Euklides, Descartes a chobotnice

Ve svém článku Blob na Letné, věnovaném Kaplického návrhu budovy Národní knihovny, architekt Vích píše o podobných oblých budovách, tzv. blobech:
'Bloby opouštějí "tvrdý" euklidovský a newtonovský prostor svázaný pravoúhlými karteziánskými souřadnicemi x, y, z a vrhají se do vesmírného dobrodružství Einsteinovy teorie relativity a kvantové fyziky'. Vždycky jsem se domníval, že součástí studia architektury jsou i základy matematiky, a z toho bych usuzoval, že slo zřejmě o jistou formu nadsázky, ale upřímně: tyto bloby nic neopouštějí, jsou prostě jen oblé. Mnoho z nich má i překvapivě jednoduché vyjádření v pravoúhlých karteziánských souřadnicích a v "tvrdém"
euklidovském prostoru je jim víc než dobře, jinak bychom je ani nenavrhli, ani nepostavili. A pokud se nebudou pohybovat příliš rychle, a já doufám, že se "letenská chobotnice" nebude pohybovat vůbec, tak ji nějaká teorie relativity vůbec nemusí trápit, klidně si vystačí s newtonovskou fyzikou.
Můj osobní názor na návrh budovy NK vychází z dnes možná mylného přesvědčení, že podstatou umění architektury je právě skloubení účelnosti a výtvarné stránky stavby. V případě budovy NK jde také o stavbu financovanou z veřejných zdrojů a na místě je tak i otázka, o kolik bude blob dražší než klasičtější řešení. Možná, že podzemní sklad knih pod chobotnicí" vychází ze zadání soutěže, ale každopádně bude zřejmě o dost nákladnější než nadzemní stavba (izolace, větrání?). Chceme-li budovu, postavme budovu, chceme-li sochu, postavme ji před budovu.
Ono je moc pěkné, že navrhovaný knihovní blob je takový odvážně oblý, ale aby ho nakonec nebolelo břicho plné "tvrdých" pravoúhlých knih.