Snížený důchod pobírá 177 bývalých „papalášů“. Penze jim byly kráceny v průměru o 1473 korun (rekordní snížení bylo o 7075 korun), ale i tak jejich výše činí v průměru 24 254 korun.
Naopak zvýšenou penzi nyní pobírá 430 bývalých disidentů. Tedy těch, jimž kvůli věznění či nemožnosti vykonávat kvalifikovanou práci byl vypočten nízký starobní důchod. Těmto lidem byl důchod dorovnán v průměru o 4400 korun.
Více peněz disidentům, méně prominentům komunismu, chce ještě stihnout Jurečka |
Teď jistě přijdou na řadu otázky. Je to spravedlivé? Je to podle zásad právního státu? Má stát „sahat lidem na důchody“, když byly vypočteny podle zákonem daných pravidel?
Kdyby byl okresním tajemníkem KSČ
Řekněme rovnou, že nespravedlivé to není. Pokud výše důchodů odrážela podmínky, jež si vytvořil režim, který zákon z roku 1993 označuje za „protiprávní“, proč by se důsledky toho všeho neměly napravovat? Proč by stát nesměl „sahat na důchody“? A především platí toto. Stát tak nečiní plošně.
Kdyby se výše důchodů měnila plošně, bylo by to jiné. Kdyby byly důchody sníženy milionu bývalých členů KSČ, tedy i spoustě lidí, kteří o jiných nerozhodovali, bylo by to drsné. Ale o tom se neuvažovalo.
Pro snížení důchodů byly stanoveny kategorie: člen či kandidát ÚV KSČ, vedoucí tajemník krajských, okresních či obvodních výborů KSČ, člen vlády, předseda parlamentu atd. Kdo tu dobu zažil nebo zná z rodinné zkušenosti, ví, že toto byly kategorie prominentů, papalášů či věrchušek, prostě lidí tak či onak všemocných.
Vezměme si třeba rodinu dnes asi nejpopulárnější komunistky Kateřiny Konečné (*1981). Její otec byl zemědělský tajemník na OV KSČ Nový Jičín, tudíž důchod se mu měnit nebude. Ale kdyby byl jen o stupínek úspěšnější, kdyby to dotáhl na okresního tajemníka strany, měl by teď smůlu. Co bychom pak slyšeli od europoslankyně Konečné?
Jistě, to je jen spekulativní otázka. Ale stačí nahlédnout na webové diskuse, na hanění všeho liberálního, a najdete výrazy jako „je třeba klid k práci“. Dýchá z nich atmosféra normalizace a Rudého práva.
Chtějí to stihnout do září
Už proto je možná zajímavější otázka, jak bude většina společnosti reflektovat dorovnání důchodů pro některé disidenty. Důležité je ono „některé“. Ani zde se to přece nedělá plošně. Záleží na konkrétních případech.
K těm známějším patří příběh psycholožky Dany Němcové. Když byla po Chartě vyštípaná z kvalifikované práce, coby matka sedmi dětí se živila jako uklízečka na menší úvazek. Její důchod byl pak jen symbolický. A nebýt pomoci zkušených, kteří jí pomohli důchod navýšit skrze zákon o protikomunistickém odporu a odboji už za Nečasovy vlády, byla by na tom fakt zle.
Věk odchodu do penze poroste na 67 let, koalice prosadila důchodovou reformu |
Jako protipól poslouží tradovaná historka (legenda) z prostředí redakce Lidových novin před třiceti lety. Komentátor Karel Kříž se prý škorpil s komentátorem Jiřím Hanákem, že on (Kříž), když v 80. letech dělal vědeckou aspiranturu, žil z ruky do huby, kdežto disident Hanák jezdil s ještěrkou a plat měl podstatně větší. Tedy, můžeme dodat, později i důchod.
Tyto postřehy ilustrují bizarnosti komunistické vlády i to, že všechny postižené nelze házet do jednoho pytle. A výše důchodů je jednou z posledních oblastí, která ty bizarnosti odrážela, ba někde ještě odráží. I proto Jurečka s Kudrnou chtějí pokračovat. Třeba rozšířit „papalášskou kategorii“ pro snížení důchodů o další funkce v aparátu „strany a vlády“. Legislativu chtějí stihnout tak, aby úpravy začaly platit k 1. září 2025. Je náhoda, že to je těsně před volbami? Kdo ví, co a jak bude po nich.
