Byl jednou jeden sedlák. Přestavěl svoji slepičárnu na klecové chovy. Přeoral kus pole na pastviny, aby se jeho krávy mohly nadýchat čerstvého vzduchu a aby mu půda neerodovala. Pak si koupil fotovoltaickou elektrárnu a k ní bateriové úložiště, kdyby sluníčko náhodou nesvítilo, aby alespoň hodinu běžely větráky ve slepičárně a neuhynula mu kuřata. Také si zařídil sdílení se stájí pro dobytek, kterou má přes pastvinu v sousední vesnici.
Ještě si po večerech a v zimních měsících (kdy se kdysi na venkově opravovaly stroje a nástroje, dralo peří, předla příze a tkalo plátno) nastudoval ESG, tedy audit odpovědného a udržitelného podnikání s ohledem na životní prostředí a společnost, aby mohl dokázat a vykázat, jak to dělá dobře. Už si myslel, že má hotovo, ale vyšlo nové nařízení z Bruselu, že musí dokázat a vykázat, že kvůli jeho dobytku se nekácí les a nelétají třísky v Indočíně.
Zachránil euro, teď popisuje agónii EU. Jak chápat Draghiho nekrolog evropské ekonomiky |
A byl jednou jeden mladý inženýr, čerstvý absolvent vysoké zemědělské školy. Hořel nadšením, že si koupí statek, nějaké polnosti k němu a pustí se do sedlačení. Že využije nejnovějších poznatků. Že zavede digitalizaci a umělou inteligenci, napojenou na satelity a drony, k optimalizaci ochrany a hnojení pěstovaných rostlin. A autonomní traktory, které ušetří palivo, lidi i porosty. Bude to stát majlant, ale půjčí si, zaručí nemovitostmi, nějaká ta dotace k tomu – a dá to.
Jeho přítel sedlák mu převyprávěl, jak se dnes v Evropské unii farmaří a firmaří. Pročež čerstvý inženýr opustil představu moderního statku, a aby nezůstal na obtíž úřadu práce, aby nemusel jet na brigádu sběru jahod do Španělska a aby přece jen něco ze své vysokoškolské kvalifikace uplatnil, živí se dnes jako expert na vyplňování ESG.
Se zdravým sebevědomím a s vědomím, že bez praxe ho do slušné firmy nepřijmou, založil si na to firmu vlastní. Načež zjistil, že musí dokázat a vykázat, kolik denního světla a kolik hodin dopadá na pracovní stoly jeho dvou zaměstnanců. Jak plní zákon o digitálních službách, o ochraně soukromých údajů, o boji proti kyberkriminalitě. A k tomu zase to ESG.
Švejnar: Kdyby se Evropané chovali efektivně jako Američané, je evropská ekonomika o 40 procent větší |
To už není fantazie autora. O tom mi vyprávěl přítel a spolužák ještě z gymnázia, který si v devadesátých letech jako absolvent matfyzu založil vlastní softwarovou firmu. A prosperoval, firma rostla a s ní řada jejích velmi úctyhodných klientů. Před několika málo lety řízení společnosti předal svému pečlivě vybranému a osobně vyškolenému řediteli a odebral se do rentiérského důchodu. „Dneska už by mě nenapadlo nějakou firmu zakládat,“ uzavřel svůj popis podnětného, inspirativního podnikatelského prostředí v Evropě. Ani protežovaný, čisťoučký průmysl IT to nemá v Unii snadné.
Nicméně, náš pohádkový inženýr zemědělství coby poradce také prosperuje. Uživí sebe i rodinu, platí daně, pomáhá státnímu rozpočtu, přispívá k hrubému domácímu produktu a vytváří přidanou hodnotu. Akorát že nevypěstuje ani bramboru. Ty se dovážejí ze Španělska a z Belgie a budou se vozit z půlky Ukrajiny, zanedlouho také z Ruska místo ropy a zemního plynu, jestli to s tou Ukrajinou dopadne, jak se to rýsuje. Síť na čtyři plyny se přemění na bramborovod, kterým do Evropy budou proudit čtyři brambory.
Super Mario a jeho regresivní inovace. Draghi přichází se starými a drahými recepty |
Pan inženýr nebude poptávat nejmodernější zemědělskou techniku, ani nebude tlačit na vývojáře umělé inteligence, aby přesněji naučili počítače dávkovat a časovat ochranné postřiky a hnůj, neobjedná si elektronické plašičky divokých prasat, aby mu neryli v polích. Pak kdo by se s tím tady vymýšlel, vyráběl a vnucoval? Kdo, u koho a proč by to studoval? A což teprve stroje – traktory, dopravníky, kombajny…, což teprve chemie, když průmysl je v Evropské unii sprosté slovo. Zemědělství také. Až natolik, že se sedláci zjara šprajcli a paní Ursula von der Leyenová musela před volbami do Evropského parlamentu a volbami předsedkyně Evropské komise drobátko zacouvat.
Paní Ursula už necouvá
Zhruba tohle odborně, obšírně a trefně popisuje Mario Draghi, bývalý prezident Evropské centrální banky a italský politik, ve své zprávě Budoucnost evropské konkurenceschopnosti, kterou si už loni objednala předsedkyně von der Leyenová. Jak z toho ven, ale neví.
V obhajobě svého opusu před poslanci Evropského parlamentu Draghi prohlásil, že Evropa má jenom tři možnosti. Rozpad, paralýzu, anebo užší integraci a zásadní proměnu. Pro Evropskou komisi je nemyslitelné, že by sladění podmínek, norem a pravidel jednotného trhu bylo možné uskutečnit uvolňováním nařízení a regulací. Umí to jedině naopak. „Snahy Evropy o podnícení zpomalujícího ekonomického růstu selhávají již od počátku století a tento trend se nezměnil,“ píše Draghi.
Současná Evropa bez reformy nepřežije, tvrdí muž, který zachránil euro |
A nezmění, jak ukazuje výsledek všech letošních evropských voleb, včetně personálního obsazení eurokomisariátů von der Leyenovou. Protože volby jsou za námi a paní předsedkyně už necouvá.
Ještě pár týdnů se o opusu Maria Draghiho bude hovořit a pak ho paní předsedkyně uloží do šuplíku. Do toho, kde už dlouho tlí Lisabonská strategie z roku 2000, která měla z Evropy do deseti let udělat nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa. Tak dobrou noc, děti!
Autor je šéfredaktor internetového deníku Svět hospodářství.
