Plzeň zažila 25. dubna 1945 nejtěžší nálet. Stovky amerických bombardérů zničily Škodovku, tehdy už poslední velkou zbrojovku na nedobytém území zásobující wehrmacht.
A okolí Brna – samo město, ale i Blansko či Tišnov – zažilo pro změnu nálety sovětské. I ty měly logiku. Bylo těsně před osvobozením regionu a Sověti chtěli postupovat do oblastí, ve kterých předem utlumili odpor.
Sověti nejdřív na Američany stříleli. Před 80 lety se armády setkaly u Torgau |
Jaké poselství přinášel 25. duben pro dalších osmdesát let? A jak se to poselství mění dnes? To je žhavá otázka na východě Německa a v menším měřítku i u nás. Má se to vše slavit jako součást osvobození? Ve stylu „padni komu padni“, bez kádrování tehdejších osvoboditelů a dnešních reprezentací jejich států? Toť otázka, jak se ukazuje u nás, v Německu i jinde.
Hlavně aby to nezneužili
Oficiální Německo má desítky let jasno v tom, že rok 1945 nepřinesl porážku, ale osvobození od nacistické diktatury. Tak to formulují i média hlavního proudu. Ale vztah k osvoboditelům je – alespoň v posledních třech letech – různorodý.
Německé ministerstvo zahraničních věcí teď doporučilo spolkovým zemím, obcím i válečným památníkům, které podléhají státu, aby oficiálním zástupcům Ruska neumožňovaly účast na oslavách 80. výročí konce druhé světové války. Tak to píše web Der Spiegel. Důvod? Existují prý obavy, že Rusko by mohlo „takové události instrumentalizovat a zneužít k tomu, aby je spojilo se svou útočnou válkou proti Ukrajině“.
V praxi to ale vypadá pestřeji. Oslav u Torgavy se zúčastní ruský velvyslanec Sergej Něčajev. Už proto, že účast mu prostě nelze zakázat. Oficiální Německo se alespoň snaží o co největší distanc, i když ani to se nesetkává s plným úspěchem. Jak píše citovaný Der Spiegel: „Saská AfD dokonce žádá pro velvyslance Něčajeva právo promluvit.“
Je to fakt problém. Ano, velvyslanec reprezentuje stát, který vede agresivní válku. Jenže i ten, kdo si z dobrých důvodů oškliví Putinův režim, může říkat, že tady jde o události z jara 1945, nikoliv z jara 2025. A i ten, kdo z dobrých důvodů nefandí AfD, může položit otázku: „Jsou to skutečně náckové, jak se o nich říká, když v Torgavě žádají účast státu reprezentujícího osvoboditele od nacismu?“
Trump s Putinem společně připomněli setkání amerických a sovětských vojáků na Labi |
Máme-li se na vše dívat optikou roku 2025, deformuje to celý vztah k historii. Potom musíme odmítnout veškeré dědictví antiky: vždyť vzniklo v nepřijatelných otrokářských systémech. A podobně to vyznívá se vztahem k osvobození před 80 lety. Optikou roku 1945 bylo v pořádku, dokonce kýžené, optikou roku 2025 pouštíme k oslavám jen prokádrované.
Když se mění cedule aneb Známe to
Což může připomínat i něco českého, respektive československého. Třeba to, jak se události z jara 1945 vykládaly u nás za komunismu a jaké možnosti připomínek se připouštěly.
Sovětské bombardování se buď bagatelizovalo, nebo se o něm vůbec nemluvilo. Samozřejmě, nemělo tak rázný a plošný charakter jako americké či britské nálety. Už proto, že Sověti neměli strategické bombardéry. Nicméně města na jižní Moravě před jejich osvobozením bombardovali. Či města na severu Čech kolem 9. května, aby zastavili jednotky wehrmachtu prchající do amerického zajetí.
Sovětské bombardování přineslo škody na životech i majetku civilistů (například v Mladé Boleslavi, Roudnici nad Labem, Brně, Blansku, Tišnově). Ale jak už bylo řečeno, po válce to veřejné téma nebylo. Jako by se nic nestalo.
Naopak americké či britské nálety byly za komunismu zveličovány a vydávány za úmyslné. Za vedené s cílem poškodit infrastrukturu příštího, rozuměj socialistického, Československa. A později, když se USA zapojily do války do Vietnamu a u nás se ujali moci normalizátoři, bývaly odstraňovány i vzpomínkové cedule na květen 1945 z měst, která tehdy osvobodili Američané.
Příkladem je cedule ze Sušice. Po jejím odstranění se na jejím místě objevila cedule jiná. A na ní stálo: „Zde byla umístěna pamětní deska připomínající účast armády USA v boji proti fašismu ve 2. světové válce. Byla sejmuta na protest proti brutální agresivní válce americké armády proti vietnamskému lidu. V Sušici 1972.“
Není od věci to občas připomínat. Abychom se nedivili, pokud se u nás či jinde budou měnit cedule i teď. Podle aktuální politické situace, podle zadání či směrnice.
