Obratem dochází k poklesu marže výrobců, což podkopává schopnost podniků pokračovat v solidním zvyšování mezd. Vzhledem k tomu, že bylo dosavadní ekonomické oživení taženo zejména rostoucími výdaji na spotřebu domácností, představuje takový vývoj hrozbu pro pokračování hospodářské expanze.
Odhadnout správné načasování klesajících marží v průmyslu do mzdového vývoje je náročné, neboť firmy mají tendenci podporovat zkušené a kvalifikované pracovníky i přes dočasné obtíže. Přívlastek dočasný však již nějaký čas nepopisuje českou průmyslovou malátnost přiléhavě, jelikož produkce od roku 2018 stagnuje a již více než rok se nachází na mírně sestupném trendu.
Zlomyslný by si mohl začít myslet, že Evropa je na nejlepší cestě, aby se v příštích letech stala ekonomikou se setrvale klesajícími příjmy.
Samozřejmě, česká ekonomika neoperuje ve vzduchoprázdnu a není tajemstvím, že jádrem pudla je boží dopuštění v evropském automobilovém sektoru. Ten se nachází mezi perlíkem a kovadlinou, a to jak z hlediska energetických a regulatorních nákladů, tak z hlediska poptávky po svých produktech. Čínští zákazníci pravděpodobně neutratí své prostředky za vozidlo vyrobené v zemi, která je ideologickým soupeřem jejich vlasti, pokud existuje kvalitativně srovnatelný a levnější vůz domácí provenience. Zároveň přicházejí evropské automobilky o své domácí zákazníky, neboť jim zhusta nejsou schopny nabídnout to, o co skutečně stojí: cenově dostupnou alternativu k jejich stárnoucímu vozu.
Inflaci potáhnou ceny potravin
Zdražování zrychlilo rovněž v zemědělství, kde bylo taženo zejména zvýšením meziročního růstu cen živočišné produkce na 13,7 %. Cenová dynamika v tomto segmentu vykazuje značnou setrvačnost, která bude v následujících měsících a čtvrtletích hnací silou spotřebitelských cen potravin. Za oponou rovněž úřadují ceny energií, které na počátku výrobního řetězce zvyšují náklady na hnojiva a na jeho konci zvyšují náklady na chlazení hotových výrobků. Zrychlení cen zemědělských výrobců se do spotřebitelských cen promítne se zpožděním zhruba tří až šesti měsíců, což bude v průběhu roku přispívat k inflačním tlakům.
Inflace se koncem roku dostala na tři procenta. Zdražovala vejce i čokoláda |
Vzhledem k tomu, že evropský průmysl zůstává pod tlakem a poptávka hlavních evropských obchodních partnerů nadále pokulhává, nejsou rostoucí účty za energie pro českou výrobní základnu dobrou zprávou, zejména v podmínkách razantního nástupu globální konkurence. Neschopnost zaručit Evropě levné energie není dobrou zprávou ani pro spotřebitele. Stále platí, že chtě nechtě je jakýkoli výrobek alespoň z části jen přeměněná energie. Nedávno obnovený růst cen emisních povolenek jen přitápí pod kotlem.
Je to rychlá hra
Je tedy stále jasnější, že fundamentální a dlouhodobý hospodářský růst se do Evropy s největší pravděpodobností nevrátí, dokud nedojde k zásadním změnám v regulačním a institucionálním rámci, investičních pobídkách, zahraničněobchodní politice a celkové chuti po hospodářskému úspěchu. Amerika má v plánu naopak deregulovat, snižovat daně a zlevnit ceny energií, což zřejmě podpoří její aktuální hospodářský i potenciální výkon.
Nominovaný budoucí ministr financí USA favorizuje ekonomický program 3-3-3, čímž míní pozvednutí ekonomického růstu na 3% (z cca 2%), snížení deficitu veřejných financí na 3% (z cca 6%) a zvýšení těžby ropy o 3 miliony barelů denně (z cca 13 milionů). Samozřejmě, dosažení těchto cílů není snadné ani zaručené, nicméně jde o jasně definované cíle, které odrážejí odhodlání k ekonomické prosperitě. Americká ekonomická expanze by mohla ve střednědobém horizontu mít nepřímý povzbudivý efekt i pro evropskou ekonomiku, ač nevyžádaně a nezaslouženě.
Co se týče evropské konkurenceschopnosti, jsou téměř všechny výrobní vstupy dražší než v ostatních velkých průmyslových ekonomikách: energie, materiály i pracovní síla. Vyspělá ekonomika přitom obvykle čerpá výhody z technologického a institucionálního uspořádání tak, že (i) některé z kritických vstupů jsou využívány efektivněji, například práce, nebo (ii) některé z kritických vstupů jsou výrazně levnější, například energie. Evropa nicméně uplatňuje takovou kombinaci technologického a institucionálního rámce, že všechny tři složky výroby jsou dražší než u konkurence. To vše je zároveň ve stále menší míře vyvažováno náskokem v kvalitě, inovativními prvky, atraktivním designem a špičkovým zákaznickým servisem.
Ekonomika stoupne, inflace zůstane nízká a mzdy porostou, čeká ministerstvo |
Zlomyslný by si mohl začít myslet, že Evropa je na nejlepší cestě, aby se v příštích letech stala ekonomikou se setrvale klesajícími příjmy. V tomto ohledu se mohou stát střednědobé hospodářské prognózy pro evropské ekonomiky vpravdě pochmurnou záležitostí.
Můžeme jen hádat, co se stane s evropskou schopností hájit své zájmy na rychle se měnící geopolitické šachovnici. I kdyby Evropa nakrásně našla společnou řeč stran přehodnocení své hospodářské strategie, kamenem úrazu zůstává moře času, které je potřeba překonat k prosazení dnes již naprosto zřejmých věcí. Globální hra dneška jsou bleskové šachy, nikolivěk již šachy korespondenční.
Řeči se vedou a voda teče
Ursula von der Leyenová v Davosu nastínila hlavní body plánu, kterým se má řídit práce Evropské komise během následujících pěti let: „Zaměří se na zvýšení produktivity odstraněním inovační mezery. Společný plán pro dekarbonizaci a konkurenceschopnost. Překonání nedostatku dovedností a pracovních sil a snížení byrokratických bariér. Je to strategie, která učiní růst rychlejším, čistším a spravedlivějším tím, že zajistí, že všichni Evropané mohou těžit z technologické změny.“
Bohužel, žádné konkrétní návrhy alespoň prozatím nezazněly. Navíc jdou některá obecně definovaná přání zřetelně proti sobě – jako například nákladná dekarbonizace a cenová konkurenceschopnost. Jejich protichůdnost se již dokonce projevuje v evropské žité realitě skomírajícího průmyslu, vysokých spotřebitelských cen a zhoršeného výhledu pro pracovní trh.
Vypukne celní válka všech proti všem? Kde se nový americký prezident Trump mýlí a kde ne |
Zároveň je ve skutečnosti obvykle tak říkajíc něco za něco: je třeba se něčeho vzdát, aby bylo lze něco jiného získat. Rozhodování je nutně o porozumění preferencím, nákladům a výnosům. A tak růst rychlejší, zároveň čistší a zároveň spravedlivější je z říše vlk se nažral a koza zůstala celá. Samozřejmě, neberte to, zní to krásně a papír snese všechno, leč o uskutečnění těchto cílů najednou nelze jinak než s úsměvem zapochybovat.
À propos dekarbonizace: tedy stejná receptura, která poslala evropskou ekonomiku do kolen, ji postaví opětovně na nohy, jen stačí přitvrdit muziku? Jeden se obtížně rozhoduje, zda žánr, který je zrovna předváděn na jevišti resuscitace evropské konkurenceschopnosti, inklinuje spíše ke komedii či k tragédii. Nota bene s přihlédnutím k nedávnému zjištění, že se pod dohledem Franse Timmermanse, otce Green Dealu, používaly fondy navázané na Komisi pro financování lobbingu neziskových organizací za prosazení zelených opatření u evropských zákonodárců.
Trump je pro Evropu skvělou zprávou
Vypadá to, že vedoucí Komise je s to zopakovat některé hlavní diagnostické závěry Draghiho chmurné zprávy o evropské konkurenceschopnosti. Proklamované otočení kormidla o 180 stupňů jakoby mávnutím kouzelného proutku je však jen stěží uvěřitelné. Samozřejmě, ve slovech je možné téměř vše. Nicméně po desetiletí, kdy Komise utahovala regulační šrouby a zahušťovala administrativní polévku, nebude obrat v myšlení a natož v praxi této institute snadný. Naopak si troufám myslet, že ve skutečnosti bude velmi nesnadný, připomeneme-li si klasickou maximu acta non verba.
Budeme vrtat, bejby. Trump načrtl vizi ekonomického tlaku nejen na Evropu |
Podtrhuje to prohlášení předsedkyně Komise, že „budeme pragmatičtí, ale vždy budeme stát za svými zásadami“. To zní téměř jako oxymóron. Pokud se dramaticky změní hra, která se hraje, je třeba zásadně změnit přístup. Buď tedy proměně geopolitického a socioekonomického paradigmatu v zásadě rozumím, a provedu podstatné změny v dosavadním přístupu, nebo beru změnu na lehkou váhu a budu za všech okolností trvat na svých dosavadních principech. Opět tak nějak nelze udržet obojí a přístup zavání tradičním pokrytectvím evropských politických špiček.
Evropa není skvělá v odpovědi na jakkoliv silný budíček. V roce 2014 zabralo Rusko ukrajinský Krym. Německo v klidu zintenzivnilo svou strategii vůči Rusku nazvanou Wandel durch Handel, neboli změna skrze obchod, a v následujícím roce zahájila kroky ke stavbě plynovodu Nordstream 2. Ruská agrese na Ukrajině trvá, je v plném proudu a evropské státy po letech nejsou stále ještě schopny adekvátně navýšit výdaje na obranu. Evropská komise dlouho váhá, zda je financování zbrojního průmyslu v souladu se zelenou strategií. V jistém ohledu je tak volba Donalda Trumpa pro Evropu skvělou zprávou, neboť se zdá, že se nakonec Růženka začne probírat ze svého letargického spánku a hledat, čím se chce vlastně stát v novém světě, který se tolik proměnil.
Vědomí krize pootevírá dveře naději
To již mimochodem ve svém projevu naznačil Donald Tusk, který, jak se zdá, některé zásadní věci chápe a vidí v souvislostech, když uvádí: „Buďme odvážní a držme se dál od rutiny. Musíme změnit status quo. Měli bychom identifikovat problémy a mít odvahu změnit ta pravidla, která by mohla vést k příliš vysokým, neúnosně vysokým cenám energie.“ Mohou tedy předsedové evropských vlád začít jednat? Inu, bez Evropské komise obtížně.
Čeští politici vítají Tuskovu výzvu. Musíme změnit energetiku, souhlasí |
Posun v preferencích voličů byl přitom ve výsledku voleb do Evropského parlament více než zřejmý. V nastavení Komise se však po volbách nic nezměnilo. Teprve náraz do zdi zahraničně-politické a domácí socio-ekonomické pochmurné reality přispěje k rozhýbání zatuchlých evropských vod.
Vedle nespokojenosti voličů, politické nestability, kolabujícího průmyslu a poklesu reálné kupní sily je současné nastavení Ameriky další věcí, která přispěje k nutné diskusi ohledně budoucnosti Evropy. Je to popíchnutí k odluce od minulosti a obratu pohledu k budoucnosti. Jak uvádí Niccoló Machiavelli: někdo rozumí své věci sám od sebe, druhý dovede posoudit, čemu jiný rozumí, třetí nerozumí ničemu a nic nedovede posoudit. První je velmi schopný, druhý schopný, třetí neschopný. Uvidíme, tedy jak se spolupráce předsedů evropských vlád a Evropské komise rozvine.
Autor je hlavní ekonom ING banky pro Česko od roku 2024. Profesně se zaměřuje na makroekonomické analýzy, ekonometrické predikce a výzkum.
