Letos slavíme sto let republiky, a proto se konečně odpoutejme od polofeudálních zvyků, které mají za úkol předstírat, že do funkce zvolený spoluobčan je hlava pomazaná a jeho slova se mají vrýt všem nesmazatelně do paměti. Jak jsem již naznačil, pohlaváři mohou sloužit spíše jako strašidla, která prvňáky primárně vyděsí. Vůči učitelům je to podobně necitlivé; vrchnost (většinou též jako zřizovatel školy) zároveň „vítá“ dítka a zároveň kontroluje, zda je škola dostatečně vyzdobena a učitelský sbor patřičně nadšeně tleská proslovu, za který by žákovi deváté třídy každý z nich napařil pětku.
Zeman navštívil prvňáčky. Řada rodičů si na protest připevnila na šaty červené trenýrky |
Že to není tak hrozné? Že je to milá tradice? Co má tahle tradice reprezentovat, je snad starosta či prezident ze své funkce nadán nějakými mimořádnými schopnostmi, kterými dokáže v několikaminutovém projevu osvítit všechny naslouchající? Nesmysl. Jestliže jsme se shodli na tom, že agitující politik do základní školy nepatří, nepatří do ní ani ten, který momentálně urval nějakou funkci.
Do jaké míry jsme takovou oficiózní formalitu dokázali přeměnit v parodii, ukazuje nejlépe včerejší návštěva prezidenta Zemana ve škole na Praze 6. Občanský protest rodičů v podobě červených trenýrek na klopě lze brát jako školení v kultivovaném nesouhlasu. Jenže když jedna maminka neudržela nervy na uzdě a vykřikla na hlavu státu: „Fuj, táhni!“ a následně ji napomenul prezidentův sluha Ovčáček, byl to pro děti de facto odstrašující případ chování, které do školy nepatří. Nebo snad nevychováváme děti k věcné debatě?