Podobný postup doporučuje i pan Frištenský, který se loni za bílého dne na frekventované pražské křižovatce stal terčem policejní zvůle. Třeba k tomu dojde – bude to znamenat, že už nikdo nemůže věřit nikomu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Potíž s policejní šikanou je v tom, že může jít o diametrálně odlišné případy. Policisté se na někom mohou vybít, protože je to někdo bezejmenný a bezmocný. Anebo taky někdo, s kým se znají až příliš dobře. Policejní inspekce musí odfiltrovat notorické stěžovatele. Mocenské a politické složky ovšem zpravidla drží při sobě, protože se navzájem potřebují. Když ani tehdejší populární pražský primátor nenašel odvahu postavit se proti policii v případě, jehož jednostrannost všichni viděli na videu, jak to asi vypadá ve spornějších kauzách?
Korekce ze Štrasburku je proto zdravá ne nutně proto, že tamní soudci jsou lepší, ale že se neznají ani s obětí, ani s policisty.
