Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová koncept poměrně velkolepě oznámila ve své zprávě o stavu Unie – její sdělení mělo navíc zvláštní smysl urgence, poněvadž ve stejný den narušilo dvacet ruských dronů polský vzdušný prostor. Evropský plán byl považovaný za hotovou věc a třeba přední americké noviny The New York Times o něm obsáhle referovaly.
Jenže ambiciózní projekt nepřežil první schůzku lídrů EU. Všichni účastníci – včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německého kancléře Friedricha Merze – sice přiznali, že drony a protidronová opatření musí představovat jeden z pilířů budoucích bezpečnostních investic zemí EU. Panují ale zásadní neshody v tom, jakou formu by takové investice měly mít.
Zelenskyj mi nevolal, řešil drony, řekl Babiš. Ukrajina byla po velkém útoku |
Zejména se nelíbí termín „dronová zeď“, který implicitně naznačuje, že bráněna by byla východní hranice sedmadvacítky a státy ve vnitrozemí by ostrouhaly. Panují obavy, že bude za obrovské náklady postavena nová „Maginotova linie“, kterou pak Rusové prostě „obejdou“, stejně jako se to povedlo Němcům s opravdovou Maginotovou linií v roce 1940. Vzhledem k tomu, že jedna z nejsilnějších kritik zaznívá z Francie, je v tom kus historické ironie.
Připomínky západních států jsou legitimní, ale hrozí, že kvůli handrkování o název se vezme vítr z plachet projektu, pod který se mohlo schovat v zásadě cokoli – třeba i série protidronových opatření hluboko v evropském zázemí. Evropští lídři sice závazek Komise investovat do obrany proti dronům nakonec schválili, neznáme ale momentálně jeho konkrétní obsah, časový rozvrh ani rozpočet. To - chtělo by se říci - věru není mnoho.
Papíroví tygři
Evropská obrana proti dronům přitom skutečně hoří. Nejedná se snad o to, že by evropské armády neměly nástroje, jak drony sestřelit. Dá se to udělat naváděnou střelou z letadla či raketou země-vzduch. Jenže problém je v ceně. Zatímco jeden výstřel naváděnou raketou stojí několik milionů eur, sestrojit jednoduchý dron vyjde na pár desítek tisíc. Pokud by tak Rusové drony nad evropské metropole posílali pravidelně, svým způsobem by to byla chytrá strategie, jak sedmadvacítku zbavit již tak tenkých zásob takzvané chytré munice.
Od neutrality k atomovkám. Ve Švédsku volají po vlastních jaderných zbraních |
S dronovou zdí to tedy zatím vypadá podobně jako s mnoha dalšími evropskými iniciativami na poli bezpečnosti. Na papíře to vypadá pěkně a s chytlavým marketingovým názvem téměř velkolepě. Při prvním kontaktu s realitou se ale narazí a všem zúčastněným pak chybí jasná představa o tom, co se vlastně odsouhlasilo.
Reálná bezpečnostní opatření se pak logicky omezí na úroveň národních států, popřípadě jejich menších skupin, jako je tomu například u baltských sousedů z Litvy, Lotyšska a Estonska, kteří mají z ruské agrese logicky největší obavy. EU v těchto instancích působí jako hašteřící se tržiště, nikoli akceschopný nástroj na zvládnutí bezpečnostních hrozeb. A to i v jinak „proevropsky“ uvažujících občanech nutně vzbuzuje otázku, zda by se měl Brusel do podobných iniciativ vůbec pouštět.
