Názory na řešení otázky "Eutanazie, ano či ne ?" vycházejí často ze stanoviska filozofického, právního, lékařského, náboženského atd., ale chybí mi tam lidský pohled z hlediska smrtelně nemocného člověka. Moje manželka zemřela vloni po 65letém manželství na rozšířené metastáze liposarkomu. Musím říct, že zemřela po měsíčním pobytu v Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského, kde se jí věnovali se skvělou péčí a kde veškerý obsluhující personál byl nesmírně laskavý, ochotný a trpělivý. Přitom je pravda, že lékaři již dnes dokáží ušetřit takovému pacientovi těžké bolesti terminální fáze nádorové choroby. Přesto je poslední období takové choroby, s níž již lékaři nemohou pořídit nic jiného než tlumit bolesti, utrpením jak pro pacienta, tak pro jeho blízké. Posledních 7 měsíců, kdy jsem se o manželku doma sám staral, jsem opakovaně slyšel otázku: " Proč nesmím v klidu, rychle a bezbolestně umřít, proč musím ostatním připravovat dřinu a bolest, když vím, jak to musí stejně skončit ?"
Myslím, že když někdo prošel touto zkušeností s pomalým umíráním milovaného člověka, i když je každý den v jeho blízkosti drahý, nemá pochyby, zda by se mu nemělo část utrpení ušetřit.
- 31. července 2008 19:10
