Na začátek je třeba říci, že Síkela neměl při výslechu před parlamentním výborem, který musí schválit jeho kandidaturu na komisaře, nijak zvlášť těžkou pozici. Europoslanci byli v módu nechat Síkelu projít a příliš ho netrápit. Síkela totiž není pro ty, kdo se snaží nějakého komisaře tak zvaně odstřelit, nijak zvlášť lákavý terč. Hned z několika důvodů.
K jeho odmítnutí není důvod
Za prvé pochází z nepříliš významné země, která není s „Evropou“ ani s jednotlivými členskými zeměmi v žádném zásadním sporu. A za druhé jeho portfolio, tedy - pokud použijeme paralelu s vládou - „ministerstvo“ pro mezinárodní spolupráci, je sice důležité, ale veřejnosti jen těžko vysvětlitelné. Navíc s velmi malý vlivem na chod vnitřních věcí Unie. Potopení takového uchazeče o tento komisařský post nikomu slávu nepřinese.
Síkela v Bruselu prošel. Nezná ale projekty v Africe, vytkli poslanci i expertka |
K tomu je třeba navíc připočíst to, že hlavní politická uskupení v Evropském parlamentu si teď navzájem nechtějí příliš blokovat kandidáty na komisaře. Socialisté a lidovci, tedy největší představitelé pravice a levice v Evropském parlamentu, si zřejmě navzájem každý potopí jednoho kandidáta na eurokomisaře, a ostatní nechají projít. A tito kandidáti na neprojití už jsou fakticky vybráni.
Síkela, který je vlastně komisařem patřícím podle jeho české domovské politické strany STAN k evropským lidovcům, je mimo tento souboj. A jeho slyšení rozhodně nebylo tak tragické, aby se ukázal jako totálně neschopný vykonávat svoji funkci, a poslanci ho museli chtě nechtě odmítnout.
Vycházet s každým
Síkelovy odpovědi na dotazy europoslanců se vyznačovaly tím, že se snažil přesvědčit pravici, že spojí mezinárodní rozvojovou pomoc a peníze na investice v zahraničí se snahou konkurovat Číně a Rusku a se snahou zastavit migraci.
I když není příliš jasné, zda bude mít vůbec nějaký vliv na uzavírání smluv se zeměmi, odkud nebo přes které přicházejí migranti, a kterým Evropská unie přímo či nepřímo platí či bude platit, aby nepouštěly uprchlíky do Evropy. Zároveň se ukázalo, že Síkela je duší bankéř a obchodník. Při slyšení zdůrazňoval, že chce, aby se evropské investice a pomoc cizím zemím vyplácely, a to především evropským firmám.
Nejen rozvojové země potřebují více Evropy, míní Síkela. Africe přislíbil pomoc |
Zároveň ale ve svých odpovědích na dotazy poslanců zejména z řad levice ukázal, že nevidí příliš do jednotlivostí svého resortu a že má naučené instantní nikoho neurážející a nedráždící odpovědi. A že se mu z jeho zájmu nějak vytratil člověk – že nebere pomoc rozvojovým zemím jako pomoc chudým, ale spíše jako transakci má dáti - dal, a na oplátku dostal.
Co ale zapůsobilo i na levicové poslance, bylo to, že se Síkela prezentoval jako přátelský a naslouchající. Slíbil, že za ním kdokoliv z poslanců může zajít, podiskutovat s ním, že - kdybychom to zjednodušili - je ochoten zajít s každým na kafe. A že se bude, když bude potřeba, chodit radit do příslušného parlamentního výboru. Zkrátka že chce s každým vycházet. To se počítá.
Jenže zároveň pokud je komisař takto vstřícný a nekontroverzní, znamená to často to, že se nepouští do žádných politických bitev a neovlivňuje budoucí směřování Unie. Že je mu budoucnost Unie a její vnitřní chod tak trochu fuk. A přesně takový zřejmě Síkela bude a jeho portfolio mu zachovat takovouhle pohodlnou pozici plně umožňuje. Je otázka, jestli to není tak trochu škoda.
