Fakta o Diag Human

Text Diag Human: peníze vyhozené v zájmu státu (Lidové noviny 13. 6. 2007, s. 1 a 12)  podporuje vyplacení miliard korun v kauza Diag, kdy ministr zdravotnictví Martin Bojar (1990-92) odmítl spolupráci s předchůdcem Diagu při zpracování krve a ten žaloval stát. Bohužel ministr Jan Stráský (1995-98) věc přesunul ze soudního řízení, kde stát neplatí soudní poplatky, do řízení rozhodčího, kde stát platí náklady.
Text uvádí, že ve prospěch Diagu byl vydán neprůstřelný verdikt z r. 1998. Ovšem jen v roce 1997 byl vydán rozhodčí nález o tom, že stát způsobil škodu Diagu. Důležitá je však výše škody, která v tomto ani jiném nálezu není řešena. Je kritizováno jednání ministra Bohumila Fišera (2000-02), který za stát dobrovolně nevyplatil odškodné ve výši miliard Kč jen na základě jednoho znaleckého posudku, s nímž se neztotožnil. Při škodách z neuskutečněného podnikání je škodou možný zisk, ne obrat. Musí se přihlédnout k nákladům na činnost, která nebyla realizována, a tedy nebyly ani náklady, včetně dříve vyšších daní. Navíc Bojar byl jen český ministr zdravotnictví v době Československa a na jednotný československý trh mohla vstoupit jiná firma pověřená slovenským ministrem. Posouzení tvrzené škody z podnikání je složité, proto  je správné objednat si nejméně dva znalecké posudky, což učinil ministr Fišer. Druhý posudek vyčíslil škodu na podstatně menší částku. Žádný ministr nevyplatil bez soudního či arbitrážního rozhodnutí dobrovolně miliardové odškodné na základě jednoho znaleckého posudku, s jehož závěry se neztotožnil. S postupem ministra Fišera se ztotožnili jeho nástupci i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, neboť též nevyplatili dobrovolně plnění pro Diag.
Nepravdivé je tvrzení v článku, že Fišer nerespektoval usnesení vlády, které předjímalo pro stát přijatelnou dohodu. Dohody dosaženo nebylo a vláda novým usnesením Fišerův postup schválila. Polopravdivé je tvrzení v článku, že jsem byl tajným poradcem ministra a zadal posudky svým blízkým přátelům. V letech 2001-02 jsem jako advokát, což byla  známá skutečnost, radil ministru Fišerovi s  odměnou do 8 000 Kč měsíčně. Nikdy jsem nerozhodoval za ministerstvo a angažovaní ekonomičtí znalci nejsou mými přáteli. Z právnické fakulty znám jen některé advokáty. Fišer považoval zaplacení miliard na základě jednoho znaleckého posudku za nesprávné a předložil jiný posudek, že stát má platit méně. Je na něj útočeno z důvodu zpracování posudku, který již nezmizí a může sloužit k utvoření pravdivého názoru na věc. Jistě vadí i to, že Poslanecká sněmovna schválila můj návrh zakázat účast státu ve vnitrostátních rozhodčích řízeních, který však neprošel Senátem. Stát má spory řešit soudy ve veřejném soudním řízení s řadou opravných prostředků, ne v neveřejném a hůře kontrolovatelném řízení rozhodčím.