Z počáteční divoké aktivity, kdy americký prezident na jedné straně vysílal svého osobního zmocněnce do Moskvy, ústy viceprezidenta J. D. Vance peskoval spojence z NATO a sám se snažil natlačit Ukrajinu do dohody o vzácných zeminách, zbyla jen labutí píseň.
Moskva se nechystá zastavit své vojenské aktivity na Ukrajině a naopak v poslední době stupňuje své údery na civilní oblasti, nejnověji ve městě Sumy. Ukrajina dohodu o zeminách nepodepsala a NATO prozatím vypadlo z Trumpova hledáčku.
Jen další sankce nestačí
Vysvětlení je nejspíš prosté. Trumpův druhý prezidentský mandát začal útokem na všechny strany. Bílý dům se rozhodl na jedné straně tlačit na Ukrajinu, na druhé straně vést obchodní válku s Mexikem, Kanadou, Evropou i Čínou současně, a nádavkem ještě hrozit anexí Grónsku a Panamě. Výhodou takového přístupu je, že šéf Bílého domu může po právu vykázat aktivitu a uspokojit svoje voliče, že se snaží splnit své sliby. Nevýhodou pak, že když se člověk snaží zabít příliš mnoho much jednou ranou, většinou netrefí ani jednu.
Exkluzivně pro Lidovky: Nejlepší technika je Trumpa rozptylovat, aby na NATO zapomněl, radí jeho exporadce Bolton |
To přesně se zatím děje Trumpovi. Pokud to zúžíme na Ukrajinu, šéf Bílého domu zjistil, že ukončit válku není tak snadné, jak se může zdát na první pohled. Ruský prezident Vladimir Putin nemá zájem ukončit „speciální operaci“, když vidí, že do budoucna tahá za delší konec. Má víc lidí i munice – zejména, když mu severokorejský diktátor Kim Čong-un slíbil další várku svých vojáků hnaných na jatka.
Moskva by jistě zpívala jinou písničku, kdyby Trump byl ochoten jít s kůží na trh. Kdyby například Washington vyslal letadlovou loď do Baltského moře, přesunul víc amerických vojáků do Polska a Ukrajině slíbil stíhačky F-16 z vlastních zásob (ty dosavadní poskytly Kyjevu Dánsko a Nizozemsko), Kreml by nepochybně mnohem raději usedl za jednací stůl. Pokud ale Trump dosud pohrozil jen dalšími ekonomickými sankcemi, v Moskvě se tomu leda tak smějí.
Dobrá situace pro Evropu i Ukrajinu
A tak se stalo, co se stát muselo. Putin neustoupil a Trump o Ukrajinu ztratil zájem. Je to pro něj vzdálená země, o které – abychom parafrázovali jeden historický výrok - ví tak málo. Mnohem výš na žebříčku jeho priorit jsou cla, díky kterým chce dosáhnout vysněné obchodní reciprocity s americkými partnery i soupeři. Tam je mnohem jistější v kramflecích – řeší čísla a obchod, kterými se zabýval celý život.
Válka je věc Trumpovi cizí a zahraniční politika ho v zásadě nezajímá. Chápe transakční logiku „já udělám něco pro tebe a ty pro mě“. Jakmile se ale jedná o hlubší problémy světového pořádku, Trump ztrácí půdu pod nohama.
Došla Trumpovi konečně trpělivost? Bílý dům zároveň ukázal, že je proti Rusku bezzubý |
Pro Evropu i Ukrajinu je tohle v zásadě nejlepší situace, které je teď možno dosáhnout. Americká administrativa se soustředí na jiné věci, ale její vojenská podpora Ukrajiny v tichosti pokračuje – Washington s Kyjevem opět sdílí zpravodajské informace, americké základny v Evropě spoluzajišťují dodávky zbraní na Ukrajinu, do Kyjeva stále putují dělostřelecké granáty a střely do salvových raketometů HIMARS přiklepnuté minulou administrativou.
Zbývá jediná otázka: co přesně se stane, až se Trump na Ukrajinu rozvzpomene? Zůstane u svého starého kréda, že byznys se dá dělat s každým včetně ruského prezidenta? Nebo konečně pochopí, že ho Putin tahá ukázkově za nos a na opravdovém jednání o míru nemá zájem? Doufejme, že to bude ta druhá možnost.
