Evropská komise tvrdí, že společnost Apple porušila zákon EU o digitálních trzích (DMA) v souvislosti se svými zásadami pro obchod App Store. Toto porušení by mohlo výrobce iPhonů stát miliardy.
A tak dále. Na podobné zprávy jsme si už zvykli a zpravidla nás valně nezajímají, pouze v případech, kdy se jedná o rozhodnutí typu povinného konektoru USB-C. Ale jaký je historický a filozofický podklad silového postupu Evropské komise proti technologickým firmám?
Svoji roli může hrát žárlivost Evropy na Ameriku, odkud pocházejí skoro všechny významné technologické společnosti. Je tu ale ještě jeden kořen: německá ekonomická škola zvaná ordoliberalismus.
Důsledky moci kartelů a monopolů
Zastánci ordoliberalismu kladli velký důraz na tržní konkurenci, vzhledem k několika historickým faktorům a zkušenostem, zejména v kontextu Německa 20. století. Hospodářská nestabilita Výmarské republiky, charakterizovaná hyperinflací ve 20. letech a velkou hospodářskou krizí počátkem 30. let, ukázala potřebu dobře regulovaného hospodářského rámce.
Kartely a monopoly byly v německé Výmarské republice vlivným prvkem hospodářského prostředí. V období 1918 až 1933 pokračovala kartelizace, která začala na konci 19. století. Kartely nejenže byly legální, ale často i vládou podporované. Byly považovány za způsob stabilizace ekonomiky. Vláda věřila, že kartely mohou pomoci regulovat výrobu, ceny a hospodářskou soutěž a potenciálně zabránit cyklům konjunktury a poklesu.
Apple porušuje nařízení EU o digitálních trzích, uvedla komise. Hrozí obří pokutou |
Kartely ovládaly mnoho průmyslových odvětví. K nejvýznamnějším odvětvím patřilo uhlí, ocelářství, chemický průmysl a elektrotechnika. Například Rýnsko-vestfálský uhelný syndikát (Rheinisch-Westfälisches Kohlensyndikat) ovládal velkou část uhelného průmyslu, společnost I.G. Farben dominovala chemii. Společnost Vereinigte Stahlwerke (Spojené ocelárny) měla po svém vzniku v roce 1926 téměř monopolní postavení v ocelářském průmyslu.
Tyto kartely či monopoly měly značnou moc při stanovování cen, rozdělování výrobních kvót mezi členy a kontrole vstupu na trh. Hrály také roli v pracovněprávních vztazích a někdy vyjednávaly s odbory jménem celých průmyslových odvětví.
Moc kartelů a monopolů měla několik důsledků. Vedla k omezení konkurence a k potenciálně vyšším cenám pro spotřebitele. Soustředila hospodářskou moc v rukou několika velkých korporací. A konečně, někteří historici (Henry Turner, David Abraham) tvrdí, že monopolizace přispěla k oslabení německých demokratických institucí, neboť vytvořila malou skupinu mocných průmyslníků, kteří mohli významně ovlivňovat vládu.
Nebezpečí nadměrných zásahů
Tyto zkušenosti významně ovlivnily ekonomické myšlení v Německu po druhé světové válce, včetně rozvoje ordoliberalismu. Ordoliberálové, kteří byli svědky negativních dopadů takto koncentrované hospodářské moci, prosazovali přísné antimonopolní zákony a podporu hospodářské soutěže jako základních prvků svobodného tržního hospodářství.
Centralizované, státem řízené hospodářství za nacistického režimu dále posílilo přesvědčení ordoliberálů, protože ukázalo nebezpečí nadměrných státních zásahů a hospodářského plánování. To posílilo jejich přesvědčení, že koncentrace ekonomické moci, ať už ve státních, nebo soukromých rukou, může vést k politickému autoritářství.
Brusel hrozí síti X obří pokutou. Chtěli, ať tajně cenzurujeme, vrací Musk úder |
Všechny tyto zkušenosti vedly ordoliberály k tomu, že považovali tržní konkurenci, řádně regulovanou silným právním rámcem, za nezbytnou pro hospodářskou prosperitu i politickou svobodu. Konkurence měla být nástrojem, jak zabránit koncentraci hospodářské moci, podpořit inovace a udržet rovnováhu mezi hospodářskou efektivitou a sociálním blahobytem.
Změna pravidel během hry
Antimonopolní úsilí Evropské komise má tedy solidní zdůvodnění – nicméně dnes máme situaci, kdy se Evropa dostala z jednoho extrému do druhého. Prosperita vyžaduje stabilitu a předvídatelnost. Nicméně pokuty a zákazy, o nichž se rozhoduje ad hoc a často bez hlubší znalosti technických principů, působí přesně opačně: vyvolávají atmosféru chaosu a nepředvídatelnosti.
Snaha o nastolení rovného a férového podnikatelského prostředí – sama o sobě chvályhodná – vede k početným a hlubokým zásahům do ekonomiky. Je to podobné, jako kdyby fotbaloví rozhodčí měnili pravidla během hry.
Ordoliberálové byli zapřisáhlí nepřátelé autoritářství a socialismu, nacionálního i marxistického. Antimonopolní politika Evropské komise však paradoxně mnohdy připomíná socialismus, systém, kde státní moc znamená vše. Mimochodem: jediný skutečný monopol je stát.
