A tak nás nadchlo, když jsme zjistili, že sotva míli od lesa stojí osamělý dům s bílým obložením a jeho obyvatelé nabízejí kolemjedoucím ke koupi domácí med a vejce.
Pod odkvetlou třešní. Evropský pohanský rituál s asistencí Afriky |
U silnice stojí malý stánek přesně toho druhu, jaký jsem si v Anglii tak zamilovala, plný vajec, medu a zavařenin. A u něj samozřejmě ani noha, jen cedulka s cenami a prosba, ať větší obnosy strkáme do poštovní schránky na dveřích domu, vzdáleného nějakých čtyřicet metrů.
Hurá! Máme další důvod jezdit do lesa.
Naložili jsme si dobroty do auta a K. se vypravil k poštovní schránce. Než tam dorazil, dveře se otevřely, vylezla starší paní, mile se na něj usmála a zeptala se, jestli je z Keni.
„Ne, já jsem z Nigérie,“ řekl K. omluvně. K. patří mezi ty Nigerijce, kteří svou vlast sice milují, ale jsou si moc dobře vědomi její pověsti ve světě.
„Aha. Já myslela, že z Keni,“ řekla paní. „Znám jednoho Keňana a ten mluví zrovna jako ty.“
Zmrzačím tě, ať máš lepší život. „Pomahači“ to vždycky myslí dobře |
„V našem kostele je spousta Keňanů, třeba se naučil mluvit jako oni,“ pokusila jsem se jí pomoct z rozpaků. Východoafrický a západoafrický přízvuk v angličtině, to jsou dva docela jiné světy. I tváře obyvatelstva jsou odlišné. Poplést si Keňana s Nigerijcem, to je jako zeptat se Francouze, jestli není Rus.
Ale paní nebyla v rozpacích. „No, já to nepoznám,“ nechala se slyšet. „Já cizince rozlišuju jenom podle barvy. Když jsou černí, tak jsou z Afriky, když jsou bílí, tak z Polska.“
„Aha,“ řekli jsme.
„Víte, já vždycky volila BNP,“ informovala nás. Britská národní strana představuje tak extrémní pravici, že je oficiálně považovaná za fašistickou. Naštěstí jí obvykle věnuje hlas necelé jedno procento voličů.
„Aha,“ řekli jsme. Hezky jsme poděkovali a odjeli domů.
„Už u ní nakupovat nebudem!“ prohlásila jsem. „Fašisty nehodlám podporovat.“
„Naopak!“ odporoval mi K. „Musíme u ní nakupovat často, určitě si nás oblíbí. A pak už BNP nebude volit.“
Co všechno nepotřebuju a jak si fušerským tempem vydělat na dobrodružství |
První část K.-ova proroctví vyšla do puntíku. Sotva přibrzdíme u stánku, naše fašistka vyběhne z domu a halasně nás vítá. Je šťastná, že nás zase vidí, a vnucuje nám slevy na vejce.
Druhá část proroctví se nevyplnila. Když se jednou řeč stočila na politiku, ujistila nás, že ona věří jedině BNP. Tahle země je pro Angličany! S imigrantama je třeba zatočit.
„Víte, že my jsme taky imigranti?“ zkusil to K. To paní rozčililo.
„Vy nejste žádní imigranti!“ obořila se na něj. „Vy jste mí přátelé! Vás mám ráda! Pokaždé mi vylepšíte náladu.“
A tak jsme si znovu ověřili, jak tohle funguje. Naše dáma s vejci se děsí abstrakce, nespecifikované hrozby vyjádřené slovem „imigrant“. Ale do dvou imigrantů, které dobře zná, je napůl zamilovaná.
