nevezli ani špendlík. Vyhozené dárky nejsou jen diplomatické faux pas, ale také tiché doznání, že vztah obou mocností zůstává soupeřením bez důvěry.
Tchajwanská partie v íránském stínu. Dočká se Si od Trumpa ústupků? |
Zpět k Tchaj-wanu. Jeho vláda může na Trumpova slova reagovat jen omezeně. Musí zvyšovat obranné výdaje, urychlovat dodávky zbraní, rozšiřovat výrobu mimo ostrov, ale nesmí ztratit svou největší nevojenskou pojistku: nenahraditelnost. Čím více se výroba nejpokročilejších čipů přesune do USA, tím menší bude šok z případné čínské blokády. Z hlediska americké bezpečnosti je diverzifikace logická. Tchaj-wan se ovšem stává strategicky méně důležitým.
Trumpova návštěva Pekingu byla ukázkou světa, v němž se spojenecké závazky neřídí hodnotami a politickou filosofií, ale přepočítávají se na vzdálenosti, výrobní kapacity a obchodní ústupky. V takovém světě se malým demokraciím nežije dobře. A právě takovou demokracií je dnes Tchaj-wan: příliš blízkou Číně, příliš dalekou od Ameriky a příliš důležitou na to, aby byla pouhým „místem“.
Pokud v budoucnu dojde k čínské invazi na Tchaj-wan, budeme vědět, kdo, kdy a jak jí dal zelenou.
