Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Umí si Evropa říci, jaké má zájmy, a hájit je? Členové EU musejí stát v jedné řadě a mluvit jedním hlasem

Glosa   14:33

Americký prezident Donald Trump rozmlouvá s evropskými lídry v Oválné pracovně. | foto: Profimedia.cz

Český premiér Andrej Babiš prohlásil, že nemůže jednoznačně říci, zda Česko stojí za Grónskem a zda by v případě konfliktu Dánska se Spojenými státy stálo za členem EU proti nejmocnějšímu státu NATO. Mnozí jeho výrok kritizovali, ale jiní, pragmatici, konstatovali, že by Dánsko nemělo šanci. Jenže kde se americký prezident, kterého už i někteří republikáni nazývají mistr chaosu, zastaví?

Evropa nemůže donekonečna ustupovat jeho vrtochům, nebo ztratí i ten drobný zbytek kreditu, který v mezinárodních vztazích má.

Možná by bylo dobré si říct, zda země EU a s nimi i nečlenové jako Norsko a Británie jsou schopni definovat nějakou společnou zahraniční politiku, kterou by byli schopni čelit nejen tlaku USA, ale i Číny a Ruska.

Vlastně by stačilo jasně namalovat červené linie, které pro nás představují životně důležité zájmy. Třeba Grónsko. Je to jako autonomní území a historická součást Dánska životní zájem? A pokud ano, musejí to všichni podpořit. Členové EU musejí stát v jedné řadě a mluvit jedním hlasem, aby si Trump řekl: „V tomhle dealu nedostanu 100 procent všeho, co chci, ale jen 70 procent.“ Takže by ostrov nekoupil, ale třeba by si jeho část na sto let pronajal.

Jak jsme uhájili Grónsko. NATO se dohodlo s Trumpem, ale nebyl to poslední takový spor

Nestálo by mu pak za to poslat definitivně do hrobu ekonomické vztahy a NATO, i když je otázka, zda mu na Alianci záleží. Určitě by se však zamyslel nad tím, co kdyby za to USA musely opustit strategickou německou základnu Ramstein. A tyto červené evropské linie musejí „svítit“.

Podobný příklad je Pobaltí, kde naopak Trump v minulosti utrousil, proč by měl za tyto mrňavé státy bojovat proti Rusku. Tady by měla Evropa jasně deklarovat, že je to její životní zájem. Zajímalo by to však v případě horké války s Ruskem Itálii nebo Španělsko? To by se prokázalo až ve chvíli, kdy by k podobnému konfliktu došlo.

Ale nejde jen o sever a východ. Podobně by EU ve spolupráci s Británií měla jasně definovat svou migrační politiku, která by zajistila, že do Evropy budou přicházet jen lidé, které potřebujeme. Jenže stanovení červených linií by vyžadovalo užší kooperaci v rámci zahraničních a obranných politik jednotlivých zemí, které mají mnohdy dosti odlišné zájmy. Co spojuje Polsko se Španělskem či Dánsko s Řeckem?

Je toho vůbec Evropa schopná, když se v ní šíří vlna „my první“, kterou spustil americký prezident Trump – a za „my“ si můžeme dosadit jméno jakéhokoliv státu. Obrana národních zájmů sice není sprosté slovo, jak se to snaží prezentovat někteří levicoví liberálové v Evropě, ale stanovení oněch evropských červených linií, kde by se vycházelo ze zájmů západu, středu, jihu i východu kontinentu, by bylo záhodné.

Superprezident v čele EU? Šéf evropských lidovců volá po sloučení klíčových funkcí

V nejbližších letech k němu však nejspíš nedojde a pak musí menší a středně velké země v Evropě zvažovat i další formy vlastní ochrany. Tou mohou být lokální obranné spolky třeba proti Rusku a v extrémních případech i USA. Vždy však bude potřeba, aby v nich významné slovo hrály velké a vojensky silné státy. Třeba v případě východní politiky Německo či Polsko. Tedy pokud chceme, aby Česko fungovalo na demokratických principech západního střihu.

V opačném případě se středoevropský prostor opět stane rejdištěm Ruska, které si tu bude dělat, co chce, a dosazovat si své satrapy, čehož chtělo dosáhnout i zpackanou „speciální“ operací na Ukrajině. Anebo by tu pro střední Evropu bylo ještě jedno málo pravděpodobné řešení – návrat k něčemu podobajícímu se rakousko-uherské monarchii. Ale to je už asi moc velká fikce...

Vstoupit do diskuse (14 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.