Prezident Petr Pavel opakovaně vyjadřuje podporu přijetí eura a zdůrazňuje ekonomické i politické výhody členství Česka v eurozóně. Takové stanovisko je legitimní součástí veřejné debaty. Stejně legitimní je však i kritický pohled, který upozorňuje na možná rizika a dlouhodobé důsledky tohoto kroku pro českou ekonomiku, finanční stabilitu státu a rozsah národní suverenity.
Mělo by Česko přijmout euro?
Přijetí eura není pouze technickou změnou měny, jak bývá někdy prezentováno. Jde o zásadní politicko-ekonomické rozhodnutí. Jde o to, že by pravomoci národního státu v této oblasti přešly na Evropskou centrální banku, jejíž rozhodnutí jsou přijímána s ohledem na potřeby celé eurozóny. To, co může být výhodné pro ekonomicky silné státy západní Evropy, však nemusí být automaticky výhodné pro nás. České hospodářství má vlastní strukturu, vlastní tempo růstu i vlastní ekonomické problémy. Schopnost pružně reagovat na domácí podmínky proto představuje významnou hodnotu a bylo by chybné ji zbrkle opustit.
V diskusích o euru se často objevuje tvrzení, že česká koruna je na rozdíl od eura kryta zlatem. Tento argument je však založen na rozšířeném omylu. Ve skutečnosti ani česká koruna, ani euro kryty zlatem nejsou. Česká koruna i euro jsou dnes takzvané „fiat měny“. Jejich hodnota není odvozena od zásob zlata nebo jiného drahého kovu, ale od důvěry veřejnosti v ekonomiku, centrální banky a instituce, které za danou měnou stojí. Skutečná debata proto nespočívá v otázce zlatého krytí, ale v otázce měnové suverenity a schopnosti státu samostatně reagovat na ekonomické výzvy.
Lepší manévrování za bouře
Právě zde se nachází jeden z nejsilnějších argumentů pro zachování koruny. Česko si i v době globalizace zachovává možnost přizpůsobovat svou měnovou politiku konkrétním potřebám domácí ekonomiky.
S korunou sedíme za dveřmi, místo abychom rozhodovali, podpořil Pavel euro |
Zkušenosti posledních dvou desetiletí zároveň ukazují, že ekonomická realita států eurozóny je velmi rozdílná. Ústup od dodržování tzv. kodaňských kritérií při rozšiřování EU, tedy rozvolňování těchto pravidel, měl za následek především negativní unijní ekonomickou nevyrovnanost zemí eurounijní zóny. Vedle ekonomicky silných zemí existují státy, které se dlouhodobě potýkají s vysokým zadlužením, nízkou produktivitou práce, slabým hospodářským růstem a problémy ve veřejných financích. Dluhová krize, která zasáhla zejména Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko a Kypr, ukázala, jak rychle se mohou problémy jedné země přenést na celý měnový prostor.
Jednotná měnová politika však musí fungovat pro všechny. To vytváří přirozené napětí mezi rozdílnými potřebami jednotlivých ekonomik. Je pravda, že přijetím eura by Česko automaticky nepřevzalo státní dluhy jiných zemí. Stalo by se však součástí systému společné odpovědnosti za stabilitu eurozóny. To znamená, že by se prostřednictvím evropských finančních mechanismů podílelo na řešení případných budoucích krizí. Jinými slovy, vedle výhod společné měny by Česká republika převzala také část rizik, která jsou s fungováním eurozóny spojena.
Další otázkou je budoucí vývoj EU. Evropský integrační projekt dnes čelí řadě strukturálních problémů. Patří mezi ně stárnutí populace, rostoucí tlak na sociální systémy, ztráta konkurenceschopnosti vůči některým světovým ekonomikám, vysoké zadlužení řady členských států, energetické problémy i dlouhodobé důsledky migrační politiky.
Pavel je favoritem příštích voleb, jisté ale nic nemá. Nasadí proti němu kandidáty i opozice? |
Neznamená to, že Unie směřuje k rozpadu. Znamená to však, že její budoucí vývoj je spojen s řadou nejistot. A právě v takové situaci je rozumné zachovat si co nejvíce národních nástrojů, které umožňují samostatně reagovat na nepředvídatelné ekonomické a geopolitické změny.
Není to vstupenka do Evropy
Zastánci eura správně upozorňují na odstranění kurzového rizika, jednodušší obchodní styk a nižší transakční náklady. Tyto výhody jsou nesporné a není důvod je zlehčovat. Odpovědná debata však musí zohlednit nejen přínosy, ale také náklady a rizika. Každá výhoda má svou cenu a v případě eura je touto cenou především ztráta části ekonomické autonomie státu.
Přijetí eura proto nelze chápat jako symbolický krok potvrzující příslušnost k Evropě. Česko je součástí evropského prostoru bez ohledu na to, zda používá korunu, či euro. Koruna dnes představuje stabilní a důvěryhodnou měnu. Dokud nebude jednoznačně prokázáno, že dlouhodobé ekonomické přínosy členství v eurozóně převyšují ztrátu měnové autonomie a další související rizika, není důvod se vzdávat národní měny.
Diskuse o přijetí eura, kterou opakovaně otevírá prezident Pavel, je bezpochyby legitimní a potřebná. Čas na přijetí eura ale podle mého názoru ještě nenastal.
Autor je politolog a pedagog.
