Evropu v obnoveném soupeření omezuje zejména: i) absence životaschopné energetické strategie v prostředí ultralevných fosilních paliv, ii) enormní regulace ochromující výzkum a vývoj, iii) nadměrný legislativní aktivismus Evropské komise generující nejistotu pro podniky, iv) váhavý přístup k ochraně evropského průmyslu před čínským dumpingem exportu a v) absence důvěryhodného přístupu k řízení migrace.
Bez levné a spolehlivé energie zapomeňte na cokoliv
Český průmysl začíná těžit z nižších nákladů na energie, a to jak v návaznosti na dlouhodobě nízké světové ceny ropy a silnou korunu, tak na nedávné převzetí regulovaných poplatků za elektřinu vládou. I pro evropský průmysl platí, že jakákoliv výroba je z významné části přeměněná energie. Tato skutečnost se nedá obelhat, i když si tento úmysl vetknete do štítu.
Zábavné na celé věci je, že vlády podnikají aktivní kroky a napravují, co se pokazilo pod taktovkou Evropské komise. Holt, košile je bližší než kabát. Exekutivní – avšak legislativně gargantuovsky aktivní – evropská instituce stále ještě není schopna vidět, uznat a v plnosti zvrátit opatření, která evropské ekonomiky prokazatelně dusí. I zde nicméně platí, že ti, kteří nedokážou držet prst na tepu doby, nakonec upadnou do bezvýznamnosti.
Ergo, nezavádět ETS2 a významně modifikovat či zrušit ETS1 je věcí ke zvážení, nota bene v prostředí nyní i výhledově velmi nízkých cen fosilních paliv. Don Quijote by jistě zajásal, kdyby velel dobýt hrad konkurenceschopnosti s využitím toliko těch nejšlechetnějších, avšak drahých a vrtkavých energií.
EU se dohodla na odložení emisních povolenek ETS2, platit budou až v roce 2028 |
Nečte se to lehce, avšak německý průmysl má na hřbetě urozeného Rosinanta, zvaného v zemi Teutonů též Energiewende, nakročeno do věčných lovišť. Ale i tak: nedávno došlo přeci jen k určitému zlepšení rovněž v německé průmyslové produkci, kdy ji vládní pobídka levnějších energií slavnostně vrací na úroveň roku 2010.
Obnovitelné zdroje energie jsou prostě nestálé, chybí levné záložní zdroje a zároveň není evropská rozvodná síť dostatečně modernizována, aby zvládla nové typy zátěže. Evropské exempla trahunt na energetickém poli bez ekonomického úspěchu zkrátka nefunguje. Je ke zvážení, zda a jak může ekonomika starého kontinentu prosperovat v nelítostné konkurenci a v prostředí setrvale nízkých cen fosilních paliv, pakliže si je šmahem zakáže. Zkoumat, zda je možné ještě zlepšit efektivitu jejich využití, by možná byla rozumnější cesta.
Je třeba čelit dumpingovému vývozu z Číny
Čína dělá dlouhodobě maximum: po dekády trpělivě střádala technologie a know-how, obšancovala si strategické suroviny a nemá problém s plným využitím levné energie. Civilizační vzestup a následná dominance vždy korelovaly s těmito faktory: i) levná pracovní síla, ii) dostupné materiály a energie a iii) lepší technologie.
Evropa nyní ve všech třech oblastech ztrácí půdu pod nohama. Samozřejmě, i čínské hospodářství má svých zásadních problémů dostatek, jakými jsou například klesající pracovní síla, rozbitý nemovitostní sektor a předlužení. Dluh čínské vlády se v minulém roce pravděpodobně vyšplhal k 90 procentům hospodářského výkonu. To již není málo ani na evropské poměry, přičemž zadlužení čínských regionálních samospráv bývá podhodnoceno vlivem mimorozvahových půjček.
„Podpořme domácí výrobu.“ Německý ministr vyzval k evropskému patriotismu |
I tak je Evropa na nejlepší cestě stát se toliko hřištěm pro čínské firmy. Ono zakázat si technologii, v níž cca 100 let excelujete, a pak ji jen tak odevzdat za oceán, se prostě v běhu na dlouhou trať nevyplácí. Zde jest třeba vyzdvihnout roli německých průmyslníků, kteří zákazu spalovacího motoru tak dlouho tleskali. Chyba lávky. Vzít věci zpět jde v krkolomném evropském soukolí jen stěží a vždy jen z části.
Pokud se Evropa nebude ochotna bránit čínskému levnému exportu, např. z důvodů nekalých obchodních praktik, subvencí a nadměrné ekologické zátěže, zvoní evropskému průmyslu jakožto zdroji blahobytu hrana. Nutno podotknout, že valné množství strategické výroby bylo do Číny již kompletně odevzdáno, a místní podniky v danou chvíli bohužel nemají za tento dovoz rozumnou alternativu. Tedy ano, snaha o alespoň udržení – v lepším případě návrat – strategického průmyslu je klíčová, přestože půjde o běh na dlouhou trať. Evropská produkce je přitom environmentálně méně škodlivá než ta čínská.
Volání po reformě institucí EU
Požadavek na omezení legislativního aktivismu Evropské komise je oprávněný, neboť množství nařízení je tak vysoké, že se ani nedá stíhat ptát se, o co vlastně jde. Navíc má mnoho zásadních opatření různé volné konce, kdy postupem času dochází k utahování šroubů a dopady jsou nakonec v mnohých parametrech významně odlišné od původně zamýšlených.
Nesnáz tkví v tom, že zpětně modifikovat obtížně dojednanou záležitost je v praxi téměř nemožné. Rozhodnutí, která po implementaci vykazují zásadní negativní vedlejší efekty, ať již zamýšlené či nikoliv, jsou vrácena vždy jen částečně, nebo jen pro omezený okruh subjektů. Kupříkladu iniciativa Omnibus má snížit regulatorní a administrativní zátěž, ovšem toliko pro malé a střední podniky. A tak je firma, která má ambici prosadit se na globální úrovni, motivována k odchodu za oceán.
EU chce snížit závislost na dovozu surovin o půlku. Do těžby nalije přes 72 miliard korun |
Jedním z klasických řešení, jak postupovat ve věci přebujelého úředního aparátu, je snižování stavů. Redukci počtu zaměstnanců většiny institucí EU tak považuji za hodnou zvážení. Diskuse o posílení legitimity institucionálních lídrů EU prostřednictvím přímějšího volebního procesu je již na stole. Zaslouží si podporu jednotlivých členských států s tím, že korupce v institucích EU by měla být důsledně postihována. Důvěryhodnost je jako strom: pěstuje se dlouhá léta, avšak podetnout ji je možné ein zwei. Aparát a nastavení EU mají mít ambici odrážet nepopiratelný fakt, že starý řád zmizel v propadlišti dějin.
Kdo je ve vleku událostí a hořekuje nad tím, co je nenávratně ztraceno, dočká se osudu Lotovy ženy a promění se ve statický monolit. Mám za to, že poslední cca dekáda a půl byla pro Západ časem ztraceným. Zároveň jsem opatrně optimistický s tím, že se blýská na lepší časy.
