Stubb řekl, že Evropa potřebuje více, ne méně integrace, a zároveň by měla přijímat nové členy do Evropské unie. Na první pohled to nejde příliš dohromady. Naopak, rychlé rozšiřování obvykle prosazují ti, kteří chtějí Evropskou unii oslabit a omezit její schopnost rozhodovat.
Proto byl pro co nejširší rozšíření Evropy, třeba i o Kazachstán, bývalý český prezident Václav Klaus, a zřejmě proto podporuje přijetí Srbska do Unie i Tomio Okamura, který jinak Evropskou unii příliš nemusí a raději se věnuje odstraňování jejích vlajek z úředních prostorů.
Z Finska si musíme vzít příklad, apeloval Pavel. Vyslovil se pro jednotnější Evropu |
Intenzivnější spolupráce pro ty, kteří o ni stojí
Jenže v pojetí Alexandra Stubba to dává smysl. Nejde mu o bezbřehé rozšiřování bez pravidel, ale o kombinaci dvou kroků: prohloubení evropské integrace v klíčových oblastech, jako je ekonomika a obrana, a to formou flexibilní integrace, a o rozšiřování s tím, že nově přistupující státy budou spolupracovat v rámci EU jen v některých oblastech. Jinými slovy, kdo chce, bude spolupracovat více, kdo nechce, zůstane stranou a tím pádem i na okraji, jak se obává, velmi oprávněně, český prezident Petr Pavel.
To je něco, co český premiér Andrej Babiš, který se rád zaklíná ekonomikou a zlepšováním životní úrovně českých občanů, bohužel nechápe. Právě takto nastavená flexibilní integrace by totiž mohla umožnit přijímání nových členů, aniž by Evropská unie přišla o svou, už tak nepříliš velkou, akceschopnost. Právě nízká akceschopnost je jedním z hlavních problémů dnešní Unie a to v mnoha směrech včetně ekonomiky.
Je dána slabou koordinací, slabým centrem a nedostatečnými pravomocemi „Bruselu“. Tuhle neakceschopnost Unii vyčítají její nacionalističtí a někteří pravicoví kritici, u nás premiér Babiš. Jako řešení přitom navrhují omezení pravomocí evropských institucí a rozvolnění společných pravidel, aby každý stát mohl táhnout na jinou stranu, což pomáhá asi jako snaha uhasit oheň benzinem.
Jak rozseknout gordický uzel
Realita je složitější. „Brusel“ má dost pravomocí na to, aby to řadu Evropanů dráždilo a aby měli pocit, že se stali jakousi kolonií, ale zároveň jich má příliš málo na to, aby dokázal efektivně jednat a prosazovat společnou politiku. Výsledkem je paralýza. Stubbova myšlenka rozsáhlé flexibilní integrace má být pokusem, jak tento gordický uzel rozseknout. Něco takového se už v Evropské unii připravuje.
V tomto rámci by pak Stubb neváhal přijmout do Unie i Ukrajinu. Proč, to vysvětlil dost natvrdo: pokud je pro Evropu hlavní bezpečnostní hrozbou Rusko a pokud ho chceme zadržovat, pak dává smysl, aby součástí evropského prostoru byl stát, který má jednu z nejsilnějších armád v Evropě a který Rusko už dnes vojensky zadržuje.
Naše vláda to bohužel nevidí či spíše nechce vidět. A dost možná nás tím odsoudí k životu na pomyslném okraji Evropy. Ekonomicky a v době slábnoucího NATO i s ohledem na bezpečnost a obranu.
