Problém byl v tom, že matčina smrt zbavila utrpení i Danu. Danina máma byla (o mrtvých jen dobré!) poněkud problematická osobnost. Její synové se o ni odmítli postarat, a tak se starala Dana.
Skoro deset let ji omývala, převlékala peřiny, prala, nakupovala a vařila pro ni, uklízela v bytě a poslouchala nepřetržitý proud stížností a rad do života, který si podle názoru své matky totálně zpackala.
A tak se z Dany, když se máma rozloučila se životem, skutálel obrovský balvan starostí, až se podlaha otřásla.
A zároveň na ni padl ještě těžší balvan - výčitky svědomí. Vždyť odešla její máma, proboha! Přece z toho nemůže mít radost!
Splašený pes a tančící žížaly. A příjemný pocit pasažérů |
Rodina Janouchů si už víc než sto let pronajímala prostor v kolumbáriu, kam pozůstalí ukládali urny svých předků. Byla tam urna s babičkou, urna s dědou, urna s tatínkem a taky, vzadu za pavučinami, dvě prastaré mosazné urny pokryté měděnkou, ze kterých se vyklubala místa posledního spočinutí Danina prastrýce a pratety, kteří zemřeli v roce 1932.
Pokud aspoň jednu letitou urnu neodstraní, nevejde se do kolumbária moderní, plastová urna s její matkou.
Babička, děda i tatínek museli zůstat na místě. Ale příbuzní, kteří zemřeli desítky let před jejím narozením? Těch se zbaví na rozptylové loučce bez velkých výčitek.
A tak se Dana pokusila zařídit rozprášení jejich popela. Ukázalo se, že správa hřbitova je to ochotná provést za nemalou sumu peněz, ale pouze od jara do podzimu. Teď se blíží Dušičky, řekli jí, a tak to nedělají. Kromě toho jim Dana musí donést úmrtní listy osob v urnách. Takové je nařízení. Bez toho to nepůjde.
Jak by Dana mohla sehnat úmrtní listy osob, které zemřely skoro před sto lety a žádné potomky neměly? Navíc měl hřbitov záznam jen o jedné staré urně, té pratetině. Možná byl prastrýc na věčnosti bez povolení.
Určitě by to šlo zařídit i jinak, třeba obvinit správu hřbitova, že záznamy o uložení zašantročila, anebo popel sama někam rozprášit, ale na to teď Dana neměla sílu. Vždyť jí umřela máma, proboha.
Navíc prastrýc i prateta tvořili, každý ve své urně, těžký, spečený balvan z popela. Zemřeli v době, kdy se popel nebožtíků sypal do urny, hned jak vyšel z pece. Dnes technologie pokročila a popel nebožtíků se, řádně vychladlý, rozemele, než se sype do uren. Tím pádem je snazší ho rozprašovat.
Danino dilema vyřešila jistá dobrá duše. Došla do kolumbária s velkou taškou, rozhlédla se, uložila do ní dvě nejstarší urny a potom balvany s pratetou a prastrýcem pohřbila na opuštěném místě v lese. Daninu mámu bylo možné umístit, kam patřila, a Daně se konečně ulevilo.
