V první řadě je zde válka na Ukrajině. Evropské země promarnily tři roky úvahami, zdali příliš štědré zbrojní dodávky nepovedou k „eskalaci“ konfliktu a snažily se lavírovat mezi potřebami napadeného státu a snahou příliš nepoškodit donedávna skvělé diplomatické a obchodní vztahy s Ruskem. Vzpomínáte, jak Německo vzápětí po ruské agresi nabídlo Ukrajině dodávku 5000 vojenských přileb s vysvětlením, že je proti německé politice dodávat do ohniska konfliktu zbraně?
Jste pro změnu Evropské unie v oblasti energetiky?
Kdyby Evropa (ale také Bidenova Amerika) zareagovala včas, ruská invazní vojska, která nebyla v dobré kondici, mohla být rychle poražena. Nicméně výsledkem váhání je krvavá vleklá válka, jejíž konec neslibuje nic dobrého. Po ekonomické stránce bude zapotřebí, aby evropští členové NATO začali zbrojit ve velkém. To znamená zátěž pro veřejné rozpočty, neboť hovoříme o částkách v jednotkách procent hrubého domácího produktu.
S tichým souhlasem evropských občanů
Poměrně chabou útěchou je skutečnost, že zbrojní zakázky povzbudí v letargii ustrnulé evropské ekonomiky. Akcie zbrojařské společnosti Rheinmetall AG vzrostly od počátku roku 2025 o 56 procent. Akcie Dassault Systèmes SE získaly téměř 23 procent, podobně jako akcie Saab AB. Jenomže – kdo to zaplatí? Samozřejmě, my všichni, kdo platíme daně.
Když jsme u té zmíněné letargie evropského průmyslu, nelze nezmínit pokles Německa, jehož průmyslová výroba ve srovnání s obdobím před covidem poklesla o 13 procent. Proč klesá německý průmysl a proč se celé EU nijak zvlášť nedaří?
V tomto případě není naším hlavním nepřítelem Putinovo Rusko, ale my sami. Přesně řečeno, naši volení či delegovaní zástupci v prakticky všech evropských hlavních městech. Také v Bruselu, ale nejen tam. Voliči po celé Evropě dali houfně hlasy stranám, které podpořily něco, nad čím zůstává rozum stát. Evropa si sama sobě dobrovolně zdražila energie do té míry, že její průmysl není konkurenceschopný.
Chceme zastavit nesmyslný zákaz, řekl autor petice, která nabourává Green Deal |
Ano, je snadné obviňovat z průšvihu vůdčí osobnosti jako Timmermanse, Jourovou či von der Leyenovou – ale všichni jmenovaní jednali s tichým souhlasem evropských občanů, kterým likvidace průmyslu byla buď lhostejná anebo ji dokonce vítali.
Lze namítnout, že Green New Deal (GND) je přece ušlechtilá a potřebná věc, a kromě toho, věk spalovacích motorů pomalu končí. Podívejte se přece na Čínu, kde elektromobilita jede ve velkém.
Jenomže jsou zde dvě věci. V první řadě, jak Čína přistoupila k přechodu na elektromobilitu? Nejprve začala s vývojem a získáváním technologií (jakýmikoli způsoby, mimochodem). Poté postupně zajišťovala zdroje surovin a subdodávek. Zároveň postupně rozvíjela vývoj a výrobu současně. Teprve potom byl správný čas na expanzi a ovládnutí trhů, nejprve domácího, pak trhů zahraničních.
Srovnejme tento přístup s Evropskou unií. Ta jednala systémem příkaz – zákaz – dotace – pokuta. Ber kde ber, včera bylo pozdě. Nyní evropské automobilky čelí nejen uměle drahým energiím kvůli emisním povolenkám, ale také likvidačním pokutám, pokud nedodrží cíle stanovené nikoli techniky a vědci, nýbrž studovaným historikem (Timmermans), lékařkou (von der Leynová) a právničkou (Jourová). Uvedený seznam není úplný, ale podává dobrý obraz, na jaké úrovni odbornosti a kvalifikace se rozhodovalo o ekonomické budoucnosti našeho kontinentu.
Podpořit průmysl, jak to jen jde
Když jsme u GND, emisí a Číny, připomeňme ještě jednu věc. Neustále je nám zdůrazňováno, jak důležité je uskrovnit se, jezdit na kole, omezit létání, spotřebu masa, a tak dále. Faktem však je, že na každou tunu oxidu uhličitého ušetřenou v zemích Evropské unie během let 2003 až 2023 připadá deset nově vypuštěných tun v asijských zemích. Kdyby EU zcela kompletně zrušila spalovací motory, energetiku a létání, v celosvětové produkci by se to nikterak neprojevilo. Případný návrat Evropy do předindustriálních dob – řekněme, kolem roku 1800 – by světovým klimatem nepohnul ani o desetinu stupně.
K dovršení všech průšvihů, americký prezident znovuobjevil cla jakožto „skvělý“ nástroj ekonomické diplomacie. Je pravda, že EU doposud uvalovala o něco vyšší cla na dovoz z USA než Amerika na evropské zboží – a že nedávné Trumpovo zvýšení celních tarifů bylo vlastně jen dorovnání. EU ale může zavést odvetná cla. „Kdyby v takovém případě Trump splnil svůj předvolební slib a zavedl 20% paušální cla na veškeré zboží, pak by růst HDP v EU mohl klesnout o 0,9 procentního bodu a inflace by mohla vzrůst o 0,2 procentního bodu,“ uvádí ekonom Joachim Klement. „To by jednoznačně změnilo ekonomické vyhlídky a pravděpodobně by to EU uvrhlo zpět do recese,“ dodává.
Existuje nějaké dobré východisko? Ano: podpořit průmysl, jak to jen jde. Zrušit Green Deal, kompletně. Eskalovat zbrojní dodávky na Ukrajinu, ale neeskalovat roztržku s USA. A příště volit s rozumem.
