Především, bylo zavedeno euro. Smlouva z Nice (2003) připravila reformu institucí EU. Rozšíření (2004) přineslo deset nových členských států. Lisabonská smlouva (2009) vytvořila funkci předsedy Evropské rady, rozšířila roli vysokého představitele pro zahraniční věci, poskytla více pravomocí Evropskému parlamentu a zavedla tzv. občanskou iniciativu. Dále EU reagovala na krizi v eurozóně (2010-2015) vytvořením Evropského mechanismu stability, bankovní unie a posílením mechanismů pro správu ekonomických záležitostí.
Nepřesvědčivé výsledky
Kromě toho je nutné zmínit i Lisabonskou strategii. Ta vznikla jako reakce na tehdy čerstvou explozi internetu do světa obchodu a podnikání a na americké úspěchy v této oblasti.
Von der Leyenová čelí tiché unijní rebelii. Dostane opět gender přednost před kvalifikací? |
V březnu 2000 (kdy mimochodem vrcholila tzv. internetová akciová bublina) se Evropská unie vydala na ambiciózní cestu k transformaci svého hospodářství a společnosti. Měla za cíl učinit z EU do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu s větším počtem lepších pracovních míst a větší sociální soudržností“.
Jádrem Lisabonské strategie byl přechod EU ke znalostní ekonomice. To zahrnovalo investice do výzkumu a vývoje, zlepšení systémů vzdělávání a odborné přípravy a podporu inovací ve všech odvětvích. Současně se snažila modernizovat evropský sociální model vytvářením většího počtu lepších pracovních míst a podporou sociálního začlenění. Navzdory ambiciózním cílům byly výsledky Lisabonské strategie nepřesvědčivé. Učinit z EU vyspělou znalostní společnost a dodat jí tak novou růstovou dynamiku se nepodařilo.
V roce 2000 bylo 40 ze 100 největších světových firem (měřeno tržní kapitalizací) z Evropy. V současnosti (konec srpna 2024) se do první globální stovky kvalifikuje už jen 18 evropských akciových společností, z čehož jen 10 sídlí v EU. Mezi ně patří i americká poradenská společnost Accenture, která z daňových důvodů má sídlo v Irsku. Daňoví poradci koneckonců umí dobře poradit i sami sobě. (Škoda, že již není možné vydobýt si od EU podobné daňové výhody, jaké si kdysi vymohlo Irsko.)
Co takhle vrátit se zpátky k základům? Dodělejme v Evropské unii, co jsme nakousli |
Nejhodnotnější evropskou firmou je dánská farmaceutická společnost Novo Nordisk na 15. místě díky svému převratnému léku proti obezitě Ozempic. Dále můžeme uvést výrobce luxusního zboží LVMH z Francie (26. místo), výrobce zařízení pro výrobu čipů ASML (Nizozemsko, 28. místo), softwarovou společnost SAP (Německo, 40. místo), další „luxusní“ francouzskou firmu Hermès (43. místo), kosmetickou firmu L’Oréal (52. místo), obchodníka s textilem Inditex ze Španělska (82. místo) a pak ještě několik energetických společností.
Hubený výsledek
Celkem vzato, veleúspěšným evropským příběhem v oblasti znalostních technologií je pouze ASML, která je ve svém oboru považována za absolutní světovou špičku. Je to ale stále poměrně hubený výsledek, pokud uvážíme velikost Evropské unie. Vůdčí světové technologické společnosti mají v EU pouze své pobočky, ale skutečné bohatství je tam, kde je sídlo společnosti a hlavně, kde jsou sídla akcionářů. Přes třicet let se pokoušíme konvergovat k německé hospodářské výkonnosti, ale průměrná čistá mzda ve Wolfsburgu je stále zhruba 2,25krát vyšší než v Mladé Boleslavi (podle serveru Numbeo.com).
Gruzie schválila „ruský zákon“ a odklání se od Evropské unie. Expert vysvětluje proč |
Je-li řeč o Německu, nelze ignorovat vleklou stagnaci této ekonomiky. O německé stagnaci se hovořilo již před zhruba čtvrtstoletím, ale Němci chytili druhý dech. Po krizi eurozóny a po migrační krizi to však na další druhý dech nevypadá. O Německu se hovoří jako o „ekonomice 20. století“ a pochvalných komentářů je slyšet málo.
Spíše slýcháme různé bagatelizace problému. Evropa je prý tradičně financovaná bankovními půjčkami, takže burzovní kapitalizace není podstatné měřítko. Jenže tento motor růstu přestal táhnout během finanční krize a od té doby pořádně nenaskočil: průměrný roční růst objemu úvěrů soukromému sektoru v eurozóně činil během července 2009 až července 2024 pouze 1,4 procenta ročně.
S koulí na noze
Kromě toho není pravda, že Evropa nemá tradici financování podniků na akciových burzách. Koncem 19. století připadala na Velkou Británii čtvrtina celkové světové burzovní kapitalizace. Na druhém místě byly USA s 15 procenty. Německu náleželo 13 procent, Francii 11 procent, Rusku 6 procent a Rakousku 5 procent světového burzovního bohatství. Připomeňme, že velká část této hodnoty pocházela z firem na území dnešní České republiky.
Největší koulí na noze evropského hospodářství je byrokratické myšlení, regulační mánie, přebujelý sociální stát. Americké úřady se snaží s podnikatelským sektorem spolupracovat. Evropské úřady žijí v představě, že podnikatel je zlý kapitalista, jehož je třeba podřídit státní autoritě. Naopak, skoro to tak vypadá, že čím více evropské integrace, tím pomalejší hospodářský růst.
