Drahé máslo je v posledních týdnech jedním z nejskloňovanějších témat hovorů. Veřejný prostor ovládla představa, že z másla začíná být nedostupná surovina. Před vánočními svátky a pečením cukroví je to pochopitelné, ale pro ustarané zákazníky mám dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou, jak už to bývá.
Nejprve ta dobrá. Před rokem 1989 to bylo ještě horší, tehdy stála kostka másla deset korun a průměrný plat byl tehdy přes tři tisíce korun. V současnosti je to více než 40 tisíc, takže dnes je máslo pořád mnohem levnější – i když stojí 70 korun, kostek másla si můžeme z průměrného platu dovolit skoro dvojnásobek.
Je to samozřejmě slabá útěcha, vzhledem například k vysokým cenám energií – a navíc je tu ta druhá zpráva, ta horší: bude ještě hůř!
O ceny másla se zajímá i antimonopolní úřad. Stěžovali si obchodníci |
Krávy to už neutáhnou
Proč je totiž reálně máslo (zatím) levnější než kdysi? Protože naše zemědělství za poslední více než tři dekády neskutečně poskočilo v produktivitě, a to české je dnes v mnoha ohledech na špičce Evropy. Například průměrná dojivost je třikrát, ba čtyřikrát vyšší než před rokem 1989 a mléko vyrábějí zemědělci tak efektivně a levně, že jsme čistí vývozci. A podobně je to i v dalších základních komoditách. To vytvořilo polštář, který umožnil ne ceny potravin udržet, ale dokonce i jejich reálný pokles. Tento polštář se však pomalu vyčerpává.
Proč jsou potraviny dražší? Za část problémů může zdražení energií v důsledku geopolitické nejistoty a války na Ukrajině. Jde však o hlubší trend, který v následujících letech ovlivní ceny ještě výrazněji. Evropské zemědělství totiž stojí na rozcestí.
Jednou z hlavních příčin dlouhodobého růstu cen bude snižování produkce potravin v Evropě. Evropská unie i jednotlivé národní vlády zavádějí stále přísnější regulace, které ovlivňují, jak a co mohou zemědělci produkovat. Například protierozní vyhláška, další regulace zemědělské výroby nebo omezení intenzivního zemědělství směřují k tomu, že se zemědělská produkce zpomaluje. Cílem těchto opatření je ochrana životního prostředí a udržitelnost, což je bezesporu důležité, ale jejich vedlejším efektem tak budou menší výnosy a vyšší náklady.
Třeba chystaná protierozní vyhláška asi omezí pěstování kukuřice na polích v oblastech, kde se chovají krávy na mléko. Ale kukuřičná siláž je nepostradatelné krmivo. K čemu to povede? Chovatelé buď omezí chovy, tím se sníží množství mléka, to následně podraží a mléko i mléčné výrobky budou dražší. Nebo chovatelé krmivo nakoupí, zvýší se jim náklady, ale ceny opět stoupnou. Levné je to, čeho je hodně, a drahé to, čeho je málo. Bude-li hodně krav a mléka, bude i levné máslo.
Za zdražením másla stojí mlékárny, zneužívají situaci na trhu, řekl Výborný |
Jiným příkladem regulace je zákaz osiva mořeného proti škůdcům řepy nebo řepky, kde není prokázaná jeho škodlivost. Místo toho se buď musí spotřebovat více ochranných prostředků, čímž se zvýší náklady a poroste cena, v tomto případě řepkového oleje nebo cukru. Anebo se ochranné prostředky nepoužijí, klesnou ale výnosy, a to zase povede jen ke zvýšení cen.
Šrouby se utahují a utahují
A tak to platí všude. Rostoucí ceny práce a energií v kombinaci s úředními omezeními jsou pro zemědělce do budoucna obrovský problém. Netýká se to jenom mléka nebo řepky, ale všech základních potravin. A dovozy ze třetích zemí nejen potraviny nezdraží, ale kromě negarantované kvality způsobují větší poškození přírody, jen jinde.
Poslední, kdo by chtěl poškozovat životní prostředí, jsou zemědělci. Půda a voda jsou jejich základní prostředky pro živobytí a jen špatný hospodář se nestará o pole, na nichž hospodaří. Avšak pokud chceme naše místní a zdravé potraviny, které budou cenově dostupné, není možné utahovat šrouby ve všech směrech.
Takže až si půjdete koupit máslo, cukr nebo vajíčka, pak vězte, že ještě pořádně drahé nejsou a že za jejich dnešní i příští cenu opravdu nemohou zemědělci. Za nos by se měl chytit někdo jiný.
Autor je ekonom, předseda představenstva zemědělské skupiny JTZE.
