Když se podíváme na posledních necelých sto let, tak od konce druhé světové války rostla evropská produktivita práce, v devadesátých letech se dostala na úroveň Spojených států, aby se následně opět začala od té americké vzdalovat. Odrazilo se to i v celkovém ekonomickém výkonu Evropy. Ta teď zaostává za USA, ale i dalšími zeměmi. Pomalu ale jistě. Zatímco v roce 2008 byla ekonomika Evropské unie o maličko větší než americká, nyní je americké hospodářství o třetinu větší než to unijní. Pokud bychom ale USA srovnávali s Unií bez Británie, je americká ekonomika větší o 50 procent.
Nejde přitom jen o HDP. V Evropě nerostou velké inovativní společnosti a Evropa téměř vůbec nemá velké globální technologické firmy. Ve dvacítce největších technologických společností podle jejich tržní kapitalizace jsou jen dvě evropské – německý SAP vyrábějící podnikové informační systémy a nizozemský ASML, který dělá zjednodušeně řečeno stroje vyrábějící čipy.
Soumrak zeleného vodíku. Většina projektů nemá jediného zákazníka, píše list |
Není to zrovna skvělý výsledek. Evropa zdá se navíc zaostává i v mnoha vědeckých oborech a inovacích. Levné peníze, které centrální banky vytvářely kvůli finanční krizi, a státní podpory za epidemie covidu-19 vedly ke vzniku mnoha neefektivních společností, které teď trpí zejména kvůli vysokým cenám energií. Ty jsou v některých případech až čtyřnásobné oproti USA a to vede k nekonkurenceschopnosti celých tradičních evropských odvětví.
Bez vidiny ziskových příležitostí
Příčin je celá řada. První, na které se shodnou skoro všichni, je nedostatek investic do vývoje a inovací. Vedlo to k tomu, že Evropa zmeškala poslední vlnu digitalizace a hrozí jí, že propásne i nástup umělé inteligence. Například v roce 2022 investovaly podle poradenské společnosti McKinsey evropské firmy do svého vývoje, ale i rozvoje o 60 procent méně než srovnatelné americké společnosti. Není to náhoda a není to dané nějakou dědičnou laxností Evropanů. Evropské firmy zřejmě nevidí na trhu ziskové příležitosti nebo se obávají v případě uvedení nových výrobků na trh nějakých dalších nákladů.
Svět po inflačním požáru. Nastane konec éry superlevných peněz |
Důvody mohou být dva: nadměrná regulace nebo malý trh, kde se nevyplatí rychle inovovat a vyrábět ve velkém. Jenže podle některých analýz regulace podnikání ve Spojených státech není zase o tolik menší než v Evropě, předpisů je přibližně stejně. A pokud jde o velikost trhu, Evropská unie má přece svůj společný jednotný trh, kde je víc obyvatel a tedy i více potenciálních zákazníků než ve Spojených státech. Kde je tedy chyba?
Regulace a byrokracie
Zřejmě jak celoevropské, tak národní regulace zatěžují evropské firmy více než požadavky úřadů ve Spojených státech amerických. Jednotný trh, který funguje ve všech částech Spojených států, pak v Evropě nefunguje. Respektive nefunguje dobře v některých odvětvích a v některých činnostech, ať už jde o telekomunikace, energetiku nebo třeba lékárenství či osobní i nákladní dopravu. Navíc jsou tu různé daňové režimy a nutnost jednat s několika různými úřady.
Regulace v Evropě brání evropským firmám snadno se zvětšit z miniaturní velikosti na středně velké podniky. Je to dosti nákladné a je to spojené s dalšími a dalšími byrokratickými požadavky. Někteří podnikatelé pak zůstávají úmyslně mikropodnikateli. Nemožnost působení na velkém jednotném trhu pak zase vede k tomu, že tu nerostou velké nadnárodní firmy a trh je fatálně rozdrobený. Což mimochodem vede k vyšším cenám a tedy vyšším nákladům pro zákazníky.
K tomu je třeba připočíst v některých evropských zemích obtížné najímání a propouštění zaměstnanců. Jsou místa a odvětví, kde část lidí nelze téměř vyhodit a část pro jistotu firmy nikdy legálně nezaměstnají. Zároveň je to důvod k tomu, že zaměstnanci ztrácejí motivaci se celoživotně vzdělávat, když kvalifikace není hlavním důvodem přijetí do práce. Může vést a zřejmě v části Evropy vede k nedostatku kvalifikovaných pracovníků, tím k nižšímu využití moderní techniky, a z toho plynoucí nižší produktivitě.
Celkově z toho pak plyne určitá rozladěnost, podrážděnost a nedostatek ambicí. Mezi politiky, zaměstnanci i podnikateli. „Evropský byznys potřebuje znovu získat sebevědomí“, stojí v nedávném prohlášení Evropské asociace obchodních a průmyslových komor. A stejné je to i v politice. Ne náhodou se objevují stížnosti, že ani celá Evropská unie nemá žádný plán, jak postupovat vpřed, ani žádnou velkou a přitom uskutečnitelnou vizi. Jsou tu jen nereálné plány nebo naopak záměrná prokrastinace.
Nastartovat optimismus
Z toho pak jasně plyne, co dělat. Je třeba, jak uvedl nedávno i ve své zprávě o tom, jak zvýšit konkurenceschopnost EU vypracované pro Evropskou komisi bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, zvýšit investice do vědy, vývoj a inovací. Vzhledem k tomu, že jsou v Evropě výrazně nižší než v USA, bude potřeba, aby se do nich výrazně zapojily i jednotlivé unijní země a hlavně Evropská unie jako celek.
MACHÁČEK: Všichni jsme teď Sověti. Kritický osten míří ale hlavně na Američany |
Jenže to nestačí a vlastně to samo o sobě ani nepomůže. V první řadě je třeba snížit náročnost administrativních požadavků na firmy a podnikatele a také zrychlit udělování různých povolení ke stavbám a podnikání. Neznamená to nutně, že předpisů musí být méně, ale musí být efektivnější. Pak je třeba dokončit jednotný evropský trh a umožnit bezproblémové podnikání napříč členskými zeměmi pokud možno ve všech sektorech ekonomiky. To by mohlo nastartovat i určitý optimismus mezi podnikateli, a pokud se to odrazí v klesajících cenách, i mezi ostatními obyvateli Evropy.
Kdyby pak byla podpora inovací koncentrována na určité oblasti jako třeba výzkum dlouhověkosti, vývoj moderních zbraní či nové druhy dopravy, mohlo by se to spolu s investicemi do evropské infrastruktury včetně rychlovlaků či automatických aut na dálnicích usnadňujících život všem evropským občanům následně, „prodat“ veřejnosti i jako nová vize budoucnosti Evropské unie. Z toho plynoucí optimismus by dále posílil podnikavost a také přiměl Evropany k většímu utrácení a tím opět podpořil ekonomický růst. Jenže to všechno je bohužel nejspíš jen sen. Alespoň prozatím.
