Historicky poprvé vážně vyvstává otázka, jak dlouho ještě členství v EU zůstane pro Česko účetně plusové. Zatím tomu tak ještě je. Vždyť letos v prvním pololetí Česko do bruselské kasy odvedlo o 24 miliard méně, než z ní získalo. Zlomový však může být už tento týden navržený rozpočet EU na období let 2028 až 2034, ale i roky předtím – 2026 a 2027.
Roku 2026 naostro vstupuje v platnost uhlíková daň. Neboli uhlíkové clo. Čili takzvaný mechanismus hraničního uhlíkového vyrovnání. Brusel tak bude uvalovat clo na dovoz ze zemí, které uplatňují laxnější klimatické regulace. Třeba Čína. Takže dovoz z ní se prodraží.
Emisní povolenky jako dvojitá daň. Ceny pohonných hmot dráždí nejen v Česku |
Dovozci budou muset nakupovat emisní certifikáty obdobně jako evropští výrobci platící v systému povolenek prvního typu, těch pro průmysl. Buď tímto levný dovoz ustane, což znamená zdražení z definice, nebo bude pokračovat, zhusta ovšem s promítnutím certifikátu do ceny, takže konečný spotřebitel nakonec bude čelit také určitému zdražení. Nejvíce budou zpočátku zasaženy základní komodity, jako železo, ocel, hliník nebo elektřina.
Uhlíková daň je ale celkem zanedbatelná v porovnání s tím, co se chystá od roku 2027. Emisní povolenky pro domácnost. Běžná domácnost v Česku má kvůli nim, tedy vlastně zbrusu novým daním, do roku 2030 zaplatit 83 000 korun ročně navíc!
Pokud má totiž mít systém emisních povolenek pro domácnost smysl z hlediska plnění Green Dealu EU, musí do roku 2030 stát jedna taková povolenka zhruba 260 eur.
Jestliže tolik stát nebude, nebude plněn zelený plán a pak je otázkou, proč nákladný systém povolenek pro domácnost zavádět. Buď bude povolenka pro domácnost dostatečně drahá, za alespoň 260 eur v roce 2030, nebo je systém celého obchodování s nimi zbytečně drahý, vlastně zcela zbytečný.
Výše uvedená cena 260 eur za povolenku není žádná „extrémní horní mez“, nýbrž „průměr průměrů“. Tolik musí pro domácnost stát, aby lidé v EU nasadili takové tempo dekarbonizace, že se uhlíková neutralita stihne k roku 2050. To je vlastní smysl Green Dealu.
Pokud bude povolenka levnější než 260 eur, lidé nebudou dostatečně odrazováni od využívání aut se spalovacími motory či vytápění uhlím nebo plynem, takže dekarbonizace nebude probíhat dost rychle. Cena 260 eur je „průměr průměrů“, neboť vychází z několika odborných studií a projekcí ceny povolenky. Tyto studie vyčíslují, kolik musí povolenka stát, aby se průběžně, k roku 2030 plnil Green Deal.
Emisní povolenky i unijní emisní cíl na rok 2040 mají logiku. Zrušit je je šílené, změnit rozumné |
Podle jedné ze studií z pera Evropské komise musí povolenka stát v roce 2030 průměrně 75 eur (v cenách roku 2022). Podle European Climate Foundation to musí být necelých 200 eur (opět v cenách roku 2022). Dle týmu vědců převážně z Institutu pro světovou ekonomiku v německém Kielu to musí být necelých 180 eur (taktéž v cenách roku 2022).
Dle týmu vědců Projektu Kopernikus, který financuje německá vláda, to musí být necelých 300 eur (v cenách roku 2022), podle týmu vědců převážně z Postupimského institutu pro výzkum vlivu klimatu to musí být 166 eur (v cenách roku 2022). A konečně podle Univerzity v Kolíně nad Rýnem pak minimálně 250 eur.
Uvedené hodnoty v průměru v současných cenách činí 226 eur. Tato částka bude roku 2030 v úpravě o inflaci odpovídat právě hodnotě 260 eur (při předpokladu průměrné roční inflace v eurozóně kolem 2,5 procenta). Cena povolenky 260 eur znamená, že běžná domácnost v Česku bydlící v rodinném domě a mající jedno auto musí nejpozději do roku 2030 počítat s nárůstem svých životních nákladů o zmíněných zhruba 83 000 korun ročně. Jinak nebude plněn Green Deal a nemá smysl zavádět emisní povolenky pro domácnosti.
Sumu 83 000 korun lze dovodit při znalosti údajů k běžné roční tuzemské spotřebě benzinu, nafty, uhlí a plynu k vytápění, odpovídajícím způsobem přepočtených na domácnost a vztažení emisí této spotřeby k výše uvedené očekávané průměrné ceně povolenky ladící se závazky Green Dealu.
Samozřejmě, zejména nízkopříjmové domácnosti se dočkají erární úlevy od těchto plateb, která bude financována z výnosů z povolenek. Ale běžná domácnost ze střední třídy už s úlevou moc počítat nemůže. To by nemělo smyslu, jednou rukou brát a druhou vracet. Střední třída tedy ponese břímě povolenek pro domácnost, zejména pokud má být plněn Green Deal. A pokud má smysl povolenky pro domácnost zavádět. A většina států EU, marná sláva, si celkem neochvějně myslí, že to smysl má.
To však není vše. Evropská unie ve zmíněném návrhu rozpočtu na léta 2028 až 2034 navrhuje další tři nové daně či poplatky, jež by dopadly na členské státy, resp. jejich daňové poplatníky zejména v podobě dalšího zdražování a inflačních tlaků.
Jde o unijní firemní daň, unijní daň z tabáku a o poplatek z elektroodpadu. Brusel si dělá zálusk i na 30 procent z výnosů členských států z emisních povolenek prvního typu, těch již existujících pro průmysl, a i na 75 procent výnosů zmíněné uhlíkové daně. Celkově chce navýšit své příjmy o více než 1 000 miliard korun ročně.
Nad rámec nynějšího financování, které sestává v drtivé většině z příspěvku členských států, včetně Česka. Ty tedy letos byly v prvním pololetí o 24 miliard nižší než příjmy Česka z bruselského eráru. Moc dlouho už tomu tak nebude. Doby, kdy členství v EU bylo z tohoto hlediska pro Česko kasičkou na peníze, se pomalu, ale jistě chýlí ke konci…
