Ve světě vznikne pouze několik velmocí a ty si všechny ostatní země i národy podmaní. Pokud bude chtít jakýkoliv mezinárodní subjekt cokoliv prosadit, bude k tomu potřebovat především vojenskou sílu a cla. V takzvaně svobodných volbách, dokud ještě budou existovat, bude moci zvítězit pouze jedna strana. Pakliže by vyhrál oponent, byly by volby prohlášeny za zmanipulované. Diktátoři nebudou mít omezený počet mandátů.
Kde najít peníze pro rozpočet? Tam, kde to stát dovede jen hůř než soukromý sektor |
Politická opozice postupně zanikne. Část z ní bude zavražděna, část se ocitne za mřížemi a nakonec se nenajde nikdo, kdo by měl odvahu označit sám sebe za opozici. Mnoho lidí zmizí a s nimi se ztratí i veškeré důkazy, že kdy žili. Dějiny se přepíšou a pro jistotu vznikne i nový jazyk, jímž si diktátoři a jejich blízcí pojistí, že nikdo nevysloví nic, co by jim mohlo škodit.
Důkaz o naivitě
Předchozí věty samozřejmě vycházejí z Orwellova románu 1984, ale také ze současné situace, v níž se americký prezident tulí k tomu ruskému a vydává oficiální dokument o zahraniční politice, z něhož už nevyplývá, že na východě Evropy a v Asii je vojenská velmoc, s níž si Západ bude muset poradit.
A ještě cosi podporuje skeptickou verzi budoucnosti. Před necelými čtyřmi roky jsem na stránkách Lidových novin nesprávně napsal, že Rusko válku na Ukrajině nevyhraje, a dokonce jsem přidal tvrzení, že tím nevyjadřuji žádné přání, ale popisuji pouhý fakt. Bylo to naivně optimistické. Rusko vyhrává a ti, kteří to nechtějí přiznat, hrají jen podivné hry s definicemi vítězství. Proto raději mluvíme o morálních vítězích, sjednoceném ukrajinském národě nebo o probuzené Evropě.
Budoucnost českého průmyslu? Nečekejme, jak dopadnou Němci, postarejme se o sebe sami |
Tím se snažíme zastřít, že Ukrajina velmi pravděpodobně přijde o území a Evropa ji přes svou nespornou ekonomickou sílu není schopna či ochotna dotlačit k vítězství. Není vyloučené, že EU se po válce bude obávat i další vlny ukrajinských uprchlíků a také masy nejzkušenějších evropských vojáků, kteří by se mohli náhle ocitnout na straně nepřítele.
Absence atraktivní vize
A co by mohlo být v té optimistické, řekněme neorwellovské verzi budoucnosti? Zastavená Putinova armáda či dokonce zatlačená za původní hranice Ukrajiny (v tomto bodě jsem optimismus zaměnil za utopii). Evropa se stabilizovanými a rostoucími ekonomikami, které budou čím dál víc založeny na moderních a k životnímu prostředí ohleduplných technologiích. Vzájemně kooperující a silné národní armády s dostatečnou sílou k odstrašení případných agresorů. Skvělé univerzity zajišťující budoucí intelektuální elity pro náš kontinent. Integrované miliony uprchlíků z kulturně zcela odlišných částí světa. A to nejdůležitější, bez čeho by nic ostatního nemělo cenu, tedy svoboda a v ní žijící spokojení lidé.
Válka vstupuje do robotické éry. Pozemní drony už nejsou na Ukrajině výjimkou |
Ačkoliv k nám každodenně doléhají hlasy evropských lídrů hovořících o budoucnosti, mnoho optimistického v nich v posledních letech není. Technokratický přístup založený na regulacích, vybírání a následném přerozdělování prostředků může snad za dobrých časů fungovat. Jakmile se však objeví ty horší, je třeba přidat směr a atraktivní vizi, za níž by se ostatní byli ochotni sešikovat.
Nic takového však slyšet není. O to více se ozývá nespokojený nacionalismus a v jeho blízkosti už číhá fašismus. A jejich lekcí si už Evropa v minulém století zažila dost. Nezdá se, že bychom se dostatečně poučili.
