Podle Draghiho se Evropská unie buď změní, nebo ji čeká pomalá agonie, kdy se nakonec bude buď muset vzdát své svobody a samostatnosti, nebo životní úrovně nebo snahy o ochranu přírody a planety. Dodejme, že možná dokonce všeho.
Promarněný potenciál Evropy. Skutečné bohatství je jinde |
Evropští politici, podnikatelé i ekonomové neberou většinou Draghiho slova na lehkou váhu. Draghi má vynikající renomé, protože to byl právě on, kdo je pokládán za zachránce eura v průběhu finanční krize a tím i finanční a ekonomické stability celého kontinentu. Jenže ekonom Draghi toho nechce zrovna málo. Jeho zpráva, která byla zveřejněna v pondělí, je obsáhlým katalogem reforem, které je třeba provést v klíčových oblastech od těžby surovin přes energetiku, digitalizaci a výrobu čipů až po farmacii či dopravu.
Jak prohlásil, je nutné podpořit dekarbonizaci průmyslu, inovace, investovat do vzdělávání zaměstnanců a vůbec všech lidí. Evropa by také měla společně podpořit digitalizaci, rozvoj inovativních firem a využití umělé inteligence a více koordinovat své úsilí v obranném průmyslu. Měly by zmizet zbytečné regulace bránící podnikání a evropské společnosti by měly mít více volnosti ve spojování se a tím tak konkurovat třeba americkým firemním gigantům.
Příliš mnoho změn najednou
Kromě toho, že na takový kolos, jakým je současná Evropská unie, jde o příliš mnoho změn najednou, Draghi navrhuje i reformy, které některé členské země paličatě odmítají a blokují. Například reformu telekomunikačního trhu, která by umožnila větší konkurenci a sjednocení pravidel pro působení firem v jednotlivých zemích či vytvoření skutečně jednotného evropského kapitálové trhu. Draghi je navrhuje prostě proto, že jsou pro úspěch Evropy zásadní a těžko najdeme ekonoma, který by je nedoporučoval.
Draghi by rád změnil i evropský rozpočet. Ten by měl přejít od podpory chudších regionů a zemědělců k podpoře inovací či rozvoje energetických sítí a skutečně jednotného energetického trhu, což by Evropanům zlevnilo elektřinu. Draghi by také chtěl urychlit třeba vydávání licencí na geologický průzkum a těžbu nerostů v Evropě. A podpořit zelené technologie.
Co takhle vrátit se zpátky k základům? Dodělejme v Evropské unii, co jsme nakousli |
Zkrátka Draghi chce věci, které jsou, jak on sám říká, „velmi citlivé“, protože jsou proti nim vlády některých velkých evropských zemí či veřejné mínění. Nebo jsou proti silné zájmové skupiny. A v Evropě se většinou nikdo s nikým nechce hádat a dohadovat o sporných věcech nebo jít proti silným lobbistům.
A nedosti na tom. Draghi uvádí, že tohle všechno bude stát peníze a to velké peníze. Abychom nezaostávali za Spojenými státy, jsou nutné každý rok investice ve výši asi 800 miliard eur, tedy přes 20 bilionů korun. Pro představu, to je asi dvacet českých státních rozpočtů nebo skoro trojnásobek roční produkce celého českého hospodářství. Je to úroveň investic, jaká tu nebyla podle deníku The Financial Times od sedmdesátých let a podle jiných ještě déle. Navíc, jak uvádí Draghi, soukromý sektor nemá na to, aby to zaplatil. Takže bude potřeba veřejných peněz. Což znamená větší unijní rozpočet financovaný z nových evropských daní a zřejmě další společné unijní dluhy. Jenže tomu se zuby nehty brání Německo, ekonomicky nejsilnější stát Unie, proti kterému se ostatní nespojí.
Pokračování evropského úpadku
Pravděpodobnost, že se tenhle plán uskuteční, je tak velmi malá. A to přesto, že šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že Draghiho návrhy použije jako zadání pro svůj tým komisařů. Spíše se dá vsadit na to, že z Draghiho návrhů se prosadí jen pár a evropský úpadek bude pokračovat.
Kdy se evropské zaostávání zastaví, to je otázka. Zřejmě k tomu bude potřeba dalšího velkého otřesu. Teprve pak si Evropané uvědomí, že musí něco dělat, byť by se o tom nejprve mezi sebou jednotliví národní politici do krve pohádali. Do té doby bude pokračovat to, co Draghi velmi trefně popsal jako iluzi, že prokrastinací zachováme evropský konsenzus. Což je, jak už dnes vidíme, velmi pohodlná cesta do pekel, po které s radostí běžíme.
