Navzdory pokrokům v informačních a telekomunikačních technologiích se nedařilo zcela odstranit nezaměstnanost, hospodářský cyklus a také inflaci. Zde na scénu vstupuje Abba Lerner (1903-1982), ekonom, který měl ve své době pověst jednoho z nejchytřejších lidí v oboru. Lerner se zabýval myšlenkou nahradit chaotický kapitalismus volného trhu vědecky organizovaným systémem využívajícím moderní matematické metody a výpočetní techniku.
Proč se neujaly povolenky inflační
V 70. letech, kdy Spojené státy trpěly stagnací a inflací, Lerner představil návrh systému inflačních povolenek, které měly omezit rychlý růst cen i mezd. Základní myšlenka spočívala v tom, že každá firma nebo organizace, která chtěla zvýšit ceny nebo mzdy, musela získat odpovídající inflační povolenku. Celkové množství těchto povolenek by bylo omezeno podle inflačního cíle vlády, čímž by se vytvořil umělý trh s inflačními právy.
Firmy, které nepotřebovaly zvyšovat ceny (nebo mzdy), mohly své povolenky prodat těm, které zvýšení potřebovaly naléhavěji. Cena povolenek by odrážela relativní vzácnost práva na zvyšování cen či mezd a poskytovala by cenové signály o skutečných nákladech inflace.
Nechceme umírat na rakovinu, hájil Jurečka nové emisní povolenky |
Lerner argumentoval, že inflace vzniká proto, že jednotlivé firmy a odbory nenesou plné společenské náklady svých cenových a mzdových rozhodnutí. Systém povolenek by tyto náklady přenesl na jejich původce a vytvořil správné pobídky. Navíc, jak by se inflační očekávání snižovala, cena povolenek by automaticky klesala: intervence by plynule ztrácela na síle poté, co by úspěšně zafungovala.
Inflační povolenky se však v praxi nikdy neujaly z několika zásadních důvodů.
Především, centrální banky úspěšně ukončily inflaci konvenční měnovou politikou. Odpadla tedy potřeba experimentovat s radikálně novými nástroji. Systém by také byl extrémně složitý na implementaci, vyžadoval by masivní byrokratický aparát pro monitoring všech větších výrobců i zaměstnavatelů a čelil by obrovským politickým překážkám. Praktická implementace by vyžadovala řešení nespočtu technických problémů.
A konečně – což je podstatné – Lernerovo zdůvodnění inflace bylo teoreticky chybné. Cenová inflace vzniká jako důsledek inflace peněžní zásoby a bojovat proti ní administrativními cestami je předem ztracený boj.
Poplatník má vědět, co a kdy zaplatí
Posuňme se v čase o několik desetiletí kupředu. Máme zde emisní povolenky, které v EU již několik let fungují pro průmysl a od roku 2027 mají začít platit i pro domácnosti. Trh povolenek byl vytvořen zcela podle Lernerova schématu. Cílem je přimět průmysl i domácnosti, aby platily celospolečenské náklady za emise skleníkových plynů. Internalizace externalit, odborně řečeno.
Když odstraníme odborný žargon, cílem povolenek je, abychom zchudli. Abychom méně produkovali a méně spotřebovávali. Povolenky zatíží domácnosti dodatečnými náklady, které lze odhadnout v pásmu vyšších tisíců korun až nižších desítek tisíc ročně. Míra nejistoty je zde obrovská, což popularitě povolenek nepřidává.
Emisní povolenky jako dvojitá daň. Ceny pohonných hmot dráždí nejen v Česku |
Vzniká otázka, proč bylo zvoleno schéma emisních povolenek namísto daně z emisí. Daň by byla rovněž neoblíbená, nicméně alespoň by neděsila lid svojí nepředvídatelností. Všichni daňoví teoretici uznávají, že předvídatelnost je jedním ze základních principů dobré daně. Poplatník má předem vědět, kolik zaplatí a kdy. Tento princip povolenky nesplňují, stejně jako jiný, podle něhož by daňové inkaso nemělo dramaticky kolísat s hospodářským cyklem nebo s cenami aktiv.
Proč tedy povolenky místo daně? Z důvodů čistě politických. Princip povolenek byl přijat roku 2003 (směrnice 2003/87/ES) prostou kvalifikovanou většinou. Zavedení emisní daně by však vyžadovalo jednomyslnost na unijní úrovni.
Samozřejmě, příznivci povolenek tvrdí, že výnosy z povolenek přispějí k modernizaci ekonomiky, na které nakonec vyděláme my všichni. A kromě toho zachráníme svět. Nicméně je možné, že se ve skutečnosti stane něco podobného jako s inflací: konvenční prostředky učiní z povolenek zbytečnost. Emise oxidu uhličitého klesají v USA již od roku 2007 a v zemích dnešní EU dokonce již od roku 1979 – i bez povolenek.
Vzpomeňme na historii zákazu klasických žárovek, ve své době kontroverzní téma. Nakonec se ukázalo, že díky moderním světelným diodám byl tento zákaz zbytečný. Klasickou žárovku lze dodnes koupit, ale málokdo to dělá, když žárovky typu LED jsou mnohem úspornější a rozdíl v kvalitě světla nepoznáte. Pokrok nelze zastavit a naopak: není třeba tahat trávu za stébla, aby rostla rychleji.
