Situace každého z nás může být hodně různá kraj od kraje, individuum od individua, záleží na tom, zda bydlíte ve vlastním, zda máte hypotéku, zda žijete ve velkém městě, nebo naopak někde na venkově v pohraničí. Tvrzení, že pod důstojnou částkou v loňském roce žilo 63 procent zaměstnaných, tedy nemá téměř žádnou vypovídací hodnotu.
Vyděláváte měsíčně důstojnou mzdu, tedy 45 865 korun, případně v Praze a Brně 53 953 korun?
Na druhé straně, je to výpočet „důstojné mzdy“ postavený na reálných životních nákladech a třeba ve srovnání s minimální mzdou, která je momentálně 20 800 korun (samozřejmě hrubého) a nestačí na živobytí nikomu, má daleko pevnější zakotvení v realitě.
Problém, který nikdo neřeší
Sama suma svědčí o tom, jak jsou u nás mzdy nízké a jak je pro život každého z nás určující bydlení, to je stále nedostupnější. Dvě třetiny domácností s osobou do 35 let v čele žije, podle Platformy pro minimální důstojnou mzdu, v nájmu. Což je velmi disproporční vzhledem k celkové populaci a nesmírné popularitě vlastnického bydlení u nás. A podíl rodin s dětmi do 10 let žijících v nájmu narostl za posledních pět let o polovinu. Když vezmeme v úvahu, že třeba v Praze se za první čtvrtletí letošního roku prodalo historicky nejvíc bytů a cena za metr čtvereční byla též rekordní (167 947 korun), pak je ku podivu, že se neozývají politici. Koaliční i opoziční.
Ceny bytů meziročně stouply o více než deset procent a obecně růst cen nemovitostí i nájmů předstihuje růst jak nominálních, tak reálných mezd. To je do budoucna veliký politický problém, který nikdo neřeší.
Peníze, nebo méně stresu? Lidé jsou ochotni vzdát se kvůli lepším podmínkám i 30 procent mzdy |
Premiér Petr Fiala věří na bytovou výstavbu, která ovšem zdaleka nepokryje poptávku, jež je tvořena většinově tzv. investory, tedy lidmi, kteří nekupují byty pro své bydlení, ale ukládají do nemovitostí své volné prostředky. Mnohé z nich nic nemotivuje ani k tomu, aby byt pronajímali, protože jeho cena stabilně roste a nemovitost se zhodnocuje i bez nájemníka.
V oboru platů má pak premiér zázračný, ale dodnes tajný recept, jak naši zaměstnanci dosáhnou německých platů, přičemž by měl někdo panu Fialovi opatrně oznámit, že německé ceny již mnohdy platíme. Opozice je na konkrétní nápady ještě skoupější a věřit, že třeba výhodnější půjčky či hypotéky pro mladé mohou situaci zvrátit, by bylo naivní.
Bohatí kašlou na chudší
Kam směřujeme, ukazuje pražský projekt tzv. sociálního bydlení, který zavádějí některé městské části pro zaměstnance města, to znamená učitele, hasiče, zdravotní sestry atd. Nicméně aby dotyčný dosáhl na toto tzv. sociální bydlení, nesmí mít nárok na příspěvek na bydlení, ba co víc - musí mít „dostatečný“ příjem. Takže mladá učitelka s čistým příjmem 27 tisíc si prostě o tomhle sociálním bydlení může nechat jen zdát.
Taktika KDU-ČSL, ODS a TOP 09 sdružených ve Spolu? Vyděsit lidi natolik, že jim to nahází |
Možná jí pravicoví skauti poradí, že se měla lépe učit, nebo se měla stát odbornicí v IT. Jenže takové rady, jak jsou hloupé, tak jsou nesmyslné. Učitele potřebujeme stejně jako jiné specialisty a pokud nevydělají svým celodenním úvazkem na život ve městě, v němž učí, je v systému obrovská chyba. Chceme, aby se učitelé a zástupci dalších profesí cítili chudí? Aby měl čím dál silnější segment společnosti pocit, že na nich nikomu nezáleží?
Bohužel spolu s rostoucí nedůvěrou ve stát a demokratický systém se rozkližuje též soudržnost společnosti, bohatí kašlou na ty chudší. Chudí se odvracejí od systémových stran a upínají se vlastně ke komukoli, kdo jim slíbí změnu – lepší budoucnost. Současná vláda změnu neslibuje a daří-li se někomu hůř, je vládou marginalizován a nálepkován. Takto ideologicky zpracovaný volič bude ochoten se přiklánět k čím dál radikálnějším řešením.
Žijeme jako na Titaniku, kapela hraje, na horní palubě servírují nejvybranější chody a premiér pořádá předvolební konference, kde mu přizvukují vybraní vrtichvosti v písničce, že je vše skvělé. A zatím do podpalubí přitéká stále víc vody…
