Plánovat potěšení mi vždycky připadalo trochu divné, ale co dělat, když dovolenou musíte zaměstnavateli oznámit včas, s předstihem je dobré kupovat letenky i rezervovat ubytování. Nejsložitější to bývá s dětmi. Matky usedají k internetu často už v lednu nebo v únoru, aby vybraly a zajistily jak rodinnou, tak táborovou náplň letních měsíců, která uspokojí všechny a zároveň se vejde do rozpočtu.
No, vždycky neuspokojí. „Ty mě nemáš ráda,“ křičela tříletá holčička Klárka na maminku Olgu, když ji tato nutila, aby u moře dělala, co se u moře dělá, tedy aby se koupala, nebo aspoň modelovala na břehu pískové bábovky. Až třetí den se dítě osypalo a dokázalo tak, že bolest hlavy si nejspíš nevymýšlelo a k povalování v hotelové posteli mělo důvod. Byly to plané neštovice. Neštovice za dva měsíční platy rodičů.
Reparát z tělocviku a co chtějí naše děti jednou odpírat svým dětem |
V naší rodině jsme mívali s malými dětmi skromnější tužby. Jedno léto bylo rozhodnuto přesunout se na čtrnáct dní do podnikové chatičky u Sázavy. Potíž spočívala v množství zavazadel. Do chaty bylo třeba vzít i vlastní ložní prádlo, část nádobí, nemluvě o dalších nezbytnostech, mezi něž patřil i dětský nočník. Jenže my tenkrát ještě neměli auto.
Po dlouhém uvažování jsme se nakonec rozhodli najmout si z úspor na nepříliš dlouhou cestu taxík. Místo u řeky bylo krásné, ovšem za slušného počasí. Nám lilo celou dobu tak vydatně, vytrvale a dlouho, až jsme to vzdali a vydali se domů stopem. Když ještě neexistovaly mobilní telefony, nebylo možné přivolat si auto z mločího údolí obklopeného lesem, mávání z kraje silnice s nočníkem na kufru ale naštěstí zabralo.
Hledá se nepřítel, čím nebezpečnější, tím lepší. Značka spěchá |
Plánovat radosti je ošidné. Vyprávět by o tom mohl například prezident Trump. Tak moc si zakládal na velkolepých a ještě velkolepějších oslavách 250. výročí vzniku Spojených států, až mu je zkazilo vražedné vedro a na pódium ho nechtěla pustit ani následná bouřka. Radosti, ano, i okamžiky obyčejné pohody se, jak známo, vyskytují spíše neplánovaně. Potíž je, že se na to nemůžete spolehnout a mají-li se kola života točit, plánovat se musí.
V poslední době mám bohužel pocit, že se čím dál víc plánuje pro případy, kdy by se kola života točit přestala. V televizi každou chvíli někdo tvrdí, že se máme připravovat na válku a nedávno přišla do domácností brožurka s výčtem katastrof, které nás mohou postihnout. Píše se tam, co všechno bychom měli mít připravené v batůžku poslední záchrany a kam je třeba ho umístit, aby byl v každém okamžiku po ruce. Dost mě to deptá a soudě podle toho, jak přibývá depresí, nebudu sama. Takže zlatá dovolená!
