Evropa se podle něj musí stát nezávislou mocností, která se bude muset naučit mluvit jazykem mocenské politiky, aniž by se vzdala svých demokratických hodnot. Představuje také „normativní alternativu k imperialismu a autokracii ve světě“. A chce, aby byla součástí sítě suverénních států, které se snaží dodržovat řád založený na pravidlech.
Vstup Ukrajiny do EU v roce 2027 není možný, řekl Merz. Trump mu přijde zdravý |
Merzovým receptem na evropskou nezávislost je převzetí odpovědnosti za vlastní bezpečnost, odstranění závislosti na amerických technologiích, zvýšení evropské konkurenceschopnosti a upevnění evropské jednoty.
Jsou to ambiciózní cíle. Má to ale háček: se současnou kondicí Německa a celé Evropy je to těžce dosažitelné.
Jednu závislost střídá druhá
Bývalý prezident Evropské centrální banky a italský expremiér Mario Draghi uvedl předloni ve své zprávě pro Evropskou komisi o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, že Evropu čeká bez radikální změny fungování hospodářské politiky úpadek s důsledky pro její existenci.
Evropa musí být silnější, zdůraznil Merz v projevu. Macron mluvil o volbách |
Za dva roky se situace neposunula. Dopady Green Dealu drtí evropský průmysl, zvláště automobilový, ocelářství hrozí zánik. Evropa ztrácí krok s USA a Čínou v elektromobilitě, umělé inteligenci, komunikačních technologiích i jaderné energetice. Ostatně sám Merz uznal chybu s vypnutím německých jaderných elektráren. Neutěšený stav evropské ekonomiky limituje i evropské ambice masivně zbrojit. Nové zóny volného obchodu s Mercosurem a Indií mohou Evropě pomoci jen částečně. A je ostatně příznačné, že největším odpůrcem dohody s Mercosurem je Francie…
EU podepsala po 25 letech jednání dohodu s jihoamerickými zeměmi Mercosur |
Před pouhým půlrokem si Evropa oddechla, že vyjednala s Trumpem „jen“ patnáctiprocentní clo, nicméně musí za to platit čtyřikrát: dodatečnými výdaji na obranu ve výši stovek miliard dolarů, platbou za zbraně pro Ukrajinu, „povinnými“ nákupy ropy a plynu za 750 miliard dolarů a slibem investovat do americké ekonomiky 600 miliard dolarů. Do konce dekády má pak americký zkapalněný plyn pokrývat 40 procent unijní spotřeby. Jednu surovinovou závislost tak střídá druhá.
Tvrdí se, že krize v evropsko-amerických vztazích může sloužit jako katalyzátor větší evropské jednoty, ale problém spočívá v nedostatku politické vůle 27 zemí sjednotit se kolem společných strategických cílů. Není třeba možné pominout, že za Dánsko se ve věci Grónska jasně postavilo jen šest zemí Unie.
Předzvěst konce EU?
Německý vicekancléř a ministr financí Lars Klingbeil na Merze navázal konstatováním, že není možné v Evropské unii pokračovat jako dosud a hned přidal recept, jak zařídit evropský restart. Navrhl vytvořit blok šesti zemí - Německa, Francie, Polska, Španělska, Itálie a Nizozemska, které by se mohly více politicky, ekonomicky a bezpečnostně propojit, což má být recept na přežití v čím dál tím nepředvídatelnější geopolitické situaci.
Několik výzev evropským patriotům. S čím ve skutečnosti zápolí Německo? |
Nebyl by ale vznik jakési „unie uvnitř unie“ předzvěstí konce EU? Další otázkou je, zda je to vůbec reálné. Nenarazí Klingbeilova integrační vize třeba na to, že ve Francii, druhé nejsilnější evropské zemi, je současný prezident Emmanuel Macron už politicky chromou kachnou s tím, že ho za 14 měsíců může po prezidentských volbách vystřídat v Elysejském paláci kandidát Národního sdružení Jordan Bardella?
Němečtí lídři asi správně tuší, že Evropa se dostává do vážné existenční krize. Nějakou realistickou vizi, jak se z ní dostat, ale zatím nenabízí. A v dalších měsících a letech může být i hůř v důsledku dalších strategických šoků, které nás mohou čekat od Trumpovy Ameriky.
