Trump zřejmě vyznává něco jako merkantilismus neboli - pokud to chcete zjednodušit - obdivuje chování disneyovského strýčka Skrblíka. Chce, aby Spojené státy více vyvážely než dovážely, aby zmizel chronický americký obchodní deficit. Myslí si, že tak Amerika zbohatne, protože bude získávat bohatství z plateb za svůj vývoz. To byla merkantilistická ekonomická teorie a tak to měl i kačer Skrblík. Shromažďoval zlato, které pro něj mělo hodnotu samo o sobě.
Problém je v tom, že to nefungovalo a že se dnes neplatí zlatem, ale penězi. Neexistuje ani přímá směnitelnost jednotlivých měn za zlato. V případě stálých obchodních přebytků by se cizí měny kupily v Americe a Američané by za ně stejně museli nakonec něco nakupovat v zahraničí.
Překážka, kam se podíváš
Zároveň chce Trump nabýt zlato podobně jako strýček Skrblík poctivě. Myslí si, že obchodní schodky má Amerika jen kvůli tomu, že je poctivá a všichni ji okrádají. Že obchodují s Amerikou nefér, že ji podvádějí. Jak je to možné, když ostatní země nemají nějaká příliš vysoká cla na americké zboží? Je to prý v takzvaných netarifních překážkách, tedy různých regulacích, normách, které musí americké výrobky splnit, licencích na dovoz amerického zboží.
Poker velmocí. Čína zvýšila odvetné clo na zboží z USA ze 34 na 84 procent |
Tuhle myšlenku vnukl Trumpovi jeho poradce pro obchod Peter Navarro. Má samozřejmě něco do sebe. Netarifní překážky skutečně existují a je těžké je snižovat. Ostatně proto se také uzavíraly různé složité dohody o volném obchodu, které mimochodem Trump nenávidí.
Jenže Navarro a s ním i Trump vidí netarifní překážky všude. Jsou to podle nich bezpečnostní požadavky na auta, normy bezpečnosti potravin, regulace digitálních firem, nízké či naopak vysoké ekologické požadavky a v neposlední řadě také daň z přidané hodnoty, kterou musí při prodeji v některých zemích platit i američtí vývozci.
Prostě netarifní překážkou je všechno, co je odlišné od amerických norem či je nevýhodné pro americké firmy. Něco z toho lze určitě odstranit, ale změnit vše podle amerických požadavků znamená třeba pro Evropu přestavbu jejího ekonomického a daňového a tím do určité míry i sociálního systému. To nejde.
Jak na Trumpova cla? Pravidlo „oko za oko, zub za zub“ zde fungovat nebude |
Většina zemí sice zřejmě doufá, že se s Trumpem nakonec nějak dohodne přes cla. Jak ovšem sám Trump prohlásil, to, že sníží cla na americké zboží, mu stačit nebude. Trump chce navíc pro všechny země zachovat základní desetiprocentní cla na dovoz zboží do USA. O tom vůbec diskutovat nebude.
Cla a proticla
Co tedy dělat? Ekonomické teorie říkají, že v tomto případě se dá odpovědět proticly. Buď to donutí protivníka snížit cla, nebo se alespoň částečně daná země zhojí na clech vybíraných z dovozu amerického zboží. Z vybraných peněz pak může částečně dotovat své exportéry. Obě země na tom sice budou hůře, než kdyby cla nebyla, ale aspoň na tom budou stejně špatně.
Momentálně se o něco takového pokouší Čína. Může si to dovolit, protože to funguje ve velké ekonomice. Pokud se to povede, může ji Evropská unie napodobit. Problém je ale v tom, že čínské zboží, které původně mířilo do Ameriky, teď zaplaví Evropu. A to postihne i evropské výrobce včetně těch českých.
