V čem může spočívat taková připravenost, která by umožnila odpovídající modus operandi ve značně proměnlivém a konkurenčním prostředí světa dneška? Jde zejména o I.) silnou ekonomickou základnu, která generuje dostatečné zdroje v nejširším pojetí, II.) schopnost reagovat promptně a rozhodně na vznikající situace, III.) ochotu převzít iniciativu a přetavit záměr ve skutečnost.
Jak se dnes věci mají z hlediska výše nastíněné perspektivy v Evropské unii, uvedu v následujících krátkých glosách. Jde toliko o poukázání na stav věcí zásadních z hlediska přežití a prosperity ve světě, kde právě teď probíhá a ještě po nějakou dobu bude probíhat zápolení o to, kdo bude sedět během následujících dekád u plného stolu a kdo bude sbírat drobky pod ním. Jde tedy zejména o nedostatky, na něž je třeba se zaměřit s cílem je zmírnit a ze všeho nejlépe je obrátit tak, aby působily ve prospěch starého kontinentu spíše než v jeho neprospěch.
Diagnóza
I.) Evropa nemá rozumný plán v oblasti energetiky. Nedávný blackout ve Španělsku nejspíše ukazuje, že navyšování podílu obnovitelných zdrojů má své limity, zejména pokud zásadně neposílíte přenosovou soustavu. Ceny energií již dnes drtí evropský průmysl, mimochodem v návaznosti na vysokou cenu emisních povolenek pro podniky. Bylo již zahájeno obchodování s futures povolenek pro domácnosti, jejichž cena záhy vyskočila na stanovený strop, tedy výrazně nad původní odhady jejich garanta.
Banka vyčíslila škody španělského blackoutu. Vyšplhaly na stamiliony eur |
Způsob implementace každopádně utváří prostor pro cenové spekulace. To, co nyní drtí podniky, bude tedy brzy drtit i domácnosti. Některé členské státy se těmto škaredým vyhlídkám již brání, jako například nedávno Polsko, jehož soud označil povolenky pro domácnosti za neústavní.
II.) V důsledku drahé energie opouští Evropu energeticky náročný průmysl, který se dnes často překrývá s obnoveným pojetím strategických odvětví, jakými jsou metalurgický, chemický a obecně těžký průmysl. Bez oceli nemůže pokračovat v produkci zbrojní průmysl, který byl ze zřejmých důvodů nedávno vzat na milost. Bez pokročilých chemikálií nebude lze vybudovat vysněný ekosystém pro výrobu mikročipů. Mutatis mutandis můžeme pokračovat pro libovolný segment výroby – žádný nebude bez vyhlídky na stabilně dostupné ceny energií a strategických surovin prosperovat a investovat. Je při tom až s podivem, jak zřejmá přijde uvedená vazba všem ostatním hráčům. Číňané zprovozňují jednu uhelnou elektrárnu za druhou, Saúdi vehementně budují chemický průmysl, USA budou doma vyrábět více kvalitní oceli.
III.) Evropská unie po dekádách své existence nadále čelí výrazným vnitřním bariérám obchodu, jejich vliv je odhadován ekvivalentu cca 40 procent celních tarifů. Přitom jde o spolek, jehož hlavním leitmotivem je právě volný pohyb zboží a pracovní síly, spolu s panevropským poskytováním služeb. Prezentovat slavnostně diagnózu ohledně vysokých vnitřních bariér obchodu, s nimiž se po dekády nedařilo hnout, načež je nutné řešit palčivější problémy s ohledem na budoucí pozici Evropy ve světě, je bez nejmenších pochyb chucpe. V jedné z předních a bytostných funkcí EU tak její instituce zaspaly nebo selhaly.
IV.) Evropa en gros nebrala vážně potřebu obrany svého modu vivendi, když po dekády prakticky všechny členské státy selhávaly v plnění závazku NATO vydávat alespoň dvě procenta HDP na obranu. Jednou z premis EU je přitom zabránit další ničivé válce na kontinentě. Samozřejmě, je možné diskutovat, zda válka na Ukrajině do takového rámce spadá. Běh světových událostí ukazuje, že Evropa má nulovou odstrašující sílu, z níž by měli sousedé jakýkoliv respekt.
Rusko je největší hrozbou, míní Rutte. Potvrdil pět procent HDP na obranu |
Z toho obratem vyplývá, že EU nebere v současné geopolitické hře nikdo vážně. A to jak ve věcech vzdálených (nastavení sil v Asii), ve věcech povážlivě blízkých (situace na Blízkém východě) či ve věcech vlastních (válka na Ukrajině). Na současném summitu NATO se diskutuje o navýšení závazku obranných výdajů na 3,5 procenta a dodatečném 1,5 procentu na vojenskou infrastrukturu. Již nyní se avizuje, že vybraní členové EU, jako například Španělsko, se budou cukat. Nic naplat, je na místě se ptát, k čemu je tedy dobrý takový spolek vykuků? Bez ohledu na současné ne zcela plné porozumění situaci však stále platí: Si vis pacem, para bellum.
V.) Evropa ekonomicky nevzkvétá a vyjídá svou podstatu. Vezměme ku příkladu reálný HDP měřený paritou kupní síly, tedy výstup ekonomiky upravený o cenové a další regionální rozdíly, který je vhodný i pro srovnání strukturálně značně odlišných entit. Tato statistika se během pěti let do posledního měření z roku 2023 zvedla pro Čínu o 27 procent, pro Indii o 19 procent, pro USA o 10 procent, nicméně pro evropské státy jako Francie, Německo nebo Česko se tento ukazatel zvýšil ve stejné pětiletce nejvýše o hubená tři procenta. Přihlédněme k neochotě průmyslu rozvíjet v EU investiční aktivitu vzhledem k nadbytečné regulatorice, prohibitivním cenám energií a dalším komparativním nevýhodám, a vyhlídky nejsou o moc růžovější. To se děje v podmínkách, kdy ekonomická prosperita je jedním ze stěžejních dlouhodobých cílů EU.
VI.) Představitelé EU se obvykle odvolávají na téměř půl miliardy spotřebitelů, jejichž sílu budou ochotni využít při stanovaní férových obchodních podmínek pro starý kontinent. Aktivita v oblasti přenastavení schématu světového obchodu se rozvíjí se zvyšující se intenzitou již téměř dekádu. Vládní subvence čínské výroby, která je navíc ve srovnání s evropskou bezohledná k životnímu prostředí, jsou nasnadě. Nic však stále nevede k akci ve směru nastavení férových podmínek pro evropské výrobce, kteří čelí dumpingovým cenám čínských firem. Ty mohou své ceny i díky státní podpoře srazit na úroveň materiálových nákladů. Předjímat vývoj na poli mezinárodního obchodu a adekvátně reagovat je přitom výsostným územím institucí EU; nicméně nereagovat a věc vysedět je také možné.
VII.) Pokud vás ostatní neberou vážně, je celková situace mimo vaši kontrolu, ba dokonce mimo jakýkoliv váš dosah, a je zcela bláhové doufat v dlouhodobé dosahování výhodných či přiměřených podmínek. Nejen že se diplomacie EU nemůže opřít o odpovídající vojenskou sílu, neumí vyžívat ekonomických pák, jako je přístup ke svým spotřebitelům, není ke všemu schopna ani formulovat pozorování na úrovni a podávat návrhy ohledně současného světového dění odpovídající tepu doby. Nedávné vystoupení Kaji Kallasové k situaci na Blízkém východě bylo v tomto smyslu odzbrojující: těžko by bylo možné uvést více banálnějších a prázdnějších sdělení během téměř šestiminutového vystoupení. To je svým způsobem heroický výkon. Formulovat prohlášení k věci a navrhovat odvážné strategie řešení, jež potvrzují, že bylo věci zevrubně porozuměno, je přitom opět jeden z hlavních delegovaných stavebních kamenů institucí EU. Nic naplat, když nic neříkáte, také tím leccos sdělujete.
Evropa na křižovatce. Máme před sebou několikaleté okno příležitosti zvrátit úpadek |
VIII.) Jednou ze zřejmých výhod EU je volný přeshraniční pohyb v rámci Schengenského prostoru, který je s příchodem prázdnin o to více hmatatelný. Chyba lávky. S nezvládnutou dekádu trvající nelegální migrací se vrací hraniční kontroly a i výhoda jejich snadného přechodu pro občany členských států oslabuje, ba zcela mizí. Není se co divit. Pokud svou migrační politikou instituce EU přispívají ke zvyšování společenského napětí a migrační složka se stává z mnohých – ať už ekonomických či bezpečnostních – důvodů nezvladatelnou, nebude ve skutečnosti udržitelná ani původní myšlenka Schengenu.
Pakliže bychom traktovali EU coby pacienta, který po delší době přichází na rutinní kontrolu, mohlo by nám snadno připadnout, že hlavní orgány pacienta selhávají ve svých základních (sic!) funkcích. S ohledem na dění tam venku by se snad i chtělo raději uložit pacienta na lůžko, neboť je mdlý a vykazuje jen umenšenou schopnost k akci. Ponoříme-li se do propagačního materiálu EC 100 dní ve funkci, připomene nám dříve zábavnou stránku o Kim Čong-ilovi. Navazující otázka je samozřejmě nasnadě, totiž jak stav pacientův zlepšit, zejména s dodržením Hippokratova pravidla hlavně neškodit. V oblasti méně metaforické by se chtělo říct, že špičky evropských institucí provádí svou práci bez kontaktu s žitou sociální a ekonomickou realitou.
Navrhovaná léčba
Jsem přesvědčen, že ekonomické situaci a dalšímu vývoji v Evropě by en gros prospělo, pokud by se dále nezvyšovaly fondy, jimiž unijní instituce disponují. Apetit tyto zdroje navyšovat zde přitom samozřejmě je, avšak členské státy a jejich občané si musí položit otázku, zda za tyto prostředky dostávají adekvátní protihodnotu, zda evropské instituce plní dobře a svědomitě své základní a zakládající funkce, zda jednají jako dobrý hospodář. Nedávné aféry kolem Ursuly von der Leyenové a Franse Timmermanse v oblasti užití veřejných fondů pro propagaci agendy EC v oblasti Green Dealu naznačují, že je třeba brát prověřování užití prostředků vážně, přestože nebo spíše protože jsou pro občana členského státu jaksi velmi vzdálené.
Nota bene, není to tak dlouho, co Evropská komise deklarovala příjem z emisních povolenek jakožto vlastní zdroje pro rozpočet EU pro roky 2021-27. K již existujícím příjmům z podnikových povolenek by se výhledově měly přičíst rovněž příjmy navázané na povolenky pro domácnosti. Košile je bližší než kabát, a tak teprve zde začíná být celá věc více zřetelná: jde o zdroje odváděné od podniků a domácností členských států. Svým způsobem je v tomto kontextu pojem vlastní zdroje EU oxymóron, popřípadě termín z orwellovského newspeaku. Měl jsem vždy za to, že Orwell svůj román 1984 myslel spíše jako varování, kudy se nevydat než jako návod, kam směřovat. Není se tedy co divit, že se členské státy takovému konceptu brání, přičemž Polsko je pravděpodobně první vlaštovkou.
Pohádka o evropské prosperitě. Jak vypadá v praxi to, o čem píše Draghi? |
Více zdrojů pro evropské instituce v end efektu znamená I.) více dotačně řízené ekonomiky a méně ekonomiky založené na tržních principech, II.) více pracovní síly navázané na administraci unijních opatření, kterážto již dnes chybí v produktivních segmentech, a III.) větší bank je vždy spojen s vyšším sklonem ke korupci. Uvádí se, že v evropských institucích bylo v roce 2024 zaměstnáno cca 80 tisíc lidí, což je v poměru k cca 200 milionům pracujících v EU zanedbatelný poměr, nicméně jinou optikou to představuje 320 firem o 250 zaměstnancích, které jsou již klasifikovány jako velké podniky. Nezapomeňme navíc na byrokratické pozice na úrovni členských států implikované EU agendou.
Ve smyslu uvedeného je třeba emisní povolenky pro domácnosti jakožto další zdroj pro EU plynoucí z kapes občanů členských států zcela zrušit, a to dříve, než přispějí k ekonomické deprivaci evropských domácností a způsobí navazující distorze, například asymetrickým vývojem cen nemovitostí. Není přitom rozumným řešením účinnost povolenek odsouvat v čase, případně později mírnit jejich dopady skrze dodatečnou armádu dedikovaných úředníků. Je mnohem příhodnější tento typ nápadů v takto nešťastném provedení zcela opustit, například jakožto první skutečný krok k úpravě nastavení Zelené dohody.
Jak glosuje G. W. F. Hegel: co je rozumné, to je také skutečné. V tomto smyslu je současný modus operandi evropských institucí možná pohledem do minulosti, pakliže více členských států dojde k závěru, že překračují své pole působnosti. V rámci již výše užitého přirovnání by tak pacientovi slušelo jisté zeštíhlení, prospěl by mu umenšený přísun kalorií a k duhu by mu šlo taktéž více akce a pohybu. Prosvištět si původní cíle a zakládající funkce by evropským institucím rovněž slušelo; jako příklad uveďme službu občanům členských států a dlouhodobou podporu jejich blahobytu, bezpečnosti a celkové prosperity.
Takováto kúra a revize by mohla výrazně přispět k připravenosti evropského kontinentu efektivně odpovídat na výzvy jednadvacátého století, jichž bude výhledově spíše přibývat, budou pravděpodobně stále komplexnější a budou vyžadovat umění přetavit odvahu a rozhodnost do skutečnosti.
