Spíš ne. Od počátku dubnového příměří mezi Íránem a USA totiž zaznělo od Trumpa už několik hrozeb o „zdrcujícím útoku“ (například „dojde k vyhlazení íránské civilizace nebo totálnímu zničení jeho průmyslové a dopravní infrastruktury“), které se nakonec nenaplnily.
V uplynulých týdnech to asi kvitovalo i vedení americké armády, kterému docházejí zásoby sofistikovaných raket. Trump ústup zdůvodnil optimistickou prognózou, že dohoda s Teheránem je blízko. Zatím se ale vždy ukázalo, že to byl bluf. Teď pro změnu s Teheránem jednat nechce, má bezprecedentními sankcemi ekonomicky vykrvácet.
Amerika na prvním místě
Ministr financí Scott Bessent oznámil i možné rozšíření sankcí vůči zemím, které s Íránem obchodují, žádné ale zatím neuvalil. Znamenalo by to mimo jiné i faktické vyhlášení obchodní války Číně, jejíž odveta by mohla USA bolet. A Trump nemůže vyhrocovat vztahy s Říší středu před zářijovou návštěvou čínského lídra Si Ťin-pchinga v USA.
Jako slon v porcelánu si ovšem počíná Bílý dům ve vztazích s Kanadou. Jednu ekonomickou válku má „rozdělanou“ a už chce vést druhou, tentokrát s Kanadou. Na pět procent kanadského exportu do USA uvalil Trump 50procentní clo a pohrozil, že od ledna zatíží stejnou výší i všechna kanadská auta.
Další Trumpův výstřelek. Z trucu chce přejmenovat jezero, Kanadu přitom bude potřebovat |
Je však reálné, aby se naplno rozhořel ekonomický konflikt mezi dvěma zeměmi, které jsou velmi úzce ekonomicky propojené, navíc s velkou ekonomickou závislostí? Nenastane nakonec obvyklý Trumpův „ústup“ pod tlakem ztrát, které by pocítily americké domácnosti? Vždyť podle ekonomů Yaleovy univerzity stojí Trumpova cla americkou domácnost průměrně už nyní zhruba tisíc dolarů ročně (necelých 23 tisíc korun).
Kanada je ale jen dalším spojencem v řadě, který si užívá Trumpovu strategii Amerika na prvním místě. Stačí připomenout Dánsko, které bylo počátkem roku terčem nevybíravého nátlaku kvůli neochotě „odevzdat“ USA Grónsko. Trump dokonce pohrozil použitím síly. Nakonec ale couvl, i když téměř ochromil NATO.
Dobrá zpráva?
V hledáčku má Trump i Jižní Ameriku, která má být opět v duchu doktríny prezidenta Monroea z počátku 19. století výlučnou zónou vlivu USA. Za údajnou nečinnost v boji s drogovými kartely Trump vyhrožoval vojenským zásahem Kolumbii a Mexiku. Pohrozil i Panamě, že si Washington může opět vzít pod kontrolu Panamský průplav. Aktuálně je na tapetě Kuba.
Média jako legitimní terč války? Írán jde ve stopách Západu a hrozí i do Prahy |
V jednom případě skutečně k zásahu došlo – byl unesen americký nepřítel číslo jedna, venezuelský prezident Nicolás Maduro. Byl ale proveden tak napůl, hlava režimu padla, nicméně režim svržen nebyl.
Jaký závěr lze z Trumpových hrozeb vyvodit? Vypadají jako nátlak lídra supervelmoci, který bourá i některá tabu. Ve skutečnosti však v řadě případů spíš maskují slábnoucí americkou moc, která se musí potýkat s veřejným dluhem federální vlády v astronomické výši 40 bilionů dolarů.
Navíc Trump často z hrozeb couvne, když se ukáže, že jejich naplnění by přineslo i neúměrné ekonomické a bezpečnostní problémy pro USA. Není to pro hlavní americké soupeře v globální aréně dobrá zpráva?
