Evropská komise, která měla s Trumpem o clech jednat, dostala totiž v podstatě za úkol se s Trumpem na výši cel dohodnout. Žádná z členských zemí Evropské unie nechtěla jít s Trumpem do tvrdého střetu, nikdo důrazně nepožadoval pohrozit Trumpovi tvrdými protisankcemi nebo ještě raději zavést rovnou na americké výrobky evropská cla. Nikdo nechtěl jít s Amerikou do celní války. Nakonec i sama Evropská komise nenápadně pohřbila také svůj návrh na to tlačit na Spojené státy zdaněním jejich vývozu služeb, tedy internetových společností typu Google a Facebook. Což by Trumpa bolelo.
Donald Trump je i ministrem švihlé chůze. Ale nekráčí po špatné cestě |
Výsledek se dostavil. Evropa chtěla cla v jednociferné výši, jak to bylo na jaře, případně chtěla nabídnout oboustranná nulová cla. Jenže to na Trumpově straně nechtěl nikdo. Naopak, Trump své požadavky zvyšoval až na posledních 30 procent a po Evropě chtěl nulová cla. S tím se šlo nakonec do vyjednávání. Von der Leyenová pak dosáhla kompromisu mezi požadavky Evropy a USA, tedy mezi nulou a 30 procenty, a vyšlo z toho 15 procent.
Stabilita a ústupky
Navíc von der Leyenová musela Trumpovi rukoudáním slíbit, že Evropané budou ve Spojených státech více investovat, kupovat americké energie, tedy zřejmě plyn, a americké zbraně. Na oplátku na některé evropské výrobky budou platit nulová cla, anebo bude clo platit až po vyčerpání bezcelní kvóty na dovozy. Podrobnosti se ještě uvidí, protože zatím byla dohoda uzavřena jen ústně rukoudáním mezi šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Dohodu navíc musí ještě schválit všechny členské země Evropské unie. A tady už se objevila kritika, hlavně ve Francii, ale také v Německu či v Maďarsku. Mimo jiné je tato kritika hodně hlasitá ze stran, které Trumpa obdivují a jejichž politici kdysi pochvalně mluvili o Trumpově obchodní politice jako o skvělém nástroji prosazování národních zájmů či reindustrializace země. A radili se s Trumpem rychle dohodnout. Tedy například od německé AfD či francouzského Národního sdružení Marine Le Penové. Teď ale ústupky Trumpovi vidí jako katastrofu a viní z ní Evropskou komisi.
Nejlepší, čeho mohla EU dosáhnout. Z dohody s USA se mohou těšit výrobci alkoholu |
Kdyby se Evropa postavila Trumpovi tvrději, možná by toho mohla uhrát více a získat nižší cla. O Trumpovi se přece tvrdí, že když se mu někdo postaví, nakonec vždycky ucukne. Jisté to ale není. Evropa raději vsadila, jak to zdůrazňovala von der Leyenová, na stabilitu s vyššími cly a jistotu pro byznys. To je vlastně tak nějak celá evropská politika v kostce. Na prvním místě je stabilita, ústupky a snaha neriskovat. A když to nevede k cíli, může za to „Brusel“, který v podstatě plnil zadání národních států.
