Nás teď ale bude zajímat ještě jiný často uváděný motiv: návrat pracovních míst pro ty Američany, kteří o práci přišli v uplynulých desetiletích v průmyslových firmách podlehnuvších v soutěži se zahraniční konkurencí.
Na tento komentář tématicky naváže rozsáhlejší esej Michala Skořepy v příloze Orientace. |
Tito Američané jsou ukázkovým příkladem takzvaných „obětí mezinárodní dělby práce“ (nebo také „obětí mezinárodního obchodu“). Do této nezáviděníhodné pozice se dostali v důsledku svobodné možnosti spotřebitelů nakupovat dané výrobky nejen doma, ale i v zahraničí. Podobné oběti se vyskytly i v Česku – viz třeba lidé propuštění v textilním průmyslu po otevření české ekonomiky světu v 90. letech minulého století.
O vítězích a obětech
Vždy, když se lidé z určitého odvětví v určité zemi ocitnou v takovéto pozici obětí, logicky musejí existovat v témže odvětví lidé v jiné zemi, kteří si užívají pozici vítězů, tedy těch, kteří obětem přebrali zákazníky.
Úvahy o vítězích a obětech se ovšem na efekty mezinárodní dělby práce dívají jen z jedné strany, a to sice ze strany produkce, tedy firem a jejich zaměstnanců: vítězí ti, jejichž produkce má (díky větší produkční efektivitě) na trhu rostoucí podíl, zatímco oběti smutně sledují, jak zájem o jejich produkci naopak slábne. Mince mezinárodní dělby práce má ale ještě druhou stranu. Většina z nás má totiž v ekonomice dvojí roli: nejen roli výrobce (zaměstnance, podnikatele, investora a podobně), ale také roli spotřebitele.
Chaos, chaos, chaos. Budou prokletím Trumpova druhého období cla? |
Každý posun v dělbě práce z principu nastává a udrží se při životě jedině v případě, že spotřebitelům nakupujícím příslušné zboží nebo službu přinese celkově zlepšení – nižší cenu a/nebo vyšší kvalitu. Jinak řečeno, na straně spotřeby, tedy z pohledu domácností v roli nikoliv produkční, nýbrž nákupní a uživatelské, je mezinárodní dělba práce pro všechny vždy přínosná. Na této straně jsou vždy všichni jen vítězi.
Například k přesunu textilní výroby – té obyčejné, s nízkou přidanou hodnotou – z Evropy převážně do jihovýchodní Asie došlo jen a pouze v zájmu vyšší spokojenosti zákazníka. Jihovýchodní Asie se vyznačovala daleko nižšími výrobními náklady, takže výsledná produkce byla daleko levnější než dosavadní evropská. Všichni spotřebitelé tudíž nakupováním asijské produkce namísto evropské ušetřili (pokles kvality zřejmě nebyl tak velký, aby dokázal zcela vyvážit výhodu nižší ceny).
V debatách o vítání nebo naopak brzdění zahraniční konkurence tedy musíme mít na paměti dvojroli každého z nás: jako spotřebitelé si díky každému posunu v mezinárodní dělbě práce všichni vždy mírně polepšíme, zatímco jako výrobci si někteří z nás (vítězové) občas díky ní výrazně polepší, a jiní (oběti) se občas naopak dostanou do existenčních potíží.
Obětem zpravidla výrazně klesne mzda, nebo dokonce zcela přijdou o práci. Souběžné zlepšení jejich spotřebitelské pozice je prakticky vždy daleko méně výrazné. Pro lidi v takové situaci jsou tudíž celkové čisté dopady mezinárodní dělby práce zřetelně záporné.
Když se pro příklad znovu vrátíme k českým textilkám v 90. letech minulého století: jejich tehdejší zaměstnanci by nejspíš potvrdili, že díky přívalu levnější produkce z jihovýchodní Asie si sice mohli koupit oblečení za nižší cenu než dřív, ale v důsledku téhož přívalu přišli o zaměstnání – a jejich blahobyt se tedy celkově vzato nepochybně výrazně zhoršil.
Mrhání blahobytem
Suma sumárum, efekty mezinárodní dělby práce přes celou ekonomiku kterékoliv země v období dejme tomu několika dekád dělí obyvatele obvykle na tři skupiny: zaprvé na menšinu, jejíž životní úroveň se celkově zřetelně zhoršila (oběti), zadruhé na jinou menšinu, která si během onoho období celkově zřetelně polepšila (vítězové), a na zbylou většinu, které se daří o trochu líp, protože jí příchod levnější produkce z ciziny zlevnil život na straně spotřeby, zatímco na straně produkce se její postavení v daném období nijak výrazně nezměnilo (neskončila ani mezi vítězi, ani mezi poraženými).
Vlak srazil a usmrtil na Táborsku člověka, část koridoru stojí |
Obecně tedy zvyšování cel tlumících mezinárodní dělbu práce pomáhá pouze oné menšině, kterou v dané ekonomice představují oběti, přičemž náklady na tuto pomoc hradí zbytek populace, tedy všichni ti, kterým by neztlumená dělba práce přinesla drobné, nebo dokonce výrazné zlepšení blahobytu. Z pohledu ekonomické teorie tedy můžeme jakákoliv dovozní cla chránící oběti mezinárodní dělby práce pokládat za mrhání celkovým blahobytem země.
V politické praxi ovšem jde nikoliv jen o celkový blahobyt, ale také o jeho rozložení mezi jednotlivé obyvatele. Slavný švédský ekonom Mankur Olson už před mnoha lety upozornil na to, že pokud určitá malá menšina může hodně získat, je schopna v politickém zápase dosáhnout ochuzení většiny. Jako nejnovější příklad tohoto diktátu menšiny lze vnímat právě nová americká cla.
