Falklandy, souostroví v Jižním Atlantiku, byly dlouho jablkem sváru mezi Velkou Británií a Argentinou. Zatímco Britové tam vládli nepřetržitě od roku 1833, Argentina si je nárokovala jako svou historickou zemi. Napětí mezi oběma státy nikdy zcela nevyprchalo a významně se vystupňovalo v druhé polovině 20. století.
Na počátku 80. let se Argentina nacházela v hluboké ekonomické a politické krizi. Vojenská junta vedená generálem Leopoldem Galtierim potřebovala posílit popularitu a odvrátit pozornost od hospodářského rozvratu, nespokojenosti se svým stylem vládnutí a porušování lidských práv. Rozhodla se tedy k riskantnímu kroku – vojenské invazi na Falklandy.
Na britské straně sehrála klíčovou roli premiérka Margaret Thatcherová, známá tvrdostí a neústupností. Pro ni nebyla otázka Falkland pouze otázkou geopolitiky, ale i osobní výzvou. Odmítla jakoukoli možnost vzdání se britské suverenity a byla připravena jít až do krajnosti, aby pozvedla národní prestiž. Její postoj ztělesňoval rozhodnost, kterou Británie jako velmoc v mnoha ohledech na sestupu tehdy rozhodně potřebovala.
Margaret Thatcherová na archivním snímku z roku 1982. FOTO Reuters
Na argentinské straně stál generál Leopoldo Galtieri, vůdce vojenské junty. Věřil, že invaze na Falklandy mu zajistí domácí podporu a ukáže Argentinu jako regionální mocnost. Přepočítal se však – nečekal tak silnou britskou reakci a ani rychlý pokles podpory doma, jakmile se ukázalo, že konflikt bude pro zemi nákladný a s oběťmi na životech.
Železná lady zasahuje
V dubnu 1982 se začal odehrávat příběh, který stojí za připomenutí. 2. dubna 1982 argentinská armáda překvapivě obsadila hlavní město Falkland Port Stanley. Britská posádka, tvořená pouze několika desítkami příslušníků námořní pěchoty, neměla šanci se ubránit a rychle kapitulovala.
V Buenos Aires propukla euforie – mnoho Argentinců věřilo, že ostrovy jsou navždy jejich. Invazi podporovala většina jihoamerických zemí, výjimkou kvůli vlastním územním sporům s Argentinci však bylo Chile. To byl jeden z důvodů, proč Argentinci ponechali své nejlepší jednotky při hranicích s Chile a nenasadili je do války o Falklandy. Reakce Spojeného království byla velmi pohotová a rozhodná. Premiérka Thatcherová svolala krizový štáb a oznámila, že Británie nehodlá své občany na Falklandách ponechat napospas okupantům. Vláda vyhlásila námořní blokádu kolem ostrovů a rozhodla se pro odvetnou vojenskou operaci.
Britská flotila o 127 lodích všech typů pod vedením admirála Sandyho Woodwarda vyplula směrem k Falklandám. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, ale Britové věřili ve svůj vojenský výcvik i technologickou převahu. Konflikt se rychle změnil v nelítostnou kombinaci námořních a leteckých bitev. Válka o Falklandy netrvala dlouho, ale nebyla o nic méně krutá než podobné srovnatelné konflikty moderních dějin. Navíc šlo jako vždy i o technologický souboj.
Nové informace o válce o Falklandy zveřejnily britské archívy |
Argentinské letectvo nasadilo během útoků na britské lodě stíhací letouny francouzské výroby Mirage III a Super Étendard vyzbrojené protilodními raketami Exocet. Britské letouny Harrier GR.3 a Sea Harrier byly vybaveny širokou paletou bomb a raket, jako byly střely AIM-9L Sidewinder.
Díky své schopnosti vertikálního startu a přistání mohly harriery navíc operovat přímo z letadlových lodí, což jim poskytovalo velkou výhodu. Pro Brity šlo jinak o jejich největší potenciální slabinu – nedostatek vzdušné podpory. To se nasazením těchto britských letounů povedlo vyřešit.
Důležitý moment přišel 4. května 1982, kdy argentinský Super Étendard odpálil raketu Exocet na britský torpédoborec HMS Sheffield. Plavidlo se potopilo a zahynulo dvacet britských námořníků. Útok šokoval britskou veřejnost a ukázal, že i Argentina má schopnosti tvrdě zasáhnout. Britové naopak již předtím 2. května potopili argentinský křižník General Belgrano zásahem dvou torpéd z britské jaderné ponorky Conqueror, přičemž zahynulo přes 300 argentinských námořníků.
Tento útok de facto vyřadil argentinskou námořní flotilu z bojů. Britské síly využily také moderní protiponorkové vrtulníky Sea King a fregaty vybavené řízenými střelami Sea Dart, které dokázaly efektivně odvracet argentinské letecké útoky. Argentinci měli sice kvantitativní převahu v letadlech, ale čelili logistickým omezením a nedostatku kvalitního radaru či nočního vidění.
V květnu a červnu britské jednotky zahájily vylodění a následovaly intenzivní boje ve vnitrozemí ostrovů. Argentinská armáda, přestože početně výrazně silnější, byla špatně vyzbrojená a demoralizovaná. Měla zastaralé pěchotní zbraně a nedostatek moderní výstroje. Naproti tomu britské jednotky byly vybaveny nejmodernějšími útočnými puškami L1A1 s vysokou přesností a pokročilými zaměřovacími systémy.
Boje u Goose Green na konci května, za které zaplatil podplukovník Herbert Jones životem, nebo u Mount Tumbledownu u hlavního města Port Stanley na závěr války patřily k nejtvrdším střetům. Britské jednotky využívaly přesnou dělostřeleckou podporu a noční útoky, které jim poskytly rozhodující výhodu.
Legenda britské žurnalistiky Max Hastings: Nedostává se nám Churchillů |
V těžkých klimatických podmínkách a členitém terénu se bojovalo s mimořádnou urputností. Zajímavostí z pozemního boje je, že zranění vojáci mnohdy přežili právě díky mrazivému počasí – nízká teplota zpomalovala metabolismus a s tím související průtok krve, rozvoj infekce a zánětů.
V některých případech to zraněným poskytlo čas navíc, než dorazila pomoc. Mnozí z nasazených lékařů později popisovali, jak chlad paradoxně zachránil desítky životů. Dne 14. června 1982 se argentinské jednotky vzdaly a britská vlajka opět zavlála nad Port Stanley. Místní obyvatelé, převážně loajální k Británii, přivítali návrat královského námořnictva s úlevou.
Války pro staré hříchy
Konflikt stál život přes 900 vojáků a námořníků obou stran, přičemž Británie zvítězila, ale za vysokou cenu. Argentina se ocitla v hlubokém politickém chaosu a vojenská junta brzy ztratila moc. Falklandy zůstaly pod britskou kontrolou, ale občasné diplomatické spory mezi Londýnem a Buenos Aires zcela nezmizely. Válka o Falklandy přinesla i cenná vojenská poučení. Znovu připomněla důležitost letadlových lodí a přesného zpravodajství, ale také potvrdila, že i v moderní době mohou staré teritoriální spory vyústit v ozbrojený konflikt. Dále potvrdila význam součinnosti mezi různými složkami armády a schopnosti improvizace v náročných podmínkách.
Pro Spojené království znamenala válka návrat sebevědomí a pocitu, že ještě dokáže sehrát roli světové mocnosti. Thatcherová díky vítězství získala výraznou podporu veřejnosti, která jí pomohla vyhrát volby v roce 1983. Stala se symbolem neústupnosti a vůle jednat silou, když je ohrožena britská suverenita.
Naopak pro Argentinu znamenala válka národní trauma. Smrt stovek mladých vojáků, špatné vedení armády a následná porážka otřásly důvěrou v režim. Galtieri a jeho junta byli po válce svrženi a v zemi začal proces demokratizace. Konflikt tak alespoň přispěl k pádu diktatury a návratu k civilní vládě.
Falklandy dnes zůstávají britským zámořským územím s vlastní samosprávou. Pro Brity jsou symbolem odhodlání, pro Argentince ponižující kapitolou. Ale pro všechny by měly být především mementem toho, jak rychle může eskalovat spor o pár nehostinných ostrovů.
Autor je historik z Univerzity obrany
